Projíti.— abs
Projíti.— abs. Procházející světlo. NA. V. 474. — co. Celé kraje prošla, noclehu nenašla. Sš. P. 30. Také národ český tyto doby duševního života prošel. Tf. H. 1. 5. Jakž mi chceme p. tajnosť Boha (durch- schauen, einsehen)? Št. Kn. š. — komu. Devatenáct jí tak prošlo let. Osv. V. 763. — kudy (se, jak). P. ulicí, Dch, školou života, Šmb.; se po světnici, Šml., se po zahradě, Hrts., se sadem. Pdl. Elektrický proud prochází vodičem. Pdl. Sny, jež této noci duší jeho p-zely. Šml. Tyč zacpávkou těsně p-zí; By miska otvorem volně p-zela. Mj. 141., 154. Kdo se to p-zí po hrázi? Sš. P. 251. Jimi stejnou měrou p-zí světlo; Písty vodotěsně p-zejí válci; Světlo tělesem prošlo. ZČ. I. 251., 282., III. 35. Jsú jako sluneční paprslek, skrze kteréž projde sklo, toho barvu na se vezme. Št. Kn. š. 78. — odkud kam. Ať se ona p-zí z jizby do světnice. Sš. P. 759. — (co) jak. P. za- hradu kříž na kříž. Hrts. — Noc prošla beze vší nehody; S těží prošel (o studen- tech). Us. Pdl. Když by kletva prošla svým řádem. Št. Kn. š. 28. Píst z tuha p-zí. ZČ. — kdy. Ve štvrtek se vyspal, v pátek sa prochodil. Sš. P. 655. — zač. Nemůže za dobrého p. Wtr. exc. To od chudého za dar projde. Výb. II. 1157. — za kým. Že můj syneček za jinou procházel. Sš. P. 328.