Česko - německý slovník Fr. Št. Kotta
Seznam Hesel

    FulltextVše
    Prohledávat:
    HeslaObsah hesel
    Nápověda
    Dokument Obrázek
    Svazek:3   Strana:0035


    1. Řeč
    1. Řeč, i, f., koř. řek (řek-nu), přípona -b; strsl. réčb, sermo. Mkl. B. 54., aL. 113. Skloňuje se dle Kosť, tedy dat. pl. řečem a lok. pl. řečech, ne: řečím, řečích. — 1. Ř., moc člověka mluviti, mluva, mluveni, hlas lidský, das Vermögen zu reden, das Spre- chen, die Sprache, Rede. Ř. jest sdílení či vzbuzování myšlének hláskami skládanými do slov a vět. Gb. Uv. 5. Ř. jest projevo- vání myšlének a citu skrze výrazy, které člověk smysly svými pojati může. Blř. Řeč ho pominula (nemůže mluviti). V. Došla mu ř., nastala ho trepka. Prov. Ř. prostředkem znamení. J. tr. Dal se s ní do řeči. Er. P. 490. Jest o tom mnoho řeči; Něco k řeči přivésti; Nemůže o tom býti žádné řeči; Co je do jeho řeči; On má v řeči ten zvyk; Míval řeč, že . . .; Ani řeči o tom! Dch. Dala se s ním sama od sebe do řeči. Dobře by vaše řeč byla. Bl. — 2. Ř., způsob mlu- vení, die Rede, Sprache: a) co do mohut- nosti mluvení. Těžkou řeč míti (nesnadno mluviti). Jg. Řeči hbité člověk. Kom. Není nic od řeči. Člověk od řeči. Dch. Kdyby byl více od řeči, přijal bych ho. U Rychn. Pospíchati v řeči. V. -- b) Co do zvuku, Sprache. Ř. silná, hrubá, hřmotná, tenká, tichá. Ř. přetvařovati. Us. — c) Co do míry slabik a spojování slov. Ř. vázaná, nevázaná, prostá. Kom. — d) Co do vybírání slov k vyznačení věcí, podlé jejich obsahu, okol- nosti, rozdílu atd., die Sprache. Ŕ. přísná, slavná, tklivá, hledaná, přirozená, umělá, ozdobná, prostá, nelíčená, nucená, hladká, vzdělaná; řeč milosti, zouíalosti; ř. obecná n. prostonárodní, spisovná, myslivecká, ry- bářská, řemeslnická, umělecká, kancelářská, právní, zlodějská; květná, plynná, Jg., vy- broušená, zjemněná, jemná, volná, svobodná, soudní, kluzká, kroucená, Us., krajinská (podnářečí), členitá, přímá, nepřímá (vz Ko- nec), Nz., lahodná a úlisná'. Štl. Dříve laska- vou řečí než zbraní dojdeš cíle. Pk. Hrubou řeč vésti; paličská řeč. Us. Dch. Dává jí vinu, že by ona na jeho ženě pěknú řečí základ vymluvila. NB. Tč. Ř. jeho nebyla ani slaná ani mastná. Bkř.pdbýval mě pěknú řečí. Půh. II. 131. — 3. Ř., to co se mluví, slova, die Rede, Worte. Ř. horovná, jalová, ješitná, kusá, laskavá, marná, matorná, mi- lostná, nezáživná, ničemná, obranná, obrazná, odporná, osolená, planá, pobudlivá, potěšivá, potvrdivá, pravdivá, příjemná, příkrá, přísná, přívazčivá, protivná, působivá, pyšná, roz- mluvná, tvrdá, účinlivá, unešená, uskrovnělá (litotes), vděkuplná, věrná, věrohodná, věro- jatná, vlastenská, vlídná, vysoká, začátečná, zloproročná, živá. Sš. (Mt., J., Sk., Ob.). — Dovršení, důraz, důraznosť, forma, hloub, konec, lahoda, látka, mocnosť, objem, ob- mezování, obrat, pásmo, pokračování, po- krok, postup, potah, předmět, síla, sladkost, spojitosť, stupňování, tragičnosť, tresť, tvr- dost, účel, úhrnek, ukončení, úspěch, váha, veleba, velebnosť, věrnost, vrchol, výklad, výsledek, začátek, zlomkovitosť, žíla řeči. Sš. Ř. jejich nespoléhala na důvodech lidské moudrosti, nýbrž na důkazech ducha a moci; Pán potvrzoval řečí jejich tím během, že ; Sv. Lukáš hustěji o něm než Matouš řeč osnuje; Tímto druhým členem prorok zvy- šuje ř. svou; Tu máme začátek nejdelší řeči Páně; V jakém poměru se povahuje tato ř. ku řeči sv. Lukáše; Lid i apoštolé byli čá- stečnými vyučováními k té velké, obšírné řeči upravení; Ukončení řeči; Povaha řeči; Ř. k lidu učiniti; Ř. tato zvláště k apo- štolům sluší; Což však duchu řeči zhola odporuje; Slůvko to žílu řeči celé takoměř přesekává; Tím ř. větší srovnalosti nabývá; Kde poslechu není, ř. vylévati se nemá; Vyložiti obšírnou ř.; u druhých lidi neuči- nila ř. setníkova dojmu; Výklad druhý ř. seslabuje; Lukáš bezmála doslovně ř. Páně uvodí; Ř. šla jenom o podání starších; Z řeči její zřejmo jest, že; Taktoli souvislost' či- níme, pomíjí tvrdosť řeči; Ř. vedou toliko o pomazáni hlavy. Sš. Mt. 12., 44., 60., 64., 66., 73., 77., 78., 85., 105., 110., 112., 114., 159., 308., 216, 219., 266., 308., 335. Ě. ode desátého verše do dvacátého pátého prý závorně vsutá a vstavená k apoštolům se odnáší; Zabíhala pak ř. o budoucím v říši Páně postavení; Takto tedy. řeč Páně bez přítrže plyne; Správněji by zněla ř. takto; Řeč ta řeči živosti přidává; Avšak ř. jeho jde spolu k lidu; Pán k lidu s řečí svou se obracel; Dalejší ř. Páně přetržena byla člověkem, jenž;'Ř. by jinak kusa a nezá- živna byla; I ta slova Páně mocnosť řeči zvyšují;' Ř. jeho jde také k těm, kteří rep- tali. Sš. Mr. 21.,41, L. 80., 88., 120., 121., 155., 135., 181. Aniž by postupu jakého v řeči bylo; Důrazem tím ř. svou velebně a takořka vítězoslavně dovršuje; Potah řeči na koho; Ř. rozmluvila v přemítání a v pře- bor se zaměňuje; Ř. Páně náramný dojem na Nikodema učinila; Velebnosť, důraznosť, sladkosť řeči Páně nedala mu oddechu; Ř. umění, vědy; Ženě Samaritánce řeč Páně líbila se a tušila velebnosť její, avšak jí dokona nevyrozumívala; Tu jich ujímá Pán za ř.; Spojitosť řeči dává na jevo, že; Židé přetrhli řeč Páně reptotem; Pásmo řeči své rozvinouti; Zde postoupá ř. Páně k vyššímu a bližšímu předmětu; Ano i celý postup řeči vymáhá toho smyslu; Ku konci řeči své shrnuje všecko v jedno spolu; Tvrdá je ř. ta, i kdož může ji slyšeti (= smýšlení našemu se příčí, odporna a protivna jest mysli naší); Oni tím více nad řečí Páně po- horšili se; Zvyšuje Jan důraz řeči vyrčením plného a celého jména a příjmení; Osnova, útek řeči Páně; Ukazují, že takto ř. Páně v sobotu lépe a sličněji dohodna jest; Ovšem tedy ř. směřuje a čelí proti synedristům; Vypisuje ještě sv. Jan následky řeči té Páně, ač byl jí celé nepředložil, nébrž jenom tresť její podal; Následují tři řady řeči Páně: Pán více k obsahu, pravdě a duchu řeči svojí táhne se; Ale proud řeči Páně tu tiše jenom šplouná; Ř. něčí přerušiti, překaziti; Zde ř. se vede o divech a zázracích; A tu počíná řada ta přelaskavých, přehlubokých řečí Páně; Ř. Páně obrazná jim nebyla dosti jasná; Když Pán řeči ty potěšivé a potvr- divé k apoštolům měl, vedl; Dle textu řec- kého ř. velmi živa jest a malebna; Tudy Pán v pokroku řeči o lásce mluví; Ř. Páně apoštolům nepřístupna byla a jenom někte- rým z nich něco z ní prosvítalo; Aby ř. tam vrátila se, odkud vyšla; Vrací jim pyšnou ř. jejich; Ač i při tom slov stavení síla řeči dohola nevymíjí. Sš. J. 19., 21., 54., 62., 72., 75., 94., 108., 111., 112., 116., 119., 117., 124., 130., 133., 136., 151., 153., 155., 165., 220., 227., 238., 241., 242., 255., 279. Ř. Petrova vysvětluje proroctví Joelovo; A ř. jeho pla- nula jako pochodeň; Ve vlastenské řeči své apoštoly mluviti slyšeli; Ě. učinil ve dvě části; Petr jim výsledek veškeré své řeči předkládá; Kdož tedy přijali ř. jeho; Pro- tknula a probodla srdce jejich ř. ta; Petr přejal ř. a objem vlídné a laskavé řeči té uléčil ránu dřívější řeči; Sv. Lukáš neuvodí celé řeči Petrovy, nébrž obsahu jenom jejího zkrátka dotýká; Aby řeči své většího udělil důrazu; Aby dalejší řeči Petrově přítrž uči- nil ; Avšak zdá se stupňování řeči vymáhati, aby; Avšak proti všemu spojení a účelu řeči; Moc boží, která řeči jeho mu vnukala a je provázela; Ř. ta obšírná jeho nejednomu soudu podléhá; Anať ř. obranná jeho k tomu směřovati musila, aby; Ale v dalejším řeči své pokračování staven a přetržen jest; Ř. není celá a ukončená, ale i ve své zlomko- vitosti je podivným výjevem ducha sv.; An v původním textu řeč upřímo se od Boha k Abrahamu nese; Že sv. Štěpán při horovné řeči své k hlavité věci prohlédaje podřekl se. Sš. Sk. 17., 18., 23., 28., 29., 30., 38., 44., 47., 58., 72., 74., 75., 76., 79. Především věrnosti a možné doslovnosti v té řeči pilen jsa; Zřejmé je stupňování řeči; Nejde řeč proroka Jesajáše tam, jakoby; Některým zdá se příkrá a přísná ta ř., jež následuje, přirozeným vývojem Štěpánovy býti; Nesnesli židé řeči Štěpánovy dále; Kdo slova ta z příma o Kristu berou, předbíhají postup řeči; Ř. sv. Petra dovršení nedosáhla - Níže opět o tom ostrově se nám ř. vrátí; Tomu nasvědčuje všecka spojitosť řeči; Aby řeč pobudlivá stala se k lidu; S tím se Pavel ocitá na vrcholu řeči své; Ř. postoupá ode všeobecna ku zvláštnostem a bezpečnost! zvýšuje důraz její; Výsledek krátké řeči Petrovy byl ten; Přechází z nepřímé v řeč přímou; Jedněm nelíbila se prostá řeč Pa- vlova, v níž ani látky ani formy filosofické nenalézali; Ř. ta Pavlova jim (Atheňanům) ovšem jinostraná, jinorodá, cizí, cizotná, cizinská býti musila; Podivu hoden jest obrat a postup řeči Pavlovy; Ř. Pavlova tři částky má, bohovědnou, člověkovědnou a kristoslovnou; Těm, k nimž ř. jeho čelí; Neminula se řeč jeho s úspěchem; Lukáš toliko úhrnek řeči Gallionovy uvodí; Řeč Pavlova všechna směřuje k tomu; A přiči- ňuje tím veliký důraz řeči svojí; To jest osnova řeči Pavlovy, ovšem přetržené a tudy kusé a nedocelené; Vyznačuje se řeč tato zvláštním horováním a udatnou, radostivou myslí; Ř. celá nese královskou povahu, jsouc obhajná ale spolu i výbojná. Sš. Sk. 79. 84., 88., 90., 106., 127., 135., 145., 156., 159., 170., 179., 201., 205., 206., 210., 214., 216., 235., 238., 252., 276, 278. Nelze jinak říci, leč že bezdovětně se ř. apoštolova nese; li. apoštolova je matorná; Avšak mocnosť řeči jeho je nevýslovná; Kde na ř. svou pozor- nosť čtenářů obrátiti hodlá; Apoštol obrací ř. svou zvláště k částce té křesťanů; My také v obyčejné unešené řeči otázku kla- deme v předvétě toliko; Abys ospravedlněn byl v řečech svých; Činí to s nevyvážnou mocí a silou řeči; Ř. bráti s kým (= roz- mlouvati). Sš.I. 62., 15., 7., 24., 116., 105., 41., 97., 8. Tím ř. většího důrazu přibírá ; Ř. podlé povahy citu proneseného již útleji vane, již mohutněji se hroutí a stupňování a protikladové jí zvláštního půvabu dodá- vají; Ř. tím dosahuje živosti; Statečně si vésti v řečech; Ř. jeho nad břeh obyčej- ného pojednání vystoupá; Ř. originalu nemá se ve překladě ani seslabovati ani sesilovati a stužovati. Sš. II. 261., Ž. 137., O. 143., 158., 190., Mt. 6. (Hý.). Radějše marnú řeč v kostele mluvíme, nežli svatú slyšíme; Chod, stroj, řeč, oko, tanec na ni svědčí, kaká vnitř jest, poznáš z její řeči; Jak miesto otevřené bez ohrady zdí, tak muž, kterýž nemóž v řeči zbrániti ducha svého; (Utrhanie jest), když kto dobré skutky řeči ve zlé obracuje. Hus. I. 128., 203., 225., 229. Co se s důmyslem jejich nesrovnává, to chytře aneb zatajují, aneb zbarvenou řečí líčí. V. Učinil ř. dosti dlouhou a obšírnou. V. Řeč jeho libá, pří- jemná, prostranná a zvučná byla. V. Učinil ř. na ten rozum; Ač bratří nic se nedotýkal, však proto tak mluvil a řeč svou stavěl, aby to vše nejvíce na ně se vztahovalo. Čr. Stala se ř. k němu. BO. P. Lev učinil řeč slovem všech osob již jmenovaných. Bart. Pěkná a lahodná řeč, ale skutkové přísní; ř. množiti; Širokou a ozdobnou řečí vypravo- vati. Str. Abych daremné řeči neplodil. Ler. No to je vám řeči jako vody. U Rychn. Řeč byla již na krátce; Neposlouchej na jeho y řeč. Dch. Cožby neřádného v radě viděl, má řečí svou staviti. V. Řeč o něěem uči- niti. Chč. 623. Mluví se řeč. Vš. VI. 33. O to bývalo mnoho řečí. Tov. 115. To jest Vo- kova řeč, co svědčí listem nyní na sněm. Půh. II. 620. Všickni jednu řeč mluviechu. Dal. 5. (1. 18.). Ř. uchvátiti. Smil v. 1520. Mezi řečí něco prohoditi. Nz. Za řeči pro- hodil. Us. Vyznal jest mezi jinú řečí, že . . NB. Tč. Die mezi jinú řečí, že . . .; Z této řeči máš, že dobrý obyčaj mají, kteří učí . .; Buď vaše řeč: Jest, jest, nenie, nenie. Hus. 1. 97., 54., 98. Teď máš ř. zjevnú, že, kteříž odstúpili sú od písma a od života apoštol- ského, že ti nebyli sú údové s apoštoly; Kdož lahodnými a vymyšlenými řečmi mluví, sieti jest rozbil bližnímu svému; Ktož chce, rozuměj, co die duch boží v té řeči; Ta ř. jest ř. otce Boha k synu; Protisté řeči die takto; Nedoufaje jich řečem; Ř. Kristova zdála se jim něco v sobě protivná; Kto ne- miluje mne, řeči mé nechová; Aj kto miluje mě, řeč mú zachová; Tato řeč je k tomu pomocna, aby se poznal rozdíl ... V radu sú vešli, aby popadli Ježíše v řeči; Tu ř. pilně važme. Hus. I. 235., 261., 262., II. 19., 46., 153., 179., 207., 208., 232., 397. Řeč rozvláčiti. Alx. 1109. Řečí nenaplníš povětří. Pk. Neskákej mi do řeči (cf.: Neser mi na krám, až vyložím. Prov.). Řečí se potkati, in Streit gerathen. NB. Tč. O čem jest řeč (o čem se mluví)? Us. Reč vynésti; v řeč někomu padnouti, vskočiti, vskakovati; ř. někomu přetrhnouti. V. To nestojí za řeč. Us., Sych. Řečí na něco na- rážeti. Tu řeč se na jiný rozum vztahuje. Sych. Ř. se mluví, pivo se pije nebo: Reč se mluví a voda teče nebo: Řeči sa hovoria, chlieb sa jie (= nesluší na váhu dávati každé slovo). Vz Pomluva. Jg., Lb., Mt. S. Prov. Jaký rozum, taková řeč. č. Nehleď na řeč, ale na věc. Vz Věřiti komu. č. R. někomu přejati. J. tr. Pomocí slov a řečí něco před- staviti; řečí horovati; aby ne prostě vždy ř. šla; ř. posunky provázeti. Nz. To je má řeč. Us. A co pak jest moje řeč (= totéž já povídám)? Tyl. Mnohé řeči v týž rozum mluvil. Chč. 608. Řeči měl k Isákovi. NB. Tč. Ř. někomu zaraziti. Dch Ř. se mu hatí (mate, vázne, nedaří). S. a Z. Nechám té řeči. Št. N. 275. — Co do kolikosti. Mnoho (málo) řeči nadělati; zbytečnou řečí někoho meškati; marnou, daremnou ř. mluviti; hojný v řeči; hojnosť řeči; co potřebí dlouhé řeči?; ať daleko řečí neobcházím; ať řeči ukrátím, nedloužím, neprodlužuji; okliky řeči, okolky, zápolí, okolkování, okorování. V. Reči ne- šířiti. Koc. Ř. skrátiti. Dal. V řeči krátkým býti. Dch. Řeči uskrovniti. D. Dlouhých řečí plodí až mrzko. Sych. Jest na řeč skoupý. Sych. Kde není slyšení, nevylévej řeči. Boč. Dlouhých řečí nadělati; Ve své řeči hodně prášiti; Ten o tom nadělá řečí!; Nepod- statné řeči. Us. Dch. Nedobrý dělník, jenž mnoho řečí nadělá. V. Vlček. Aby těch řečí a podskoků nechali. NB. Tč. Držel mne na řečech, hielt mich durch Worte hin. Gl. 292., Půh. brn. Držel mé na řeči a konce mi o to neučinil. Půh. II. 526. Moc řečí, padesát čtyři. Moc řečí na Pořiči. Vz Mlčeti. Lb. Mnoho řeči, málo skutku. Č. Mnoho řečí, málo věcí (málo skutků). Vz Křikloun. Lb., Č. Kde velké řeči, tam málo z veci. Mt. S. Přišel k řeči jako Turek k šavli (dostal se k slovu, tlach nemá konce). Vv. Tlachal. Lb. Mnoho řečí, účinku nic. Č. Zbytečné řeči škodí a mrzutosť plodí. Vz Slovo. č. Má řeči, co kozí řiť bobků. Lb. Má reci jakovody (mnoho slibuje, málo plni). Vz Slibo-val. Lb. Nazobal vole a již má řeči co vody.Prov., Jg. Má ř. na dlouhém topinku. VzTlachal, č. Má více řeči než mlynář vody.Č. Jest té, řeči, až přes pysky přetéká. VzTlachal. C. — Co do pravdivosti. Skuteks řečí a řeč s skutkem srovnati. V. Sám vesvé řeči se stíhá; Slibnými řečmi uši námlektáte. Sych. V řeči někoho postihnouti.Knst. Řečem místa nedati. Štelc. Dáť ondosti řeči, ale skutek v háji. Nehleď na ř.,ale na věc. Prov., Jg., Č. Toť řeč jako sto(pevná přípověď)! Č. Řeč čím bývá úlisnější,tím bývá podvodnější. Rb. Vz předcházejícípřísloví (řeč co do kolikosti). K řeči svéstáti. Vz Slovo. Bs. Tuto věz vedlé řečisv. Augustina, že máme se varovati od oby-čeje přísahy. Hus. I. 97. Ř, se váží, slíbenése čeká. Km. — Co do obsahu, slov jakožtoznamení mysli. Řeč jest ukazatel, znamenímysli; ř. známé činí srdce člověka; z řečipoznáno bývá, co člověk myslí; ř. pronášímyšlení člověka; ř. chytrá; drzí v řeči. V.Bláznivá řeč nemá moudré odpovědi. Ms.Hloupá řeč. Us. Člověk po řeči. bylina povůni se zná. Člověka po řeči poznáš. Obrátilv řeči. Vz strany pořekadel: Couvali, Kára,Odvolati, Opak, Plášť, Vůz. Jaký člověktaková řeč. Vz Hlava, Moudrý. Jg. Řečidvojení jest hotové závidění, roztržení, po-puzení a svár. Hus. I. 133. — Co do citua hnutí mysli. Řečí ohromiti; ř. ozdobná,neozdobná, libá, pochlebná, krásná, příjemná;Hladovíté břicho nedá se slovy ani pěknouřečí spokojiti. V. Ř. jako meč. Nerád má ř.o něm. Dch. Uštipačnou řečí koho škádliti;dravou řečí někoho drážditi. Sych. Řečí někoho drbnouti, dojímati, okouzliti, Sych.,někomu lahoditi. Ben. V. Dobrá ř. dobrémísto nalezne. Ms. Jsi-li v řečech stálá. Sš.P. 383. Dobrá ř. jídá jáhly v mléce. Č. Mečraní tělo, řeč pak mysl. Rb. Ř. jímavá, hor-livá.- Ros. Umí ř. svou opepřiti. Chutná řečco medovina. Sych. Řečí někoho dotýkati;dotýkání se někoho řečí (slovy). J. tr. — 4 Ř., pověsť, das Gerücht, Gerede, die Sage. Nejisté řeči a rozprávky; daremné, nedů- vodné, nepravé řeči (klevety). V. To jest obecná ř. V. R. obecná, obecná pravda. Č. V ř. a pokřik uvésti. V. Dávná o tom řeč; To jsou jen řeči; Nepravé řeči do oběhu dáti; Nadělal o sobě řečí; Přišel do řečí; Dáti se do řeči. Us. Dch. Bůh ví, jak se hned ta řeč strhla. Us. u Dobrušky. Vk. Divné řeči o tobě jdou. Arch. I. 26. Mnoho o to bylo řeči. Chč. 608. Reč o něčem pustiti. Bart. I. 28. Byla ř., že to nikdo jiný neučinil. NB. Té. Řečem místa dáti. Sych. Chceš-li moudrým mužem slouti, dej řečem mimo se plouti. Č. Moudré ucho nedbá na hloupé řeči (nedbá hloupých řečí. Pk.). C. Lid- ských řečí nevaž sobě, pakli ctnosť a rozum v tobě. Pk. Na řeči nic nedbaj, ene mě ty kochaj; To by nás tu vzali ludé v řeč; A kde vdova kročí, všady o ní řeči; Ludé leda jací řečí nadělali, před svobodnú chasú tebja pomlúvali. Sš. P. 387., 488., 494., 547. Řeči sú přišly, že král jede. GR. — 5. Ř., rozprávka, die Rede, der Diskurs. Není s ním o to řeči. Nedávej se s ní do řečí, neb zlou hubu má. R. přijde k reči. Us. Mám s ním širokou řeč. Jel. Ř. od jiného není (nemá jiného účelu). Kos. Ol. I. 22. Co nám nesete? I přicházím k vám jen na kousek řeči. Us. na Mor. Hý. Poslúchali, jaká řeč mezi námi bude. NB. Tč. Ajta sedm vidí andělů tam státi, s jeho synem svatým milé řeči bráti. Sš. Bs. 74. Byl jsem s ním v řeči. Us. Brt. A tyto řeči postúpili sú někteří doktorové s kanovníky, s faráři a s mnichy u Prazě v radnici. Hus. II. 59. — 6. Ř., slova spojitá ku přesvědčení a pohnutí ně- koho, die Rede, Anrede. Ř. pěkná, výmluvná, bedlivě uvážená, mistrovsky složená, noční lampou pomazaná, V., jadrná, obranní, D., hrobní, Sych., příležitá, uvozovací n. úvodná, pochvalná (chvalořeč), z patra n. z náhla, z paměti, bez přípravy, bez úvodu, v po- padky, oslavovací n. k slavnosti, pamětná (na památku něčí), ústní, písemní, očisťovací, na rozloučenou, na odchodnou, na rozchod- nou, loučící, vítací, školní, školská, na odiv, oddávací (při od davkách), obranná. Nz. Ř. obžalovací, obžalobná, soudní, politická, ko- nečná,,, vstupní (nastupovací). Vz Prosa, S. N. Ř. horská, die Bergpredigt. Šm. Figura, obrat, ozdoba, okrasa řeči. Nz. Řeč k lidu učiniti, udělati; řečí svou obsáhnouti a vy- vésti; řeč krásně postaviti. V. Řečník činí řeč podlé řečnického umění; přístup k řeči (exordium); zavírka a konec řeči; začátek řeči učiniti. Kom. R. míti o něčem. Dch. Ř. na řeč; ř. odvratná; ř. proti řeči (odpověď). J. tr. Ovšem těžší hřiech učiní, ktož po této mé řeči přísahy dopustí; A tak z této řeči máš, že ...; Stala se řeč ke mně; Aj v té řeči sv. Pavla máš, proč ruka panská meč nese cierkvi svaté. Hus. I. 97., 138., 174., 176. Již se k svej řeči navráci. Smil. v. 80. Ř. k někomu obrátiti; Řeč hojná na slova. Skl. V. 135., 345. Ř. svou zavírati. Bart. IV. 32. Ř. skonati. Kat. 2870. Páni odložili pó- hon i řeči do Brna do více pánuov. Půh. I. 257. Anděl k ní ř. mluvil. Br. Ř. (kázání) míti. D. Jadrnou řečí porazil jalovou vý- mluvu. Sych. Krátká ř. a pěkné slovo vy- může u pánů mnoho. Prov., Jg. O lásce chci najprve řeč podejíti; O tomť šíře pro- mluvím, když řeč zdvihnu o almužně. Št. N. 208., 304. Těla hnutím řeć provázeti (tělesnými pohyby); V řeči k někomu se obrátiti (apostrophe). Nz. Ř. držeti, J. tr., V., lépe a obyč.: činiti, míti; srovnej před- cházející. Ř. dokonati, zavříti, řeči konec udě- lati. V. Krátká to řeč, ale uzlovatá (moudrá, vtipná). Č. Má podmaštěnou řeč. Č. Uhladil si řeč liščím ocáskem. Č. Řeč se mu sama líhne (mluví plynně a přiměřeně). Vz Mlu- vení. Č. Ani k řeči ani k seči (ani do úřadu ani do vojny). Vz Nepotřebný. Č. — 7. Ř., uhrn všech zvuků zvl. lidských sloužících za znamení citu, myšlének, jazyk, die Sprache, Zunge. I zvířata mají svou ř. Us. R. česká, německá, řecká, latinská, francouzská, vlaská atd., Us., svatováclavská (česká), živá (která se posud mluví ku př. ruská, polská atd.), mrtvá (ku př. starořecká, latinská), cizí, Us., mateřská, přirozená, vlastní. V. Řeč nevzdě- laných národů bývá chudá, vzdělaných bo- hatá. Us. Také mají se postaviti, aby česká řeč nehynula; pojme-li Čech Němkyni, aby děti ihned se česky učily a nedvojily řeči. Hus. I. 133. Ve více řečech psáti. Učitel řeči. D. Z oné řeči do této překládati, tlumočiti. V. Z jedné řeči do druhé vykládati. Br. Něja- kou řečí mluviti. Har. Ř. uměti. Háj. Uží- vati české řeči. V. Kdo se za vlastní řeč stydí, hodenť, potupy všech lidí. Koll., 0. Znatel řeči. Srn. Doučiti se řeči, vycvičiti se v řeči. Nz. Knihu anglickou řečí sepsati. Ml. Reč českú již sú zkazili němčinú; Řeči česky měli by sě učiti děti v Čechách; R. česká v „tom jest krátka. Hus. I. 379., II. 123. — R. jednací v starém českém soudě (česká), vz Pr. 1869. str. 630. a násl. — 8. Ŕ. přímá a nepřímá. Položí-li kdo slova jiného n. svá, jak je sám vynesl, tedy jmenujeme řeč takovou přímou (oratio directa, recta), ku př. Pravil: Jest mi zima. Zavěsíme-li je na časoslově, kterým je ohlašujeme, takovou řeč jmenujeme nepřímou n. větou dokládací, ku př.: Pravil, že jest mu zima. Klade pak se v řeči nepřímé 1. indikativ se spojkou že, když se řeč něčí za věc událou, za věc sku- tečnou vystavuje (věty úsudkové vyjadřu- jeme větami vyjadřovacími s že. Brt.). Od- pověď od sebe dali, že se spolu v lásce sná- šejí. —- 2. Nebo spojka a s konditionalem že by, když obsah řeči povahu věci pouze my- šlené aneb žádané do sebe má (imperativ vyjadřujeme větou žádací s aby, ať. Brt. Vz Ať). Požádal knížete, aby mu to místo dal, že by chtěl tu sobě hrad pevný postaviti. Háj. Otec řekl synovi, aby se chránil zlých tovaryšů (m.: Chraň se. Tedy se spojkou aby rozkaz do řeči uvádí. Ht.). — Poznam. Ostatní věty zůstávají buď nezměněny neb označuje se závislosť konditionalem aneb slovcem prý. Brt. Vz Prý. — 3. První a druhá osoba řeči přímé mění se v řeči ne- přímé v osobu třetí, jsou-li od osoby řeč nepřímou uvozující rozdílny. Říkávala: Kdo co má mého, ten toho užívej = že kdo co má jejího, ten aby toho užíval. — 4. Jsou-li mluvící a ohlašující osoby jednostejné, zá- jmena první osoby i v řeči nepřímé se po- dřizují. I šel jsem k němu, žádal jsem ho za to řka: Jestliže bych ten dům koupil, chci tobě na domě svém, který prodám, Jistou summu vykázati. I šel jsem k němu, žádal jsem ho za to, jestliže bych ten dům koupil, že jemu chci na domě svém, který prodám, jistou summu vykázati. — 5. Někdy se obě řeči míchají. Ona pravila, že toho není, aby jí dal pokoj; máš-li co ke mně, máš právo. Svěd. — 6. Někdy i řeč přímá od spojky že se počíná, která je zde jen uvozovací. On odpíral, že jsem nevzal nic. Svěd, — 7. Zhusta se časoslova uvozovací vypouštějí. Na to já (pravil), že jest to tak dobře, Zk. S. 518., Ml. II. 70. Vz Brt. S. §. 517.

    Vytvořeno v rámci projektu Data a nástroje pro informační systémy (1 ET 1011 20413)
    za podpory programu Informační společnost AV ČR a projektu Informační zdroje
    pro výzkum a výuku češtiny (VZ 09005) za podpory programu
    INFOZ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR
    Digitalizace a software Imaging Systems spol. s r.o. © 2005 - 2007 - 2011