Podlé, podle
Podlé, podle; etymologicky zajisté podlé, neboť dlé = subst. neutr. = délka, podlé = längs; foneticky podle, vyslovujeť se obecně e v podle krátce. Na Slov. podla. Dlí jest súženo místo dlie; dlie, dlí pak jest subst. rodu střed. jako strbul. dlje a znamená v če- štině totéž co strbulh., totiž=longitudo. Toto substantivum béře se ve složení s předložkami ve apo (v?-dlé, po-dlé) do funkce předložkové a i v této funkci prozrazuje se býti akkusa- tivem, majíc při sobě genitiv, podlé řeky — po délce řeky. Sr. také s ve-dlé něm. ent- lang (= in + länge) a po-dlé s franc. selon (= secundum + longum), a ovšem i všeliké obdobné tvary slovanské (v. Mkl. S. 518.). Ve funkci předložkové skrátilo se bývalé dlie v podle, vedle, ačkoli se ještě podlé, vedlé psává; také podlí přichází (vz Jg. Slov.) a súženým í o kvantitě původního dlie svědčí. Gb. v List. filolog. II. 112. Cf. Gb. ib. 175., Mkl. S. 254. Podlee křieže. ZN. Jg. píše ve Slov. ve všech dokladech podlé. — P., před- ložka, pojí se s genitivem. — 1. O místě znamená směr tam po boku, tam kol boku, po straně tak však, aby věci jedna od druhé ničímž odděleny nebyly, něm. neben-hin, an- vorüber, längs. Sedl podlé mne na lavici. Svěd. Podlé mne lehl. Flav. Podlé moře táhli do města. Jg. Orel podlé lva krále stál. Smil. Jměl tři miesta podle Jankova. (Tak často). Pč. 2. — 2. Klade se o přiměřenosti činu k obsahu jména, při němž stojí = jak toho věc a povaha žádá aneb dovoluje, něm. gemäss, nach, entsprechend. Soudce podlé svědectví soudí. St. Dávejte podlé statků almužen. Št. Chovej se podlé práva a zřízení zemského. Svěd. Soud boží jest podlé pravdy. Br. Napí sa, šuhajko, podľa obyčaja. Na Slov. Ht. —- 3. Užívá se jí k vytčení důvodu t. j. toho, v čem se něco zakládá — že, při, po, něm. aus, nach, wegen. Nechť se ukáže, kdo a podlé čeho může mne potupiti. Cap. Nemáte se podlé čeho moudrostí a výmluvností chlubiti ( = z čeho, proč). Br. — Zk. S. 219. — 4. Ozna- čuje osobu, v jejíž prospěch se co děje. Svěd- kové více proti maršalkovi svědčili nežli podlé něho. Žer. Záp. 129. (Brt.). Cf. Mkl. S. 519., Zk. MI. II. 29., Brt S. 206, Dle, Vedlé. — Pozn. 1. Podle něj, šp. m.: podlé něho; podlé se pojí s gt. a ne s akkus. (jej). — Pozn. 2. Podlé často klademe, kde by po místo mělo: podlé hlasu, podlé řeči koho po- znati; podlé hlavy své všecko činí. Jv. — Pozn. 3. Ta kniha není podlé toho, aby mohla býti schválena, správně: není taková, není toho způsobu, obsahu, aby . . . Brs. 126., není toho hodna, aby . . . Ht. Brs. 275. Jeho mírná povaha není podlé toho, aby někoho chtěl urážeti m.: není taková, není s to, aby . . . Ht. Brs. 275. — S dativem (zastr.). Tu sem o to ji pohnal ku panskému semnu a poněvadž se k tomu neznala, tu panským nálezem měla mi o to právo činiti, potom omluvami odvedla mě od toho i neučinila mi toho podlé nálezu panskému. Půh. II. 225.