Česko - německý slovník Fr. Št. Kotta
Seznam Hesel

    FulltextVše
    Prohledávat:
    HeslaObsah hesel
    Nápověda
    Dokument Obrázek
    Svazek:3   Strana:0435


    Slouti
    Slouti, sluji, ješ atd. a slovu (řidčeji), veš atd., slul (D.) n. sloul (Us., Brs. 2. vd. 22., Bž. 186.), sluj (imperat.), slutí = jmeno- vati se, heissen, genannt, werden. Vz Bíti, Žíti. S. od slu. Čf. řec. x).v-o), skr. koř. cru, goth. hliuma. Schl. Strsl. sluti, slova,, clarum esse, slovo, verbum, stind., éru, šrnoti. Vedlé slu je i sly. Mkl. aL. 174. — abs. Reinprecht z Lesenie nebli odkavad slove. Půh. II. 25. Jak to město sluje n. slove? Ros. — Sku- tečné stálé jméno vyjadřuje se nominativem. Brt. S. §. 159. Vz více v článku Jmenovati se (ku konci; I. 647. b.). Jest a sluje místo- držící. V. Vjide sathan v Jidáše, jenž slo- vieše Škarioth. ZN. Místo to, ve kterém se holubi chovají, holubinec slove. Kom. Zletilí šlovou mládenci, dospělí, jinoši. Kom. Oni synové boží slouti budou. Br. Kniehy, ješto scolastica historia slovú. K. š. 3. Ač i ne- chcete slúti lichevníci. Št. Tělo když jest mrtvé, slove mrcha. Bart. 133. Ty myši u nás německé slovou. Har. I. 94. V tom městě, ješto Vyšehrad slove. Jir. Anth. I. 55. Berně slove zde v Čechách obecná pomoc královi. Št. Kn. š. 156. Tak ďábel slove Bóh tohoto světa, břicho lakotných slove bóh jich, taktéž lakomstvie s. modlo- slúženie; Ale slovú ďábli neb modly bohové, protože lidé nazývali sú je a měli za bohy; Věrně chtie slúti kněžie Kristovi, ale nechtie trpěti s Kristem; Proto my s-me nemocní, že hřešieme; Proto slovú němí hřieši, že o nich nemají mluviti; Ta bude s-ti mužena, že z muže vzata jest; Krádež slove skryté bránie cizie věci bez vuole toho, jehož jest ta věc, a to ne k jeho prospěchu, ale k svému; V písmě někdy slove otec proto, že stvořil, že zachovává n. . . .; Vizte, kte- rakú lásku dal nám otec, abychom synové boží sluli i byli; Slove královstvie nebeské sbor svatých lidí, jenž slove cierkev svatá; Naj poslednější mohu slúti světí najmenšieho zaslúženie; Jenž slul Faulfiš; Jerusalem s-e jeho město; Ciesař slove každý římský král od prvnieho, jenž jest slul ciesař; A to od- počívadlo zlaté slove; Žlabové jsú koryta, v nichžto omáčejí vlnu n. niti n. sukno ve krvi rybie, jenž potom purpura n. šarlat slove Hus I. 65., 181., 188., 193., 199., 208., 315., 316., 323., II. 68., 95., 376., 399., III. 40., 86. (Tč.). — u čeho. Zde sluje u zlaté růže. Ros. — čím. Sluje tím jménem. Jel. Jest v pravdě tím, čím slove. Br. Slovo, jímž co slove. V. Bůh vší zemí slouti bude. Ben. Milosrdným sluje. Br. Kdo chce mou- drým slouti, dej mnohé řeči mimo se plouti. Rým. Moudrým ten se darmo slove, kdo neumí radiť sobě; Zrno tone, pleva pluje, proto přece plevou sluje. Brt. S. §. 159. Milostí člověk, když dobré miluje, slove dobrý. Št. Kn. š. 35. Malátnosť nemůže opatrností slouti. Bl. Chtě mužem s. Št. Kn. š. 43. Slují písně pořadovými, že po řadě děva za děvou píseň nějakou pěti musí. Sš. P. 765. Cicero otcem vlasti sloul. Jir. Anth. II. 310. Králem s. bude. Arch. I. 74. S. pastuší chalupou. Vrat. II. 17. Ta vojna husitskou sloula. Prot. 29. Bude-li náš život takový, aby před tváří boží mohl modlitbú slúti; Kto mi to dá, abych slul bratrem tvým? Hus III. 52., 92. A on nechtě hubeným slúti povolí. Hus I. 310. Israelem sloul Jakob jménem posvátným; Odtud částka obdržená a dědičná losem či hřebím sluje. Sš. II. 98., 197. S. nevéstů. Kat. 1082. Milosrdným s. budeš. Br. Něčím králem s. Alx. Místo něho jalovým císařem sloul. Skl. I. 90. — (čím) kdy. Po nemoci a po pouti (i. e. po cestě) těžko dobrým slouti. Prov. Jg. Názvem tím kniha za dnů nejdávnějších sluje. Sš. Sk. 1. — čím proč. Slul i s Janem synem hromu pro svou velikou horlivosť; Šimon sloul Kananitem t. j. horlivcem pro svou stranickou dřívější proti Římanům rozhorlenosť. Sš. Sk. 141., J. 39. (Hý.). — čím kde. Jak každý král u Egypťanů fara- onem sloul; Ne jedna žena na východě tím od přesličného zvířete vypůjčeným jménem sluje; An logem či slovem Pánu Jana sluje; Bůh sluje v listu k Efesanům Bohem Pána našeho Jesu Krista podlé člověčenství, Sš. Sk. 103., 118., 240., I. 139. (Hý.). Na vše strany ve všem světě jeho chvála slula spoře. Kat. 41. Ten veliký bude slúti v krá- lovství nebeském. Hus I. 288. — od koho. Od něho gentiana latinským jménem podnes slove. Byl. Kamenem ústrku od následku sluje, že se na něm ustrčili a urazili. Sš. I. 107. — po čem. A to sluje panování po starých právích. O. z D.

    Vytvořeno v rámci projektu Data a nástroje pro informační systémy (1 ET 1011 20413)
    za podpory programu Informační společnost AV ČR a projektu Informační zdroje
    pro výzkum a výuku češtiny (VZ 09005) za podpory programu
    INFOZ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR
    Digitalizace a software Imaging Systems spol. s r.o. © 2005 - 2007 - 2011