E
E je samohláska, kteráž stojí mezi hrdel- ným a a podnebným i, vznikajíc lomením samohlásek těchto (ai) a činíc přechod od jedné ke druhé. Vz Samohláska. Gb. píše v Uvedení do mluv. čes. str. 18. o této věci takto: Když zvolna vyslovujeme ai, mánie mluvidla ústní nastrojena nejprve na a, pak je přestrojujeme na i; ale toto přestrojování potřebuje nějakého času a dříve jest tako- řka z polovice uděláno, než se úplně do- koná; a právě tam, kde jest jazyk takořka na poloviei cesty od a k i, článkuje se e a ozve se nám i bez vůle naší, místo ai sly- šíme a(e)i. Totéž se děje, když vyslovujeme zvolna ia; slyšíme i(e)a. Pravíme tedy: při e jsou mluvidla ústní z polovice na a a z po- lovice na i nastrojena, c se článkuje, když se zlomí nastrojení a a nastrojení i a učiní se nastrojení, které jest takořka půl a a půl i. Hláska e je tedy hláska hrdelněpodnebná. — E vzniká: 1. přehlasováním samohlásky a po měkkých souhláskách, vz A; 2. přehla- sováním samohlásky o, vz O; 3. sesílením hlásek t> a l při l a r: niti — melu, b^r — beru, dle jiných stupňováním l a r (Ht., Mkl. ), vz L, R; 4. po měkkých souhláskách v slo- žených slovech oživuje l v e: déjb-pis -= dě- jepis, ale i> v o: čas^-pis = časopis. VzJer. 5. Rozpouštěním dlouhého í, řidčeji krátkého i v ie, dlouhého ý v obecné češtině v ej. Vz i, ý. Ht. Zvukosl. 41. Vz také Gt. Fonol. 3. — É (dlouhé) vzniká též stahováním samo- hlásek: dobrého z dobrajeho, vysutím j: do- braeho, stažením: dobrého (é tu tvrdé); dobré = dobro -j- je - dobroe = dobré; akkus. fem. pl. dobré = dobry + je = do- brye. = dobré (é tvrdé). Vz Přídavný. (Bž. ) — E se stupňuje (Vz Stupňování): 1. v: o: břed (břísti) — brod — broditi, hřeb (hřebsti) — hrob, nes (nésti) — nositi, plet (plésti) — plot, tek (téci) — tok, Ht. Zv. 38., vedu — vodím. Zk. Vz Gt. Fonl. 61. — 2. V: í a é (ie), řidčeji v: á, a, ě. Samohláska e totiž jak s jedné strany s a, tak s druhé strany spří- zněna je se samohláskou i a proto s nimi často se zaměňuje. Vz dole. Odtud stupňuje se též v ie, což přešlo v í nebo ě. Zk. Leh — léhati — líhati, plet — plítati — plétati, žeh — žíhati — žáhati, met — vymítati — místo — vymětati — město, Ht. Zv. 38., letím — létáni — lítám, směji se — usmívám se, ber (bráti) — vybírám, pěji — zpíváni, zeji — zívám, Č., řek (říci) — říkati, tek — těkati, Kt.; rozberu — rozbierati — rozbí- rati, zapletu — zaplietati — zaplétati — za- plítati. Zk. Tohoto stupňování užívá se k tvo- ření časoslov opětovacích. Č — Vz Ht. Zvu- kosl. 38. Poněvadž e a o z a povstala, a e s i spřízněno a samohláska o přechodem od a k u jest, tedy se střídá (vz Střídání) e: 1. s a. Vz A. Beran, berla, na Slov. baran, barla, Ht.; v obecné mluvě: v jihozáp. Čech. behno, vzel, dejí m. bahno, vzal, dají, Šb., Hš.; ve východ. Cech. šeradný, škaradý m. šeredný, škaredý, Kb., u Radhoště na Mor. Vz A. Pod Krkonoši: po marandě (po me- rendě). Kb. — 2. S ě; za původnější ě na- stoupila střídnice e, která vrch obdržela. Kde, nikde m. kdě, nikde, cesta, seno m. strslov. cěsta, sěno. Ht. Zv. 39. Obec m. obvěc, ale oběť m. obvět. Na stole, na noze m. na stole, na nozě, ef.: na dubě, v slávě, na hradě. Ht. — V obec. mluvě: v jihozápad. Čech.: de- dek, nedele, beží m. dědek, neděle, běží, Šb.; ve středn. Čech. po v: veděť, Šb., ve východ. Čech. a na Slov. (po retnicích): pro pet ran, bežeť, měřice m. pro pět ran, běžeti, měřice; v hrobe, veru, v dome. Šf., Šb. Slováci mo- ravští kladou ě. — Vz ě. — 3. S i, í. Vz i, í. Lipkavý vedlé lepkavý, liji — leju, převor z prior, cibule z lat. cepa (caepa), cihla z lat. tegula. Ht. Zv. 39. V nom. pl. druhého sklo- nění jmen neživotných: meče, zde e m. i, neboť do 14. stol. užívalo se i jako u životných. Jir. (meče "jest vlastně formou akkusativu, jíž za nominativ užíváme, jako sudy, hody atd. proti páv-i atd., na označenou jmen neživotných. Bž. ). — E m. i po: z, s, crc, š, ž, l, ř, zde onde i po: ď, ť, ň (na Mor., na Hané): zema, selné, Žedi, horáce, Češe, no- sele, přesil m. zima, silný, Židé, horáci, Češi, nosili, přišel, Šb.; chlapce, poďte sem s pa- licama, je tade meš, Mřk.; také ve východ. Čech,, pod Krkonoši: číla, círa, večír, zíta, míno, Slízsko, devatináct m. včela, dcera, večer, zeť, jméno, Slezsko, devatenáct, Kb., Šb., Jir., selnice, pod sení m. silnice, pod síní. Kb. — 4. S o. Vz O. a) V příponě -et vedle -ot: jeket — jekot, blsket, drnket, syket, tluket, rachet m. blyskot, drnkot, sykot, tlu- kot, rachot. Ht. — b) V příponách -ek- a -el vedlé sloven, -ok a -ol. Svědek, orel a svě- dok, orol. Ht. Ve středn. Sloven. kostol, vienok, u nás: kostel, vínek. Šb. — c) V před- ložkách ukončených na -e: beze, nade, se, ode, na Slov. bezo, nado, so, odo. Ht. — d) V dat. a lokale zájmen: tobě, sobě, strslov. tebě, sebě, slov. tebe, sebe. Ht. U Budějo- vic: na vysokom stromě. Hš. — e) V instr. sg. masc.: synem, mužem, na Slov. synom, mužom. Ht. U Budějovic: pod stromom. Hš. — f) I jinde a ve kmenech. Mech, smetana, slov. moch, smotana. Ht. V obecné mluvě v jihozáp. Čech. demu, delu m. domů, dolů, Šb.; ve vých. Čech. šlohati m. šlehati, Kb., stěvík m. šťovík. Také na Mor. Ve střed. Slov. ktorý m. který. Šb. — Pozn. Ve vých. Čech. e v mnohých slovech dlouze se vy- slovuje: čelo, sele, céra, ťélom. čelo, sele, dcera, tělo. Jir. — 6. S u. Skořepina, slov. škru- pina, strčes. zerivý vedle pozdějšího zuřivý, mest z lat. mustum. Ht. Zv. 40. — 7. S y. V strč. v 1. os. pl. koncovka -my vedle -me: nesemy — neseme; násep — násyp, sekera — sekyra, dych — dech, slych — slech, pryč a na Slov. preč. Ht. Zv. 41. V jiho- západ. Čech. kobela m. kobyla. Šb. V Krkon. chcčeti — chyčeti. Kb. V obec. mluvě u časo- slov v -ýti: meju, kreju m. myji, kryji. Ml., Šb., Jir. U Soběslavi, u Opavy taktéž. Sb. Na Hané: bote, homolke, rebe, bestré m. boty, homolky, ryby, bystrý, Šb., na Slov. vrške, ptáke, rohe m. vršky, ptáky, rohy. Šf. — Vz Y, -my, Ht. Zvukosl. 41. — E ze všech samohlásek nejčastěji se odsouvá a vysouvá, e původní i jsouc střídnicí strb. -?>. Gb. 1. U jmen ženských, kde je přehlás- kou. Hráz, mez, tvrz, věž m.: hráze, meze, tvrze, věže. Ht. Zv. 41. Ve vých. Čech. náděj, bouř. Jir., Kb. — 2. U kompar. příslovek: dále — dál, dráže — dráž, dřív, snáz atd. Ht. — 3. V obec. mluvě v 1. os. pl. budeme — budem, neseme — nesem. Jen časoslova 3., 4. a 5. třídy e podržují: hoříme, umíme, honíme, voláme. Jir. Řidčeji: v 3. os. sg. to-j (toje), St., můž m. může, Kt.; v 2. os. pl. můžte = můžete (v obec. mluvě); v strč. aor: bieš=bieše, Bž.; a v přechodníku pří- tomn. času: nesouc = nesouce. Ht. V jsem, jsi, jsme, jste, jsú m. j-es-mt, j-es-si atd. je e od nejstarších dob vysuto; jest m. j-es-t& se posud zachovalo; z tohoto jen v 14. stol. se odsouvalo: ještoj, kdej m. ješto je, kde je atd. Gb. — 4. V zájmeně če s předložkami: na če — nač, proč če — proč, za če — zač atd. Ht. V co m. česo, čso. Gb. Od sklonku 13. stol. do sklonku 14. stol. se e často vy- souvalo ze zájmenných forem jeho a jemu (jho, jmu). Gb. V zájmenech střed. Slov. mojho, našho, vašho m. vašeho atd. Šb. — 5. V příklonném ž = že, ale více v če štině nové než staré: jehož, jemuž, týž, vo- lejž, jenž, jakož, než. Ht., Gb. — 6. V pří- slovcích, kde o dříve zaměněno v e: semo — seme — sem, kam, tam atd. Kt., Ht., Kb. — 7. V staré češtině až do 17. stol. z před- ložek, kde čeština nynější pravidelně e (u k také u) klade, když následující slovo buď podobnou souhláskou nebo celou skupeninou souhláskovou se počíná: s ženú, s svatým, k kterémuž, z sebe atd. (se ženou, se sva- tým, ku kterémuž). Gb. — 8. Vz Stahování. — 9. V skloňování a tvoření slov: Smuten — smutný. Ve Znojemsku na konci slov: ve sto- dol' (ve stodole). Šb. V Krkon. poluka — poleuka — polévka; podšuka — podšeuka — podševka. Kb. V pádech II. deklinace u jmen podstatných ukončených a) v -ec: otec, otce, otci atd. Jinde se e před c vysouvá, ale b nebo "6 oživuje: žtnec, gt. žence. Bž., žnec, kozlec, pastvec, švec, jezvec; b) na n a ň, stojí-li před ním jen jedna souhláska: oheň, ohně, ale: mřen — mřeně; c) v mnohých na -el a -et: kašel, kašle, kotel, kotla, krapet; ale od časoslov odvozená na -el e nevysou- vají. V I. sklonění ve všech pádech kromě nom. (a akkus. u neživotných) u jmen v: -ev, -et, -es, -eš, -em, -en, -ek, -el ukončených. Vz tyto přípony. Lev, lva; šev, švu; pes, psa; sen, sna; křest, křtu, Kz., Mk., veš. D. — Ale nevysouvá se 1. před j: olej, kolej; 2. před r, ř: houser, pateř; 3. před d: led, med, soused; 4. před č, z, ž: nález, krádež, meč, léč; 5. obyčejně před dvěma souhláskami: trest, červ, bolesť. D. — Potom v jednotlivých slovech, z: ne: n'upadl, n'udatný; z: ctíti m. češtiti, čstiti, z křtíti m. křestiti — křstíti. Gb. V strč. vysouvalo se též v: chc'te, p'kelný, n'beský, d'sky, v'zdy. Bž. — Vz Ht. Zvukosl. 41. — Naopak e se vsouvá: V obec. mluvě v jihozápad. Čech. mezi dvěma sou- hláskami: serce, sernec, kerk m. srdce, srnec, krk, Šb.; ve východ. Slov. Ternava či Tyr- nava m. Trnava, Šb.; v Krkon. před r a l mezi dvěma souhláskami: hernýček, per- kýnko, melč (hrníček, prkénko, mlč), Šb.; u adj. v -ný, kdyby připojením přípony -ný neoblíbená skupenina souhlásek vznikla: jehla — jehelný, cihla — cihelný, srdce — srdečný; vz E se vsouvá, H; v příčestí minul, času před -l u Radhoště na Moravě; vytáhel, sekel, mohel m. vytáhl, sekl, mohl, Šb.; ve východ. Čech. pelný, melha, smerť, perve, deržeť (plný, mlha, smrť, prve, držeti). Kb. V gt. pl. některých slov. Vz později e ve skloňování, 10. K mírnění tvrdosti při tvoření adjektiv neurčitého zakončení z určitých: mladistvý — mladistev, mrzký — mrzek. Č. — E — přídech: Erpužice (Rpuž), Ertín (Rtín), Els- tiboř (Lstiboř). Jir. — E přípona ku tvo- ření slov, vz Tvoření slov. — E koncovka přechodníku času přitom., vz A. — E ve skloňování. 1. Jména mužská vlastní v -e ukončená skloňují jedni podlé 1. muž. sklonění (Páv): Göthe, gt. Göthe-a. Tak Krause, Fichte, Bonaparte, Calve, Thomé, Chýle, Hatle, Niederle atd. — Jiní podlé , Nový' (vz Nový): Milde, gt. Mildeho, dat. Mildemu. Tohoto skloňování nelze doporu- čiti, poněvadž bychom v lokale a instrumen- tale neobyčejné tvary měli: Mildem, Myldym. — Lid odvrhuje e a skloňuje tato jména dle , Páv': Göthe, gt. Götha, Göthovi, -a, -e, -ovi, -em. —Nejlépe tato jména skloňujeme tak, jako lid je skloňuje, mají-li před c tvrdou neb obojetnou souhlásku: Göthe, Fichte, Bonaparte, Calve atd.; pakli tam mají měkkou souhlásku, tedy je nejlépe podlé , Vůdce, Soudce' skloňujeme; připomínáme, že lid jména, která v -le se končí, rád dle tohoto vzorce skloňuje, tedy: Niederl-e, -e, -ovi, -e, -e, -ovi, -em. — Je-li jméno zakon- čeno dvěma e, skloňují je podlé vzorce, Páv' a přípony ohýbací oddělují se dělítkem: Merimée, gt. Merimée-a, dat. Merimée-ovi, instr. Merimée-em. Lid by skloňoval: gt. Merima, dat. Merimovi. — Vz o této věci obšírnější článek v Km. roč. I. str. 230 a 295. — 2. Místo i mají některá jména II. sklonění ve vok. sg. e, a) v -ce: tvůrce m. tvůrci. — b) Životná na -ec, při čemž se c mění v č: otec — otče, chlapec — chlapče; ale bezživotná na -ec mají pravi- delné i: věnec — věnci. Kz. — 3. Kon- covka nom. pl. jmen neživot, druhého sklo- nění jest e. Ale db 14. stol. užívalo se jako u životných koncovky i: meči, kyji, stěženi, nyní: meče, kyje, stěženě. Jir. Vz nahoře: e se střídá s: i. — 4. Vz nahoře: e se střídá s: o. — 5. E přípona lokalu. Vz Lokal. — 6. Jména podstatná skloňující se dle „Poleurskloňují se v obec. mluvě v jihozápad- ních Cechách dle „Kníže": slunce, gt. slun- cete, dat. slunceti atd. Šb. — 7. Jména pod- statná ukončená v -e jsou a) fem. a sklo- ňují se dle „Růže"; b) neutra a skloňují se dle „Pole" a dle „Kníže", vz Pole, Kníže; c) masc, skloňují se dle „Vůdce". — 8. Před e mění se: h, ch, k v ž, š, č, ku př. ve vok.: Bože, mniše, člověče. Taktéž při časo- vání, kde koncovka samohláskou e se po- číná: pečeme, můžeš. Schl. — 9. Jména staroklassická v -e skloňují se dle „Pole", mají-li před e měkkou souhlásku; pakli mají před ním tvrdou n. neobojetnou souhlásku, skloňují se dle, Slovo'. Arelat-e, a, Praenest-e, -a. Dle Šf. a Ht. skloňují se všecka takováto jména v -e ukončená dle, Pole'. — 10. Pod- statná jména, mají-li v gt. pl. 3. sklon. na konci dvě neb více souhlásek těžko vyslo- vitelných, vkládají mezi ně vsuvné e: barv — barev, matk — matek, lišk — lišek; obyčejně oživuje Tj (t>): póteka — pótek. Da. Výjimku činí slova na: -vd, -zd, -žd, -ct, -st, -št: křivd, vražd, poct, cest atd. Kz. — Dále připomenouti sluší, že v če- štině jen málo slov samohláskou e jse počíná (ej, ejhle, eště vedle ještě). Če- ština se mu v násloví ráda vyhýbá, ještě více než samohlásce a. Ht, Zk., D., Č. Od- straňuje pak e tímto způsobem: 1. Před- kládá se j: ještě, jež, jelen atd.; sr. s lit. ežiš, elnis. Ht. Zv. 37. Ve východ. Čechách zbavuje se e jotace v násloví ve slovech: eště, esli (esi = jestli). Jir., Kb. — 2. Sesu- tím hlásky e: že, strč. ež; biskup z lat. episcopus a to z řec. éniú/. onoq. Ht. Zv. 37. — 3. Proměnou e v a: Elisabeth — Alžběta (ale: Eliška), Erzbischof — arcibiskup, almužna z řec. i). erj, uo6vvtj. Ht. Zvukosl. 38. — V češtině bylo e kdysi vesměs měkké, ale v mnohých případech měkkost' jeho se zapomínala a zanedbávala a tím se vyvi- nulo tvrdé e: kde m. kdě a v 14. století učiněn, k nemu atd. (1b. — E je znakemčeského nářečí: duše, práce, země, nouzem. duša, práca, mezja, nouza; dej m. daj,nej-m. naj- (najvětší), krejčí m. krajčí; v instr.bokem, rohem; v lokale: dobrém, malém;e před r m. >: čert, červ, černý; řidčejipo r: krev. Šf. — E na mincích rakou-ských znamená, že jsou raženy v Karlov-ském Bělehradě. Zk. Dlouhé é z počátku se psávalo: ee. Jg. — Měkké é (a dvojhláska ie) velmi často ve kmenech a koncovkách se objevovalo. Hlavní případy: a) ě se dloužilo v ie a úžilo v í: věřiti — viera — víra, haděch — hadiech — hadích; b) á se přehlasovalo v měkké é a to úžilo v í: dušám — dušém, duším; c) v sklánění: sudie, panie, znamenie a v sklánění složeném, božie, gt. božieho; d) v koncovkách časovacích většina novo- českých í ze staršího ie zúžením povstala. Do 11. stol. drželo se é, ie; od 12. stol. až do polov. 15. stol. mělo é (ie) převahu a í bylo výjimkou; na sklonku 15. stol. a po- čátkem 16. stol. obou stejně se užívalo; v polov. 16. stol. mělo í převahu a na sklonku 16. stol. í půdu zcela opanovalo. Tvrdé pak é se zúžilo v í (ý). Zužování tvrdého é v í (ý) jest pravidlem v obec. řeči, ale jazyk spisovný se ho zdržuje. Nejstarší dokiad je v Rkk.: po žalným srdécě; v stol. 15. a l6: na každým, v Českým Brodě, Václava Čer- nýho, starý matky (gt). Zdá se, že na sklonku 16. stol. bylo zúžení tvrdého é v í (ý) v mluvě obecné pravidlem. Vz Historie českých samo- hlásek, str. 64. a násl. Gb. — Obecný Čech é nemiluje a skoro všeobecně vyslovuje je jako í po měkkých, jako ý (kde je v ej roz- pouští) po tvrdých souhláskách: kyselý mlíko, chlíb, dobrýho, dobrýmu, stýblo, dýlka, lip, lík, míň m. kyselé mléko, chléb, dobrého, stéblo, délka, lépe, lék, méně. Slovák je rozpouští ve dvojhlásku ie, povstalou pře- hlasováním z ia, a toto přesmyknutím z ai: mlieko, chlieb, niesť, viesť, hriech, viera, smiech, dietě. Ht. Zv. 13. V jižních Čechách é není, přechází v í neb ý. Kts. E se tedy dloužilo v strč. v é, v novočeštině v é (í, ý), v slovenčině v ie (é). Ht. V středn. Slov. mají je místo é: mljeko, chljeb, pljesť (plésti). Šb. — Dlouhé é přípona nom. a vokat. 1. sklon. v pl. Tuto přijímají: 1. Jména obecná, osobná a jména národův ukončená v -an: křesťan — křesťané, mešťan — měšťané, zeman zemané, Moravané, Pražané, Římané, Slované, Rakušané atd. Výjimku činí: kaplani (ne: kaplané), děkani, Mar- komani a neosobná: skřivani, berani, Havrani a ukončená v -án: Indián — Indiáni, cikán — cikáni. — 2. Několik jmen na d a l ukončených: andělé, apoštolé, man- želé, konšelé, Židé, lidé, sousedé. Kz. — 3. U 2. deklin. jména v -tel od časoslov odvo- zená: obyvatelé, ctitelé, vychovatelé. — Ad- jektiva v -é (ý, á, é) skloňují se i ten- kráte, když význam podstatných jmen mají, podlé: „Nové": služné, ého, ému atd., mostné, stolné. Taktéž vlastní jména místná na -é: Jílové, Hostinné. — Na Hané vyslovuje se é m. ej: nédražši, néhorši, olé m. nejdražší, nejhorší, olej; místy ý: nýmilejši, počký (počkej). Sb. — Dlouhé é v skloňování a časování. Klade se m. í na seyerových. Mor.: záležé, pršé m. záleží, prší. Šb. V zá- padní Mor. é m. ý: bestré m. bystrý. Šb. Místo é klade se v nom. sg. n. u adjektiv v středním Slov. uo. Vz uo, a tamtéž v nom. pl. ja m. é, vz Ja. — Dlouhé é se krátívá v: e: 1. u mase., kdykoliv slovo o slabyku roste: déšť — deště, chléb — chleba; — ale: chlév, gt. chléva. — 2. Utvoření adjektiv ze substantiv: chléb — chlebný, déšť — dešťový. — 3. U adj. na -ý, -á, -é se é v Opavsku a Přerovsku krátí: urodne pole. Tam se sa- mohlásky vůbec krátí. Šb. Vz Skracování samohlásek. — V názvosloví, dlouhé é se nenaskýtá. Ht. — É, interj. É, hoře, že jsme se kdy narodili. Št.