Sukně, ě, suknice, e, suknička
Sukně, ě, suknice, e, suknička, y, f., gt. pl. sukní n. sukeň S. = oděv ze sukna, tuchenes Kleid. BO., Ros. — S. = jakýkoli svrchní oděv. S., od sukna, bylo roucho vlněné, které za starodávna nosili muži i ženy. Jir. Der Rock, das Obergewand. 8. oděvací (plášť), dlouhá městská s. (toga), s. s rukávy, zlatohlavová ; vráska (záhyb) s. V. S. pod kůtky, s. dlouhá až do kůtků. Kom. S. žákovská, plátěná (plátěnka). V., krátká jezdecká, vojenská na zbroj. Kom. S. pre- movaná něčím, šedá, umlená, strhaná, lněná, vlněná, všední, sváteční atd. Šp. Lněná s. nejvyššího kněze u židů. Dch. Sukně muž- ská. Pč. 46. a j. S-ně vlaská se spínadly. Dač. I. 361. Chodil v Markově s-ni; S. bru- natná. NB. Tč. 10., 206. A na jeho sukni byla jest krev. Ib. 251. Pobrala mně i mým sirotkóm stříbro se dvú sukní; Sukni i jiné věci unesli mi na jeho tvrz. Půh. II. 352., 425. (Tč.). Ač kto bude chtieti tobě sukni tvú vzieti, daj jemu i plášť; Také sem měl ty taparty, s. s křidlami i kápě s běliznami. Hus I. 337., 454. (Tč.). Řídkou sukni mívá, kdo často hody měnívá. Pk. Bližší košile než sukně (kabát). V. Sukně košile bližší nebývá. Dal. 63. Bližší jest těla košile nežli s. (t. j. syn, dcera, strýc než cizí). Červinka. To by jistší bylo než nová s. (když se bo- jíme, že se něco stane). Ros. Hustá služba řídká sukně (kámen často se hýbající ne- obroste). Koll. — S. = ženský šat od beder až pod kůtky, der Weiberrock. D. Kasati sluší sukničku, když jest bláto. Sych. Kar- tounka, mezulánka (s. z kartounu atd.); s. škrobená, obroučková (Reifrock). S. svrchní žíněná, s vlečkou, s. spodnička. Šp. S. do bláta, Dch. Bude panáčkem tam, kde děv- čata zvoní sukněmi; Zavoněly mu sukně; Nedrž se pořád sukně (matčiny)! Us. TJ. S. ženská. PČ. 46. Kosá, rovná, přední, po- stranní, zadní částka, pole klínové, výstřižek, záhyb, kraj, délka, šířka pole, rozparek, kapsa, podsazení, límec, háčky s-ně. Š. a Ž. S. se jí krátí = těhotní. Us. Za dva zlata sukna jí k sukni kúpil; Za to ženě sukni opremoval. NB. Tč. 48., 63. Zdvihni, milá, sukničku, ať se netkneš trávníčku; Počkaj, starý vývodo, až světelko zahasím, sukničku zavěsím; Měla sukničku zelenu a šnurovačku červenú; My vám ju nedáme, až mi jí zelenú sukničku zjednáme; Panímama se ulekla, na ruby sukňu oblíkla; Vona má sokničku le- movanó, všecko do kolečka do kola; Zajtra sa vydávat mám, zelenej sukně nemám, proste chlapci moju mamu, ať mně kúpí zajtra na ňu; Trávníčkova dcera, velká pa- rádnica, dala si vyšívat na sukni zajíca; Tancuje při ní dceruška švarna, vleče se za ňu sukňa zelená. Sš. P. 22., 106., 116., 427., 518., 612., 637., 663., 752. (Tč.). Snad dá suknici za několik kop a otejme panen- stvie, jehož nemôže zaplatiti všeho světa zbožie tělestné; V sukni choditi; Svlekla sem s sebe s-ni svú, kterak se v ni obleku? Hus I. 223., II. 305., III. 60. (Tč.). - S. (mázdra) na květu, na semeni, ku př. na cibuli = vrstva tlustší n. tenčí slupitelná, šupinovitá, tunica, die Schale. Rst. 499., V. Sukuičkatý — ze sukní soustředních slo- žený, tunicatus, schalig, ku př. puk česne- kův, lilijí, tulipánův. Rst. 499.