PíďPíď, i, f., píďka, od ??n — píti. Gt. pl. pědí (zastr.), dat. a lok. pl. také: pídím a pídích m. píděm a píděch. Mkl. Cf. Bž. 101. — P., délka mezi palcem a malíkem rozepře- nými, Kom. J. 762., die Spanne. Jg. Vz S. N. Deset prstů vedlé sebe položených, aby slúla (ta širokost) píď. Háj. Míry věcí dlouhých jsou: zrno, prst, dlaň, píď, loket, krok, sáh, prut atd. P., tři dlaně neb 12 prstův. V. Tlustosť byla na píď. V. Pídi zdýlí. V. Šest pídí zdýlí. D. Na píď zdélí. Rk. Píď zšíří, zdélí. Šm. Ani o píď neustoupiti. Nt., Dch. Za dne málo toho podělám, že jako na píď dlouhý jest. Sych. Jv. má: dlouhý na píď za špatné ? navrhuje: s píď dlouhý, ale vz příklad předcházející a: Na míli dlouhý. D. Na píď dlouhý. Jg. (v článku: Pídní). Spatná tedy tato frase není, ale lépe mluvíme: s píď dlouhý.
