ČinitiČiniti. Vz Mkl. Etym. 36. Činijící BO , ZN. Činiúcí divy. Anth. I. 3. vyd. 6. Vz také časování i strčes. v Bž. 194., Mz. v Li- stech filolog. VII. 32. — abs. Ten činil (řádil a p.), když slyšel, že mu stodolu vy- pálili. Us. Semr., Brnt. — co: návrhy, zá- lohu, výjimku, pozorováni, pokání za hříchy, vklady do záložny, konklusi, celek, Us. Pdl., odstíny, abtonen, Posp., pěkný dojem, výhradu (reservaci), Dk., výtky, Šp., vpád do země, útok na něco, rozsáhlé přípravy, snesení o něčem, nájezdy, J. Lpř., bláznov- ství, návštěvy, Vlč., k něčemu štafáži, ná- klad na něco, Osv. I. 78., 225., CJB. 385., poručníka, Půh. I. 174., Tov. 38., nepravosť, šeredné věci, bobonky, milosrdenstvie, boží libosť a vóli, dobré skutky, kramol, sva- tebně hody, dobré řemeslo, spravedlnost. Št. Kn. š. 5., 8., 11., 24 , 37., 40., 47., 91., 92., 169., 186. Č. promluvu. Pokroky č. germ. m.: prospívati. Brt. S. 3. vyd. 175. Žalosť matčina naň č-la dojem, lépe; dojí- mala ho; Ten činí veliké požadavky lépe: mnoho si osobuje, mnoho žádá. Ib. Č. kožu (vydělávati). Brt. v Mtc. Domnění zřídko plný důvod činí. CJB. 417. Podsudí činie odhádánie. Vl. zř. 336. Žalobu na někoho č. Zř. F. I. R. XXXIV. Právo č., Recht geben. Kn. rož. 113. Délka Tater činí sotva čtyři míle. Mour. Mnoho divóv činieše. Pass. 14. stol., Výb. II. 32 Čiň, co čiň, dohlížej konce. Us. Vk. Čiňte vy tedy, co čiňte. Koule. Kdo činí, co chce. trpí (uslyší), co nechce Tč. exc. — (co) komu. Někomu č. = výčitky činiti, vyhubovati. Us. Č. ně- komu nástrahy, výklady o něčem, námítky, výčitky z něčeho, Us. Pdl., poctu, Sl. les., pychy, Šmb., důtky, překážky, Lpř., Bohu chválu, Výb. II. 8., česť, nepokoj, chudině zádav, kupcům pokoj Št. Kn. š. 119., 130., 149., 155. To mi lidé činí (tak mne uti- skují)! Us. Číň sobě jako muž, ne jako robě. Brt. S. 3. vyd. 171. Slušíť tu přísahu stranám každý čas č., kdyžkoli sluší soudci na súdě seděti. CJB. 397. Nedám sobě to- liko moci č., soviel Gewalt anthun. NB. Tč. 78. Má jemu právo činiti, doníž pánj na súdě sedí. Půh. I. 261. — k čemu. Č. se k čemu = k tomu se míti. Us Dch. A když to činí kto k této cestě. Št. Kn. š. 6. A ti konšelé jiné přísahy k tomu soudu č. ne- mají. Zř. F. I. Q. XXXVII. Naše zrcadlo jest k našemu obrazu učiněno, unser Ab- bild ist nach unserer Gestalt gebildet. Št. — co s kým, s čím. Ženo, co já mám s tebou č. (= co mi do tebe, po tobě)? Quid mihi tecum est, mulier? Us. Měli jsme č. s barvířem. Har. II. 19. A já jsem neměl s žádnú válkú nic č.; Že s ní nic nemá č.; Kdož má oč s nimi č. Půh 1. 254, 279., II. 63. Mívá s ním č.; Máme se jako ti, kteří s lékaři č. mají; Co ty máš č. s tímto člověkem (šp. co ty máš co č. Vz Co)? Brt S. 3 vyd. 171. A oni s tím se vším jako s svým vlastním podle vůle své č. moc míti mají. Nar. o h. a k. — kdy. To se č lo dnes v noci (také = to byla chume- lenice, nečas a p )! Us. u Počátek. Jdr. Co sem z mládí činil, na oči mi leze Sš. P. 11 — odkud. Z tvrze mu nemalé činil škody. Šmb. S II 261 — co komu (kde) Řeka tu činí mezi oběma říšemi rozhraní; Č. objednávku u kupce, skoky v myšlén- kách. Us. Pdl. V technické praxi s měrami nejvíce co č. jest. ZČ. I. 280 Činil na sněmě tuhý odpor. Lpř. D. I. 111 Abyste jim na hrdle nic nečinili. Žer. 350. Otázku činím na něm, trpí-li to svědomí . . . .; A křivdu mi na tom činíš; Kterak lidé přespolní před jich právem č. mají. NB. Tč. 41., 235., 268. Kterak by měla to právo mu č. na kříži-li čili jinak. Půh. II. 349. Aby mohl v trhu č. pokoj. Št. Kn š. 155. Na tom zle mi či- níš. St. skl. U Vltavy pod Petřínem tesař činí práh. Dal. 7. 22 Míti při právě č. Žer. — zač. Tak jest před nami zasě od- por za sie placenie činil. Abyste také chu- dinu krmili a č-li za mú duši. NB. Tč. 4., 198. A právo za to činil. Půh. I. 217. — co, koho, se čím. Č. něco marným (ma- řiti co); někomu něco srozumitelným, Us, Pdl., někoho poplatným, trestu prostým, slabým, zralým. Lpř. Sl. Č. něco předmě- tem úvahy. Dk. Č. na cizím statku škodu krádeži, podvodem; Kříž sv. hostií nad kalichem č. Mž. 86., 113. Č. se sběhem. Dal. 94. Činil se pastýřem a prozrazoval tak do- bytek zlodějóm. Pč. 24. Tiem se čině, jímž nenie. Št. Kn. š. 164., 183. — oč (s kým). Toliko o pokutu č. jest. Dch. Když jsem měl s kým oč č. mezi mistry. Exc. Ta žena v Bílovicích o dluh 20 gr. č. jměla; A s ním o purkrecht č. má, o peníze. NB. Tč. 40, 151, 242. Ti o meze vždy č. mají. Arch. I. 85. Tuto je č. o úřad hejtmanský. Žer. Záp. II. 171. Ktož má oč s nimi č.; Nedo konal mi toho, oč měl č. se mnú; O něž jsem měl před nimi s nim č. Půh. II. 63., 357 , 378. Vidíte, oč jest č. Kom. D. 184. — jak Č. něco po někom. Us. Dch. Vy si nečiníte zmužile. Us. Činíte dosti za své hříchy Lpř. Dj. I. 21. Čiň si udatně, mužně, hrdinsky (veď si). Brt. S. 3. v. 171. Kdožby rozsudkům panským dosti č, nechtěl. Zř. F. I. B. XI. (V nebezpečenství) opatrněji č. sluší. CJB. 275. Č-la se od rána do ve- čera, aby napravila . .. Sá. Č. někomu něco po právu, po spravedlnosti. Šp. Činíš-li co dobře, nechti ludské chvály. Ostrav. Tč Požadavkům zadosť č. Dk. Č. od sebe spra- vedlivé. Kn. drn. 128. Vše, co činíš, čiň pod měrú. Smil v. 1768. By to dobře či- nil, mnieše; Tobě v jich jmě česť činíce. Výb. II. 7., 18. Trojím činem boj proti němu č-li. Pass. 14. stol. Sluší č. podlé lidí (při- způsobiti se). Exc. Vedlé skutkóv jich ne- čiňte. Hus 1. 92. Zle činie; Ktož sú dobře č-li, pojdú do života věčného, a kto zle, do věčného ohně; Když člověk činí proti» božiemu zpósobení- Snažně něčí vóli č ; Nedobrým úmyslem něco č.; Rúcho krojem lepým č-li sobě; Č. vše ve jmě božiem a k jeho chvále; Pekaři jako divem z múky chléb činie; Č. něco skutkem. Št. Kn. š. 8., 15., 31., 37., 49., 84., 114., 171., 186. (17., 24., 27., 39., 181.). — proč. Něco někomu na příkoř č. Osv. I. 270. Neb on to vsě z klamu (ze žertu) činí. Žk. 350. Zdali viece pro mě nečiníš nežli proň?; Č. něco pro světský běh; Aby lidé z milosti pravé činili tobě pohodlé; To činie úmyslem upřiemým pro věčnú odplatu; Buoh viece na to patří, proč kdo co činí, než co kto činí. Št. Kn. š. 18., 41., 88,, 162., 182. — proti čemu: proti zákonu Us. Šp. Č. proti boží zápovědi. Št. Kn. š. 168. (341.). Kněžie umějíce písmo protiv němu činie. Hus II. 261. — nad kým. Vlčnovský nad niem nešlechetně činil. NB. Tč. 124. Viděli sú divy, které jest činil nad těmi, kteříž sú nemocni byli. Hus II. 107. — skrze co. Kdyžby soukeník něco měl č. skrze, někte- rou příčinu s knapem. Sedl. Rychn. 37. Skrze něž Buoh činí divy. Št. Kn. š. 169. — v čem. V tom dvorně i múdře činie. Dal. Předml. 2. V tom dobře činiechu. Dal. 134. — jakoby. Činil se, jakoby jedl, ja- koby spal. Bü., BN. — s přechodníkem a s adjektivem výrokovým v nominativě a jen málokdy v akkusativě. Chtěl se jim mil učiniti. Činil se něm. Svat se činí. Zvěř pitoma se učinila. Vz Brt. S. 3. vyd. 36. Nečiň se mněje, ale věda. Tkadl. II. 74. Ač se činíš nevěda. Ib. I. 78. — Poznam. Zde jest forma zvratná, předmět s podmětem týž a tedy se shoduje přechodník s pod- mětem nomninativě. Gb. v Listech filolog. II. 140. Činieše sě toho neslyše. Bj. Činila se o těch věcech nevědúcí; Velmi se té věci neznám činil; Čiň se toho nevěda. BN. Činí se nevěda, nevida, neslyše. Bž. 133. Ižádného v tom vinna nečině. Hol. z St. Poručník jej činil nemocna O. z D. Č. se výmluvna. Břez. 10.
