Pošta (počta
Pošta (počta), y, f., z it. posta = místo, stanoviště, stanice. P. slove ústav k pravi- delnému, co možná rychlému a bezpečnému dopravování zpráv, listův a jiných dopra- vovacím prostředkům vhodných věcí, jakož i osob z místa na místo. Vz více v S. N. P. jízdecká, jízdná, reitende Post, vozová (poštovský vůz), fahrende P., řádná, mimo- řádná, Jg., zvláštní, Extrap., vaková n. va- kovní, přisedni, tlumoční, nákladní, pod- kladní, malá, přeskrajinská, s pasem na ho- diny, zdlouhavá, Šm., listovní a dovozná, Nz., dodávací, rychlá, Eil-, J. tr., poselská, podávací (Aufgabs-), zámořská, povozná (Fahr-), Šp., neptunova (dávání zpráv do láhví n. plechových skřínek, ježto při roz- bití se korábu do moře házejí), Rk., polní, die Feldpost, Čsk., kariolní, vz Kariola. Když p. jede, troubí se. Ros. Po poště (poštou) jeti. To psaní po poště (poštou) přišlo, se přivezlo. Po poště psáti, poštu zmeškati. Zde jde všecko jako na poště. Jg. Listy na poštu dáti. J. tr. JMC. ráčí mi na p-ě psáti. Břez. 214. Do Vídně přijev na též poště. Zb. exc. Pošty jdou, der Postenlauf ist offen. J. tr. Obratem pošty, mit umgehender Post. Dch. Odchod pošty; p. odešla, odjela, při- jela; zásylka poštou; něco po poště n. po- štou poslati, dodati; právo k poště. J. tr. P-ty se střídají; listy na poště vydávati. Šp. Plat od p-ty (poštovné), držitel, držení p-ty, místo s p-tou, der Postort, p-tč po- drobený, postpflichtig, cestování p-tou n. po p-tě, střídání p-ty, der Postwechsel. Šm. Vz více v S. N. VI. 723.-726. a Poštovní. — P., posel poštovský, běhoun, der Kurier. V. P. jedna druhou potká. Br. — P., štací, délka mezi dvěma poštami, die Poststation. Z Prahy do Řenčova jsou tři pošty. — P., dům poštovský, das Posthaus. Bydleti na poště. Na p-tu pro psaní jíti. Jg. — P., po- štovský uřad, das Postamt. Jest při poště úředníkem. Jg. — P., výsada pošty, das Postrecht. Koupiti si poštu. — P., zpráva, poselství, die Post, Botschaft, Nachricht. Zlá p. V.