Jiří
Jiří. Nom. a vok. Jiří; gt. a akkus. Jiří (Lidé chválí Jiří, Cis. Mus.), odchylkou: kněze Jiřího, Lobk. 3. a.; dat. Jiří, od- chylkou Jiřímu;. lok. Jiří, odchylkou: po králi Jiřím, Zap. měst. 309.; instr. Jiřím, odchylkou: před sv. Jiří. Břez. 34. Vz více v List. filol. 1882. 122. Cf. Bž. 107.-108. Na sv. Jiří puolosmy hřivny. List. hrad. 1461. Tč. Sv. Jiří chrám v Praze. Vz KP. I. 141. Kéž je vždy Jiřího (jaro)! Vz Zdy- chati. Kolik týdnů žáby před sv. Juřím (24/4) hrčíja, tolik týdnů po sv. Juří mlčíja; Kolik dní před sv. Jiřím vrba se rozzelená, tolik dní před sv. Annou se žne. Zlínsky. Brt. Kolik žab před Jurom vřeští, tolik jich po Jurovi mlčí. Němc. IV. 442. Žabka jak dlouho před sv. Jiří vříská, tak dlouho po něm zimou píská; Co do sv. Jiří na pažitě vypučí, do země nazpět nechť palice zabuší. Exc. Zahřmí-li před sv. Jiřím, tož ten rok zle se bude dařiti zlodějům; ukradnou-li co, hned se to na ně pronese; Sv. Jiří přijede na ohnivém koni a svět zapálí (sníh bude táti). Kld. Je-li o Jiří tak vysoké žito, že se v něm havran skrýti může, bude úrodný rok na obilí. Us. Tč. Co před sv. Jiří naroste, to po něm zhyne; Juří trávu pobúří (roste); Do Jiřího neroste, kdyby to i kleštěmi vytahoval a po Jiřím roste a roste, kdyby to i kladívkem zatloukal. Val. Vck. Do sv. Jiří nemá žádný živočich jedu. Mus. Sv. Juří se zemum (zemí) búří, aby rostly kvítky pro ty malé dítky. Slez. Šd. O Jure kľuje sa trávička zo zeme a, čobys ju vraj mlatkom do zeme drvil, jen kľuje sa. Dbš. Úv. 158. Sv. Juří kořen buří, aby rostla tráva, všelijaké kvítí na věnečky vití. Sš. P. 768. Na Juřího chytne se zelená žaba (rosnička) a dá se do nového hrnca. Na hrnec přimaže sa dírkovaná skřidélka a pak sa hrnec zakopá do brabenčího kopenca. Z tej žaby udělá sa klička (háček) a vi- dlička. Tím háčkem přitáhne sa milá nebo milý (dle toho, kdo to udělal, mužský-li čili ženská) a mosíja sa chtět a za sebe sa dostaf. Ale dyby před svatbou přece jeden druhému se zprotivil, tož potřeba jenom tú vidličkú milého (milou) pichnúť a tož zase jeden od druhého odpadne. Val. Vck. Jiné pověry ô sv. Jiří vz v Mus. 1854. 548., 1855. 183., 1863. 160., v Sbtk. Rostl 54.—55. Sv. J. klášter, kostel v Praze. Tk. I. 610., III. 648., IV. '728., VI. 349. — J., král čes. Vz Sbn. 641., S. N., Tk. VII. 413, Žer. Záp. I. 269., Tf. Odp. 388., Tf. H. 1. 3. vd. 67. — J. B., farář, 1619.; J. V., 1813. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 575. O J. B. vz také Jir. Ruk. I. 322. -- J. Jan. Blk. Kfsk. 1329. — Vz o nich a o j. J. také v S. N., Rk. Sl.