Tipec, tipec
Tipec, tipec, pce, típek, tipek, pku, típet, tipet, ptu, třpít, u, m. = neduh ptačí, na Slov. slepicí smrkačka (jeví se v zacpáni nosových dírek a bílé mázdřici n. kožce, rohovité na konci jazyku). Jg. T. záleží v tom, že špička jazýčku se podebere a celý povlak této části zbělí. T. dlužno strhnouti, jinak pták přestane žráti a scípne. S. N. Der Pipps, Zips. Slepice má tipec. T. slepici vzíti, sejmouti, sníti. Us. Slepice do- stala tipec. Us. — T. dětský = záškrt, prým, die häutige Bräune, angina polyposa. Ja. — Přenes. Má típek na jazyku (i. e. nemluví; je opilý. Vz Mlčení). Č. M. 604. Někomu típek (tipet, tipec, třpít) vzíti = k řeči ho přivésti; 2. jej zkrotiti. D., Č. Sedřel mu tipet (když s někoho veliká pokuta se vezme. Vz Skrocení). Č. Nejde mu to pod tipek (pod nos; nevoní mu to. Vz Mrzeti, Ne- milý). Č. M. 554. Spadl mu tipec (rozvázal). Us. Už mu smrť sáhla na tipet. U Poličky.