-tel-tel (-telb), přípona jmen podstatných od sloves odvozených, skr. -tr (-tar); lat. -tor, řec. -trig, němec, -er: datelb, d?t?r, dator, ůot^g, Geber, b v -telb vzniklo z jb, datelb m.: dateljb.. Schl. Jména v-tel ukončená od sloves odvozená skloňují se podlé 2. sklo- nění a mají v nominat. a vok. pl. -é m. i: učitelé, obyvatelé. — Před touto příponou kmeno\á samohláska se krátívá: branitel, hajitel, hlasatel, kazatel, ředitel, pisatel, lé- čitel, požehnavatel (Ros. ), kratitel (Pk. ), srovnavatel, přijematel (cf. příjem), vyku- pitel, zkumatel. Cf. Brt. 2. vyd. 225., Prk. Pr. 32. a násl., Mkl. B. 176.; ale: mísirel, hlídatel, slíditel (sliditel), zde jest í zástupcem hlásek ě a e. Pk. Mimo to jsme našli nej- více v Jg. Slov.: předpovídatel, přítel (sta- žené z přijatel), příznitel, prodloužitel, pro- hlížitel, rozloučitel, roznášitel, rouhatel (Sš. P. 767. ), různitel (Šm., Sš. ), rýsovatel (Nz. ), sloužitel, smířitelný (V. ) atd. Někteří učí, že máme před příponou -tel kmenovou samo- hlásku vždy krátiti, ale praxe s tímto pra- vidlem se neshoduje. Ht. v Sr. ml. 167. učí: Příp. -tel spojuje se pravidelně s infinitiv- ním kmenem. Bž. 230: Příponou -teljb tvo- říme ode kmenů slovesných jména osob mužských, které to činí, co ve kmeni ozna- čeno. Tato pravidla u věci, o niž nám běží, nedostačují. Dle jiných rozhoduje toto pra- vidlo: Která slovesa mají kmenovou samo- hlásku dlouhou stupňováním (dle Mkl. dlou- žením, vz Stupňování), ta ji podržují i před příponami -cí a -tel, poněvadž jest tato dlouhá samohláska znakem stupňovaného tvaru. Mřk. ve své Böhm. Sprachlehre, 3. vyd. str. 106. praví: Bei solchen Adjektiven (Substantiven) wird der lange Stammvokal verkürzt, wenn die Adjektiva (Substantiva) von primären Verben abgeleitet werden (nicht verkürzt wird er, wenn sie von interativen Verben abgeleitet sind). Die Länge im Stammvokale ist dasselbe Symbol, dem wir bei den ite- rativen Verben begegnen; wenn die symbo- lische Länge ausbleiben sollte, dann könnte (bei den iterativen Verben) auch die Ite- rierungssilbe va wegbleiben- Tak učí také Bž. v Km. 1881. 22. a následující: Jmen podstatných v -tel ukončených vypsal jsem z Jungm. Slovníku 817. Roztřídiv je dle tříd sloves napočítal jsem jich v I. tř. 7., ve II. 2., ve III. 18., ve IV. 496., v V. 180 a v VI. 17; 17 jich do žádné třídy nelze vřaditi. Pátraje po kmeni slovesném, ode kterého jsou utvořena, povšiml jsem si ob- dobných substantiv staroslovanských a shle- dal jsem, že podkladem jejich jest kmen infinitivní. Jest otázka, má-li se dlouhá samohláska kmene infinitivního před -tel krátiti. Dle mého zdání má před -tel kmen infinitivní, pokud týká se kvantity samo- hlásky kmenové, zůstati nezměněn a to z těchto důvodův: 1. Nejvíce jmen pod- statných, o něž běží, vykazuje třída IV. a V. — a) Kmenův infinitivních, od nichž jsou substantiva příponou -tel utvořena, jest ve tř. IV. 496, z nichž má 395 kmenovou samohlásku krátkou jako: bavi-tel, blaži- tel, budi-tel atd.; ostatní kmeny (101) mají dlouhou samohlásku kmenovou. Podstatná jména od nich utvořená píše Jg. takto: a: davitel. uchvatitel, travitel, trapitel, vabitel, branitel, popalitel, kratitel atd.; á: brázditel, rozhlásitel (ohlasitel), zápasitel, chránitel (chránite)), vyprázdnitel, vyvrátitel atd.: i: rozšiřitel, ubližitel, smiřitel, stinitel, šiřitel, řiditel; í: naříditel, umínitel, vítězitel, sídli- tel, dohlížitel, mířitel, líčitel atd.; ě: pod- nětitel, obětitel, navštěvitel; ů: půjčitel, přispůsobitel; u: hlubitel, zastupitel, odlu- čitel atd.; u i ou: nuzitel, nouzitel, rozlu- čitel — rozloučitel, buřitel — bouřitel; ou: sloužitel, rmoutitel, vyhloubitel; y: trýzni- tel; ý: povýšitel. — b) Ve tř. V. jest kmenův infinitivních sem příslušejících 180; z nich mají krátkou kmenovou samohlásku 64 jako: jednatel, dělatel, plovatel atd. Ostatní (116; mají dlouhou samohlásku kmenovou. Sub- stantiva od nich utvořená píše Jg. takto: a: poznavatel, kazatel, vykladatel, hlasatel, pachatel atd.; á: skládatel donášitel, dohá- nitel, vyznamenávatel; e (ě): odběratel, po- těratel, zapěratel, ohledatel atd.; i: ostři- hatel, prostiratel, odsilatel, ohřivatel; hři- matel, pisatel atd.; í: napomínatel, ujímatel, odpovídatel, uživatel, hlídatel atd.; u: po- kušitel, hlubatel, sluchatel; ou: ponoukatel, zkoumatel; y: kryvatel, obyvatel, hybatel, potykatel. Tak píše Jg. tato substantiva. Je patrno, že není ve psaní jich žádného pra- vidla. Jg. kloní se ku pravidlu, dle kterého jest dlouhou kmenovou samohlásku krátiti, ale pravidla toho důsledně neprovedl. Od vydání Jg. Slovníku učiněn v té příčině zákon, že vzmíněná substantiva, hledíc ku kvantitě samohlásek kmenových, jest krátiti a to snad tímto úsudkem. Ve IV. tř. a V. jest 459 kmenův, od nichž tvoří se nomina agen- tis příponou -tel, která mají krátkou kme- novou samohlásku; proto třeba též ostat- ních 217 substantiv od týchž tříd odvoze- ných psáti s krátkou samohláskou kmenovou. Ale tento úsudek není správný a platný, neboť oněch 459 substantiv nekrátilo kmeno- vých samohlásek, jež byly přirozeně krátké; přihlíženo tu jen ku krátké kmenové samo- hlásce, ale nikoli ku příčině té krátkosti; byl to lichý soud obdobný. — 2. Mnohá slovesa přestupují do tř. IV. a V. ze tříd předešlých stupňováním (dloužením) kmenové samo- hlásky jako: nésti — nositi — snášeti, po- depřu — podpírám, třesu — potřásám, od- hadnu — odhádám atd. Pozorovati tu hlavně dva způsoby stupňování kmenové samo- hlásky: a) měnění méně závažné samohlásky v závažnější: nesu — nosím; b) měnění méně závažné samohlásky a s dloužením: nosím — snáším, žiji — požívám atd. Stupňování kmenové samohlásky jest změna nejen fone- tická, ale i dynamická; jím zajisté netoliko znění (em't'i), ale i význam (moc, ůvvafiiq) slovesného kmene se označuje. Jako pak nelze od kmene stupňováním do IV. tř. pře- loženého na př. nositi, utvořiti pochodem zpětným substantivum nes-tel (dle I. tř. ) na označenou osoby, která nosí (nikoli nese), tak, tuším, nelze ani ode kmene stupňo- vaného (s)náš(eti), vzniklého stupňováním kmene nos(iti), utvořiti snašitel, nýbrž jen: snášitel. — 3. Hledíme-li k opakovacím slo- vesům tř. V. (-ávati atd. ), je důvod pře- dešlý ještě makavější; jsou tam i slovesa v V. tř. dvakrát se vyskytující, sr.: opo- vídám — opovídávám, pořádám — pořádá- yam, váhám — váhávám atd Z opětovacího (nebo trvacího) slovesa tvoříme opakovací tím způsobem, že (ať sloveso bylo ve tř.. V. nebo v jiné) řadíme je do tř. V. s přízna- kem též třídy — a —, přede kterým samo- hláska předcházející se dlouží a vsouvá se hiátové v: voditi — vodívati, pořádati — pořádávati atd. Touto délkou samohlásky předcházející označuje se právě též jakosť děje sloves opakovacích. Tvoříme-li pak od slovesa tř. IV. voditi subst. voditel, a ne veditel, nelze ani v V. tř. od vodívati utvořiti vodivatel, nýbrž jen vodívatel, sic jinak by vnější známka (délka, kvantita) slovesa opakovacího zmizela a kmen slo- vesný známky té zbavený, sotva hodil by se za podklad substantiva, jež mělo by nejen osobu, ale také jakosť děje tou osobou pro- váděného řádně označovati. — 4. Kdyby pak nicméně psáti bylo ta substantiva s krátkou samohláskou kmenovou, jest otázka, kterak počínati si s obdobnými substantivy, utvo- řenými ode kmenův infinitivních třídy VI. Slovesa tř. VI. nejsou nic jiného než oddíl tř. V. Vezmeme-li na př. prostý kmen slovesa odejmenného tř. IV. působ-iti, přeneseme jej sesílením dvojhláskou oů do tř. V. a obdr- žíme kmen infinit.: působ + oú-a-ti, na od- klizení hiátu: (s)působ + ov-ati; kmen pří- tomný: (s)působ + oů-a = (s)působ + u(j)-a, odkudž: (s)působuj-i (== -am = ą = u = i). Není tedy ov v infinit, kmeni sloves tř. VI. nic než sesílení prostého kmene slovesného (nebo jmenného: kral-ov-a(ti). Neutvoříme-li pak pochodem zpětným, totiž zbavením inf. kmene tř. VI. (respective V. ) charakteristické jeho známky, na př. od obviňovati: obvi- nitel, nýbrž jen i obviňovatel, nesmíme ani kmenů sloves tř. IV. a V. zbavovati kvantity kmenové samohlásky. — 5. Sloveso české jest tvary svými tak bohaté a vyjadřuje tak dopodrobna i nejmenší nuance jakosti děje, že bychom snad i mimo vůli zbavili je této přednosti, kdybychom poslušní byli pravi- dla, jež velí krátiti kmenové samohlásky. A tato způsobilost' slovesa českého zakládá se hlavně na stupňování a dloužení kme- nové samohlásky. Z těchto důvodů navrhuji, aby pravidlo, o němž zde jednáno, změněno bylo v tento smysl: Podstatná jména na -tel, která označují osobu, jež činí, co kmen slovesný znamená, tvoříme od nezměněného kmene infinitivního; má-li tento kmen dlou- hou samohlásku, podržuje ji také nomen agentis (v -tel) od něho -utvořené, tedy: bráz- ditel, zápasitel, napomínatel, napomáhatel, skladatel atd. Výjimky: Jména hlasatel a kazatel ustálila se s a; má-li kmen infinit. ou, krátí se ou v u- nuzitel, vykupitel, pokušitel, ponukatel atd. — Pozn. 1. Sub- stantiva sem příslušná tvoří se hlavně od sloves neskonalých. — Poznam. 2. Slovesa tř. III. a V. 2. příznak e (ě) mění před -tel v i: držitel, velitel, bydlitel; vybízitel, po- kušitel atd. — Pozn. 3. K substantivům pří- ponou -tel odvozeným chybně čítají se ne- ústrojná a proto chybná: majitel (jež by muselo býti jmětel, m. majetník), přemožitel (m. nemožného přemohtel), vladitel (m. vla- stel), pomocitel (již v Pass., m. pomohtel). I substantiva příponami -tel a -dlo od sloves tř. II utvořená jsou chybná: postižitel (kmen infinit, postihnu(tel), ač i možno je odvoditi od tř. IV. ); ostydlo (kmen infinit. ostydnu(tel). Rovněž tak neústrojná jsou substantiva: hrditel, příchoditel, odhaditel, vyzdvižitel, protažitel, uspitel, obelžitel a p. Hlavním pravidlem u tvoření substantiv pří- ponou -tel a -cllo jest, že podkladem jejich může býti jen kmen infinitivní slovesa ne- skonalého. Zdáli se, že jest kmen infinitivní jakostí děje skonalý (končící), dlužno míti zřetel k tomu, že některá slovesa opětovací, jsou-li spojena s předložkami, neměníce ja- kosti děje zůstávají opětovacími; činnosti jejich dostává se předložkou jen určitého směru, jímž plný děj jednotlivý opět a opět se vyvíjí. Cf. Bž. §. 190. 3. Pozn., Slov. I. 163.
