TřapecTřapec (zastr. třepec), pce, třapeček, čku, m. Kom. J. 518. Třápci. V. Die Quaste. Na Mor. kyta. Brt. S uzly perlovými, s třapci hedvábnými; Třapce zbarvené u klobúka až do země, a dek, jenž kóň kryje, až se i po zemi vleče; S t-ci krví barvenými, v nichž se kochá světská pýcha. Hus I. 77., II. 12(5. (Tč. ). Leze za pec hlídat třapec (povalovat se, lenošit) U Rychn. Ntk. T. na věncích visí. Reš. Třapci n. vláskové na kořenech. Reš. Důstojnický t., porte-epé. Bur. Vz Střapec a S. — T. = štětka, cho- máč chlupů na pošvě samčího plodidla černé a srnčí zvěři. Šp.
