Kotel
Kotel, kutélek, kotlíček, kotlík. O skloň. vz Bž. 78. Got. katils Šf. Strž. I. 469. VMV. nepravá glossa. Pa. K. hluboká, okrouhlá nádoba z kovu s dnem obyč. vypouklým a bez nohou. S. N. K. kornwallský, KP. II 363., parní, 350., 362 , s rourami na oheň, na vřelou vodu, 362.—364., parní u loko- motivy, 372., větrní, 109., čeřící, Läufer-, V 66., varní či žlutý, V. 109., jednoduchý, válcový, válcový s varníky. válcový s pla- mennými rourami, válcový s ohenními rou- rami (kornwallský), trubkový n. regenator, s nízkým, s prostředním, s vysokým tlakem, nehybný n. usedlý, hybný, pohyblivý, loko- mobilní, napájeci (napáječ), Hrm. 14.—17., 20., Šim. 26., 34., vyvářecí, NA. IV. 50., pojišťovací, pivovarní, Braupfanne, rmutový či na rmuty, Dickmaischpfanne, na mladinku, Zpr. arch. VII. 28., VIII. 62., 64., mosazný, zazděný, litinový, odpařoyací, pocínovaný, měděný, železný, stojatý, Šp., hlavní, vrehní, horní, druhý, vedlejší, Suk, spodní, válcový, spřežený, plamencový či s plamenci, Flamm- rohr-, spolehlivý, explosionissicher. Šim. Dno či čelo. délka, deska, topič, hlava, plášť, střed, kování, zazdění, puknutí, prasknutí, výbuch kotlu. Šp., Šim. K. vypláchnouti, vyfouknouti, Šim., nasytiti, napájeti, na- plniti; k fouká, blässt, propouští, ist leck. Šp. Tehdy jeho kotla zbavi; K. nad ohněm držeti. Dal. 53., 83. Staré kotly se též muśá pucovať, řekla stařena, když se vdá- vala. Slez. Tč. Pařil na tři kotle (opilý). Us. Sn. — K. hudební. Kotly slyšeti. Rkk. Cf. KP. II. 296. — K. = řiť. Dostal přes kotel. Us. Olv. — K. = hora u Rokycan. Krč. v Kv. 1884. 446. — K. = pole na Vsacku. Vck. — K , sam. u Hodkovic a u Rokycan ; Kessel, ves u Čes. Dubu. Rk. Sl. - K. P., jesuita. 1657. Jir. Ruk. I. 399.