2. -om2. -om, koncovka, dat. pl. m., knížatom, . bohom, nyní -ům: bohům, vz -ům, Dativ. Jg. Posud v obecné mluvě jihozápad. Čech vychází dat. pl. substantiv. Vyjímajíc subst. na -a a některá na -e, na -om: dubom, lidom, dětom, jeslom, věcom. Šb. Na mor. Zlínsku vždy u jmen muž. a středních: chlapom, telatom, koňom, slovom, dubom, rolom, obi- lom. Brt. Mtc. 1878. 14. — Pozn. 1. Délka v dat. plur. mužóm a p. je bezpochyby fo- netická. Možná, že byla tato slabika dlouhá již před přehlasováním a v tom případě měli bychom příklad přehlásky dlouhého o v é. mužóm — mužém. Ale možná také, že tu zdloužení teprve později nastalo, že se krátké mužom přehlásilo ve krátké mužem a teprve po zrušení přehlásky že nastalo také zdlou- žení slabiky: mužóm. Ve vzorku město — pole byl by v prvním případě dat. plur. městóm — polém (nebo poliem); ve druhém městom — polem (n. polěm), pozdějším zdloužením polém a zúženě polím. Gb. Hl. 55. Vz -óv.
