Větrník, a, m. = lehký člověk, pudivítr, fučidlo, větroplach, der Sausewind, Windbeu- tel. Puch., Sych. — V. = mlynář na větrném mlýně, der Windmüller. D. — V., osob. jm. — V. u, m. V. korábový, lodní = plachta
lodní, das Segel. Loď větrníky hnáti. Jel.
V. na jinú stranu obrátichu. Pass. 798. Kráľ
káza větrníky vše rozpieti. Alx. V. v. 531.
(HP. 13. ). Bez vesel i bez v-ka do Hispa-
nie připluli. Pass. mus. 533. V. MV. ne-
pravá glossa. Pa. V-ky se spravovati =
štěstí věřiti. Knst. — V. = větrné kolo, das
Windrad, křídlo. V. Vz KP. II. 18., 19. V.
elektrický, elektrisches Flugrädchen. Ck. — V. = větrní kotel, der Windkessel (bei der
Feuerspritze). Nz. — V. = věječka. Jeho v.
jest v jeho ruce a čistí své městiště. M. — V., die Windfege, der Bläser. Prm. r. V.
26. — V., větrnice, die Sturmlatte. Nz. —
V. = čtyři krajní, silné brky ve křídle. Us.
Imt. Káně má v-ky zastřižené, aby nemohlo
uletěti. U Jižné. Vrů. — V. = větrní mlýn,
die Windmühle. V. Vz KP. II. 18. —19.,
S. N. Jest bohatá, vzadu má v-ník, s předu
má vodní mlýn a při tým les kúsek. Ve
Slez. Tč. — V. = díra ku vpouštění větru
někam, der Ventilator. V. ssací, saugender
V., foukací, blasender V., lopatkový, Flügel-,
šroubový, Schrauben-, kolový, Rädervent.
Bc. V. ruční, strojový. Hř. V. ve světnici,
ve spod měchu. Ros. — V. = korouhvička
na střeše směr větru ukazující, die Wetter-
fahne. D., M. Jak v. víří, bude brzo déšť;
Větrníček vírníček, vyviruje větříček a vě-
tříček deštíček. Na Ostrav. Tč. Když v.
vrzí, bude brzo déšť. Na Ostrav. Tč. — V. = provaz, jímž se síť proti větru upev- ňuje, die Windleine. Šp. — V., rostl. = královské zelí, zrádce, kotačka, máčka, eryn- gium, die Mannstreu. Sib. 588., Rstp. 2069. — V., Wietrník, ves u Skalice a samota u Liškova. PL. Pod v-kem = pole v Pozlo- vicích na Mor. Šd.