Poloha
Poloha, y, f., položení, die Lage. P. jest prostorný poměr nějakého tělesa k tělesům jiným. P-hou nějaké země rozumí se posta- vení její k zemím sousedním, k moři, její výška nad mořem a její sklon k té n. k oné straně. Vz S. N. P. polnosti. Dch. Nárys ?-??. Dch. P-hu krajin vypisovati. Kom. P. půlnoční, polední, západní,východní, vysoká, nízká. Van. Dobrota země záleží také v po- loze. Vaň. P. bodův, čar, ploch, písma; p-hy po sobě jdoucí. Nz. Délka p-hou. Bž. 94. P-hou (kladem) béře se ve verších časoměr- ných slabika povahou krátká za (metricky) dlouhou. Vz Položení. Bž. P. města hleděla k jihozápadu. Sš. II. 207. P. příznivá, příhodná, přirozená; tábor p-hou svou ??vný; krásnou p-hu míti. Nt. — P. hlasu, tonů, Šm., harmonie (úzká, široká), Harmonielage, f., akkordu, ok- tavní, tercová, kvintová, zkrácená, die Lage. Hd. — P. v tělocviku (v šermířství). P. paže, malíková, ploská, ruky, dlaňní, hřbetní, pal- cová, břitká, chmat (mách) v poloze malíkové. Tš. Vz KP. I. 573. — P. mysli = rozloha (Sš.), die Stimmung, Disposition. Rk. V dobré p-ze mysli býti. Nt. — P. = poloh. Žena přišla do p-hy (do kouta). Na Mor. — P., poloh, pole, planina, das Feld. Šm. — Vz Položení.