2. Před2. Před, přede, předložka. Předložka před (opp. za) pojí se s akkusativem a instrumen- talem. —I. S akkusativem předložka před určuje místný cíl děje slovesného, jenž položen jest s této strany předmětu označeného před- ložkou před, tohoto nedotýkaje, vor, draussen vor. Předmět tento jest: a) věcný: Tajně sě před Prahu brachu. Dal. 36. 2. Přeď hory bez strachu jide, odtud před Prahu přijide. Dal. 103. 9. Přišed před rajská vrata pro- sich Hospodina. Pass. 317. Všickni přišli před stuol krále nebeského. Pass. 959. — b) Osobný: Těch hlas před Bóh jdieše. Dal. 92. 41. Mudrci před král šli. Pass. 924. Vzemše posli listy nesú je před krále svého. Výb. I. 145. Jidú na hrad před královú. Kat. 217. Vede jej před kněze, před knieni i před Ludišu. Výb. I. 42. Pojdvě předeň. Výb. I. 150. — Pozn. Sem náleží před se ve rčeních: před se jíti, jeti, běžeti, vzíti, pustiti: Návěští dává, předse-li jíti čili se zpátkem navrátiti mají. Anth. II. 216. Prve by sě musilo mnoho zlého státi, než to, což páni jsú nalezli, by před se nešlo. Anth. I. 110. Předse dále cestou svou k Ta- chovu jeli. Anth. II. 372. Královna z Saby dalekou cestu do Jerusalema před sebe vzala. Har. I. XXVII. Právo předse pu- stiti. Člověk před sebe vzitý (= pyšný, us. mor.). Jdi před se právo. Půh. II. 18. — II. S instrumentalem předložka před ur- čuje 1. místo položené s této strany před- mětu označeného předložkou před, na němž co tkví nebo se děje, vor, vorn, draussen vor. Předmět tento jest: a) věcný: Kněz sě položil před hradem. Dal. 22. 15. Král před městem sě položi. Anth. I. 36. Ciesař sě před Medulanem položi. Dal. 47. 9. Tataři před Olomúcem sě stavichu. Dal. 82. 31. Před Prahou smlouva se stala. Žer. Sn. 48. — Pozn. Sem náleží rčení před rukama (= na snadě): Plnomocenství před rukama jest. Žer. Sn. 5. Otázka učiněna, má-li to psaní před rukama. Žer. Záp. II. 25. Pů- hončí před rukama jest. Žer. Záp. II. 167. — b) Osobný, a to: a) Předmět osoby trpné, v jejíž přítomnosti děj slovesný před se jde: Před králem všichni stáli. Anth. I. 149. Ne- smiechu sě bíti v čelo před bohy. Anth. I. 11. Modlil jsem sě před Bohem pad na zemi. Výb. II. 490. Naleznuť milosť před králem. Auth. I. 166. Kuoň sě před mužem zastaví. Anth. II. 60. Pilat umyl ruce přede všemi lidmi. Pass. 298. Toho Bůh nemiluje, ktož sě před lidmi velbuje. Výb. I. 195. Chlubili sě před lidmi. Výb. I. 199. To všecko před sudím do knih se zapíše. Vrat. 82. Vuoli všech přede všemi oznámil. Výb. II. 485. Neroď toho před námi tajiti. Výb. II. 492. Nebožátka bídná, proč vy se v hrdlo ne- stydíte před pánem bohem i přede všemi lidmi. Bart. 165. — Pozn. Slovesa postaviti, položiti a p. při otázce kde? starší jazyk s instrumentalem pojí: Pohané Julitu před Alexandrem starostů postavili. Pass. 406. Ďábel sě před Cyprianem postavil. Pass. 835. Chci jej postaviti před panem hejt- manem. Arch. I. 125. Malchus chléb před nimi položil. Pass. 581. Položíš před kně- zem ty své dary. Štít. N. 295. — ß) Před- mět osoby činné, jež účinně v děj působí, jsouc jeho původem a příčinou: Do domu před hostem, z domu za hostem. Č. Mudr. 288. Před zástupem první bývaj. Anth. I. 34. Pastýř před vlkem srší. Anth. I. 34. Jelen před ním nedaleko tečieše, nevelmi před ním chvátaje. Výb. I. 187. Řekové před ním utíkají. Troj. 234. Kdo před deštěm běží, snadno v louži leží. Č. Mudr. 155. Před právem ubíhal. Žer. Záp. II. 120. Před morem nelze utéci ani se schovati a skrýti. Anth. II. 153. Jiezvený nemóž zbýti svých ran, když sě bude krýti před lékařem. Výb. I. 243. Mocný móž také vzácnú almužnu učiniti, bráně před násilím lidí upřiemých. Štít. 251. Královna své ne- přátely má, před nimiž se hájiti musí. Kom. Lab. 93. Naše terče dobře nás před šipkami hájily. Preí. 441. Andělé zbožným lidem rádi slouží, před ďáblem a zlými lidmi střehou, od úrazu hájí. Kom. Lab. 127. Před těmi nic neostane. Výb. I. 248. Před Tatary bez- pečni jsme byli. Kat. 187. — Pozn. 1. Vazba tato jen potud správna jest, pobud původní místní význam jí označen býti má; sice užíváme jiných vazeb přesnějších, správněj- ších a lepějších: genitivu odluky prostého nebo spojeného s předložkou od, anebo da- tivu. Před s instr. u sloves: brániti, hájiti, chrániti, opatřovati atd. a u týchž sloves zvratných: brániti se, hájiti se atd., jakož i adjektiv: jistý, bezpečný atd. jest vazba u spisovatelů doby staré i střední dosti častá, avšak přesnější jsou vazby genitivu prostého aneb předložkou od opatřeného. Vz jednotlivá časoslova a adjektiva nahoře uvedená. Brs. 137. — Fozn. 2. Předložka před určuje též osobu, k níž děj se vzta- huje, po jejímž soudě výrok platnosť má (= dativu vztahovému): Nemají škoditi cizí řeči těm, ješto před Bohem nevinni jsú. Pass. 776. Drahá jest před Hospodinem smrť svatých jednoho. Pass. 953. V tom, ješto mě viníte, před Bohem jsem práv. Pass. 1002. Prosby jeho veliké jsú před Bohem. Výb. II. 482. — 2. Předmět, s nímž jiný předmět srovnán jsa, větší měrou stejné vlastnosti předčí: Jsem před ním tako malý, jakž přede lvem zvěř ustalý, před sluncem voščená sviečka neb před mořem mělká řiečka. Anth. I. 32. Sv. Jan před všemi svatýni svatostí předčí. Pass. 415. Přede všemi cti a chvály došel. Kat. 52. Děti jeho před tím dalekým strejcem lepší právo mají. Žer. Záp. II. 20. Očím před ušima víra, Č. Mudr. 351. — 3. Čas, dříve něhož děj slovesný se koná (opp. po), vor, eher als. Sv. Prokop svú smrť před dvěma dnoma věděl. Výb. 1. 202. Vladislav umřel v Bu- díně ve čtvrtek před květnou nedělí. Bart. 13. Sv. Simeon před svú smrtí svýma očima syna božieho jměl viděti. Anth. I. 77. Téhož léta vyhořal Most v noci před matkúu boží na nebesa vzetí. Let. 164. Před neduhem přijímaj lékarstvie. Ctib. Hád. 23. A již několik let před námi matka naše byla umřela. Anth. I. 102. Bodej byl ten rozum před soudem, který bývá po soudě. Č. Mudr. 193. — Brt. v List. filolog. a paed. 1877. str. 236.—239. — Cf. Zk. Skl. 265.-267., Zk. Ml. II. 34., Mkl. S. 440., 757., Brt. S. str. 79. 3. Před-, neoddělná předložka a) u jmen a příslovek. Jména s předložkou před- složená označují to, co jest před tím, co se druhým členem označuje: předdomí, -dunají, -dveří, -dvoří, -hoří, -hora, -hradí, -letí, -městí, -peklí, -vislan, -mluva, -pis. Mkl. B. 44. Předběžný, předposlední, předběžně. — b) U časoslov. Před- u časoslov znamená a) směr děje před něco n. někoho beze všeho ponětí vedlejšího: Předbiti prkno. Někoho předpustiti. Předstoupiti před někoho. Před- staviti něco před něco. — fi) Vedlejší ponětí určení něčeho pro někoho, dání k uvážení, vysvětlování, rozkazování, udávání příčiny. Předhoditi ptákům. Pečeni hostem předkra- jovati. Předepsati někomu něco. Přednášeti něco. Předčítati, předehráváti, předříkati, přednésti, předkládati, předvrhnouti někomu něco. — y) 8 časoslovy pohybování se z místa na místo ukazuje před- na dřívější děje ukon- čení n, ukončování, na nadejití koho, často s vedlejším ponětím opatrnosti n. lsti. Stává se, že nenáhlý náhlého předbíhá. Předejde vás do Galilee. Jeden druhého předjížděl. My ho předhonili. On nás předstihl. My to předešli. Předchází všecky milostí svou. — J) Ukazuje často na předčeni někoho n. ně- čeho něčím, převládání něčeho. Barva ta předpichuje. Jedni druhé u vladařů před- kupovali (dávali více). Někoho předorati. — ř) Udělení přednosti nějaké. Předložiti, před- staviti někomu někoho. Nad žádného se nevyvyšuj, žádnému se nepředkládej. Ta věc předchází. Předsedati. — ) Ponětí dříve leží také v těchto složených časoslovech vy- značujících poznání, oznámení něčeho bu- doucího, neb určení, zřízení k účelům budou- cím: předezříti, předohlásiti, předpověděti, předoznámiti, předvěstiti, předzvěděti, před- zříditi, předurčiti atd. Tn. 79.—81. Cf. Zk. Skl. 72. — Časosl. a) přechodná a b) ne- přechodná pohybování (vz Pře) s předložkou před- složená řídí akkusativ (nikoli: ge- nitiv). Poutníci nás předešli. Jazyk rozum předskočil. Zk. — Kromě toho p>ojí se časo- slova přechodná s před- složená s dativem cíle, vz Dativ cíle 1. 211. b.
