-óv
-óv. Délka v genit. plur. mužóv a p. je bezpochyby fonetická. Možná, že byla tato slabika dlouhá již před přehlasováním a v tom případě měli bychom příklad pře- hlásky dlouhého ó v é : mužóv — mužév. Ale možná také, že tu zdloužení teprve později nastalo, že se krátké o v mužov přehlásilo v e v mužev a teprve po zrušení přehlásky že nastalo také zdloužení slabiky: mužóv. Gb. Hl. 55. Vz -om, 2.