Slabika
Slabika, y, f., lat. syllaba, z řec. övllaßi], tedy m. syllabika. S. jest hláska buď sama o sobě nebo ve spojení s jinými Hláskami pojednou vyslovená. S. kořenová, vývodná, odvodná (vyvozovací, odvozovací), Ablei- tungssilbe, dlouhá, krátká, obojetná n. stře- dočasná, zweizeitig, skrácená, dvoudobná, hlavní, kmenová, přízvučná, nepřízvučná, plnopřízvučná, hochtonig, polouzvučná, mit- teltonig; délka, krácení, dloužení, členění slabik; koncovka, předpona (předtvoRek). Nz. — Míra slabik. S. jest dlouhá, drží-li v sobě dlouhou samohlásku (á, é, í, ů) nebo dvojhlásku, jinak jest krátká: kvílím, chloubou, chloubu — o, rovina o o o, nebe u u; ě a ia jsou krátké: piali u o, pěje u u. Hlásky r, l, m, když moc samo- hlásek do sebe mají, činí též slabiku krátkou: trvati u u u, slza u u, sedm u. Vbásnictví časoměrném, kde se slabiky podlé délky a krátkosti měří, rozeznávají se nad to sla- biky položením n. polohou dlouhé (po- sitione longae), jsou-li za krátkou samo- hláskou dve anebo více souhlásek. V této pří- čině náležejí a) obě souhlásky k té slabice, která se dlouží: ctnost', hvězd, blesk. — b) Obě souhlásky náležejí k jednomu a témuž slovu, avšak první táhne se k slabice před- chodné, druhá pak (aneb je-li jich více, tedy ostatní) k následující slabice: pom-sta —• o, leh-ký --, ječ-men — u, hoj-ný --, prav-da — o, po-kor-ný u --, pan-na — o, roz- sou-dím --. c) Aneb táhnou se obě aneb všecky k slabice následující tak, že sla- bika, jež se dlouží, otevřena jest, jako: ko-stel - u, by-strý — —, ošklivý — u --, za-spím - -. Pozn. 1. Dvě nosovky aneb nosovka s tekutou a tekutá s nosovkou (vz Souhláska) činí slabiku předchodnou polo- žením dlouhou: te-mný --, u-mru — u, při-lnu — u. Pozn. 2. Jednoslabičné před- ložky otevřené jsou položením dlouhé, když jméno jich od dvou souhlásek se počíná: na stromě — u o, po stráni-- u. d) Aneb náležejí obě souhlásky k rozličným slovům: od lovců---, pod stromy — u u, všech těch — u. Pozn. Ve všech těchto příčinách slove položení silné, posice silná- — Obo- jetné jsou slabiky: 1) Když se samohláska i dlouze i krátce vyslovuje: nížina — nížina, nalézám — nalezám, béřeš — bereš. — 2) Když v témž slově za slabikou otevřenou dvě sou- hlásky jdou, z nichž druhá tekutou 1, r, ř n. nosovkou m, n jest. V této příčině jest první a) němá: mo-krý_^_ —, smutný ^ —, vti-pný ^ —, by-dlím ^ —, u-kru-tný '± ^_ —, nepřátelé ^ — u —. b) Aneb vanutá: ro-vný — — , vy-tr-hnu , po-šlu ^ v, tru- chlím n —, uz-řel v 3) Když za samo- hláskou krátkou dvě aneb více souhlásek je, které však k slovu následujícímu příslušejí, tehdy táž slabika z pravidla krátká jest; ale může se, však jen v arsi, za dlouhou poklá- dati: nade mnou o ,___, ode všech u_ u, víme kteraký___,__ u u ___. Pozn. i. Ve všech těchto příčinách slove položení slabé, po- sice slabá. — Pozn. 2. Dvojhláska ě muže předchodnou slabiku položením dlouhou uči- niti, když v je přejde: sobě — sobje. Rovněž tak mohou c == ts, č = tš předchodnou sla- biku prodloužiti: něco U j, ovoce u uuu. učiním u —. Když se dvě aneb více slabik podlé míry, již do sebe mají, sestaví, vzniknou stopy veršové. Vz Zk. Ml. II. 185. a násl. — Mk. Ml. 312., 313., Sš. 4. — Cf. Kvantita, Gb. Hl. 44. - O skladu slabik vz Gb. III. 38. a násl. a Děleni. — O dělení slabik v písmě vz Dělení, Zk. Ml. II. 17., Gb. Hl. 40. — Jak se slabiky končily? Ve staré češtině a vůbec ve slovanštině končily se slabiky kdysi z pravidla samohláskou (nebo souhl. j) a valná většina slabik českých ná- sledkem toho posud samohlásku na konci mají; na mnoze však čeština přece se od- chýlila od bývalého pravidla a má nyní také takových slov a slabik dosti, které se končí souhláskou. A právě v těchto odchylkách od původního pravidla odsuta jest větším dílem česká střídnice starobulharského jeru; málo kdy tu bývá odsuta samohláska jiná. Gb. Hl. 28. Vz Jer. — O proměnách slabik vz kromě tohoto článku Gb. Hl. 40. a násl. — O přízvuku slabik vz Přízvuk, Gb. Hl. 44. — Počtem slabik rozeznávají se slova jednoslabičná, dvouslabičná atd. — S. otevřená končí se samohláskou: chu-do-ba, zavřená končí se souhláskou: bez-bož-ník. Gb. Hl. 39. — O průzivu slabik vz Průziv — S-ky měřiti, děliti, počítati; dělidlo slabik.