1. Kosť1. Kosť, i, f., kůstka, kůstečka, ků- stička, kostka, kostečka, kostička, y f. Sr. lat. os., řec. oötovv, skr. asthi. Schl., Fk. 18. Das Bein, der Knochen. Kosti jsou nejtěžší a nejtvrdší částky těla obrat- lovců. Vz více v S. N. Soujem všech kostí, dle určitého pořádku spojených, sluje kostra. Kostra skládá se z kostí lebních, trupových a okončinných. Pt. Kosti těla lidského: A) Hlava, a) lebka či kosti lbové (lební): kosť č
elní, 2 kosti temenní, k. týlní, 2 kosti skrá- ňové, k. klínová, k. sítová = 8 kostí; b) obličej či tvář či kosti lícní (14 kostí): če- lisť dolní n. saně, sáňky, 2 čelisti horní, 2 kosti lícní, 2 podnební, 2 slzní, 2 nosové, 1 radličná, 2 skořápky nosové. — B) Trup (60 kostí): a) páteř: 1. 7 obratlů šíjových, 2. 12 obratlů hřbetových, 3. 5 obratlů be- derních, 4. 5 obratlů křížových, 5. 4 obratle kostrčné n. konečné; b) žebra: 1. 7 žeber dokonalých, 2. 5 žeber nedokonalých; c) kosť hrudní: l. rukověť, 2. tělo, 3. mečík. — C) Končiny: a) horní, paže; každá má 32 kosti: 1 klíč, 1 lopatku, 1 rámě, kosť pra- menovou, kosť loketní, 8 kostí zápěstních, 5 kostí pěstních n. dlaňových, 14 kostí prst- ních; b) dolní, noha. Každá noha má 31 kosť: 1 kyčli, 1 kosť kýtní n. stehenní, 1 kosť lýtkovou, 1 kosť holenní, jablko, 7 kostí za- nártních, 5 kostí nártních, 14 kostí prstních. Celkem má člověk 249 kostí v sobě. Kosti jsou potaženy pevnou blanou: okosticí. Pž. Vz Kostra, Žebro. — Paže skládají se ze 2 lo- patek, od těchto jde po každé straně prsou klíční kosť (klíč) k prsní kosti. U nohy je k. stehenná (kýtní), jež hořejším kloubem s pánvici visí; pak holeň s kostí holenní a lýtkovou; na koleně je holeň se stehnem spojena čečkou (čečelem); konečně chodidlo čili noha. Pt. — K. rybí, vidličná, ruční, týlová, boková, jařmová (Jochk. ), klínovitá, kolková (ve lbi), přednártná (Mittelhand- knochen), nosová, pažní, ramenná, radličná, mezičelistná, stydká, sedací (Sitzb. ), hlez- nová (Springb. ), kostřečná (Streissb. ), kry- ch
elná (Würfelb. ), kyč
elná, pánvičná (pánvice), Nz., boční, člunovitá, loďkovitá, hákovitá, jehlančitá, bodcovitá, zle svalená, zle léčená, Šp., prsní n. hrudní, řitní (zadeční, hák, kostřec), ústní (v ústech), žežulková, hná- tová (holenní, hnát, na Slov. píšťala), navná (navní, vnavná, nátní, nadní, laská, vlaská, D. ), tvrdá, měkká, křehká, rovná, křivá, hrbo- vatá, Jg., pálená, bílá, mletá, sepiová. Kh. K. jsou dlouhé (v nich čís), ploché, krátké; spojení kostí: klouby, švy. Š. a Ž. Pojed kostí (kostijed, kostižer, rak). Šp. Škrabadlo, pilník, kleště, nůžky na kosti. Vz Nástroje k pitvě. Cn. Zánět v kosti. Ja. Kosti polá- mati, Jg., napraviti, srovnati. Lk. Kosti svatých (ostatky). Us. Jen mne kosť a kůže (jest); jsem jen kosť a kůže. Us. Nejsou mne než kosti a kůže. Br., Ler. Holá kosť a kůže. D. Jedno kosti a kůže (churavý). V. Kosti obírati, hlodati. Pes pod stolem kosti hlodá. Jg. Psovi k. hoditi. Us. Tvrdý co kosť. Us. Lotr od kosti. Č. Nemůže-li pes kosti hrýzti, bude ji lízati (o necudných starcích). Srnec. Všecko snědl i s kostmi. L. Ne vždycky dobrý pes dobrou kosť dostává. Jg. Hodil psu kosť (dal nepatrnou almužnu). Č. Ne- házej kostí pod stůl, ať se psi nevadí. Us. Dva psi o jednu k. se hryzou. Ros. Dáti někomu k., aby hryzl (od jeho úmyslu ho odvésti). Na Slov. Hovím mu co svěcené kosti. Vz Důtklivý. Vždycky aby chválil a šetřil co svaté kosti. Č. Mezi psy k. hoditi, vrci. Č. Má kosti v břiše, nemůže se ohnouti (vz Lenoch). Jedva k. oblíznul, a už ten tam (tulák). Č. Tvrdáť jest to k. na jeho zuby. Vz Nesnáze. Č. Pozdě přicházející kosti jídají (Sero vinientibus ossa). Č. Někomu kostí v hrdle býti (silně naň dorážeti). Jg. Jak náleží komu kosti (hřbet) narovnati (= bíti ho). Vz Trest. Č. Okolo k-i ne mnoho masa. Vz Chudý. Lb. Při tučné k-i psi se rádi vadí; Kancovy kly nejsou slonová kosť; Maso pánům, kosti sluhám; Kde dva hovoří, tu třetí (jiný) kosť v hrdle (nepříjemný). Pk. — Kosti = tělo, die Knochen, der Leib. Složiti někde kosti (umříti). Kdo ví, kde své kosti složím. Us. Ještě budem tvými kostmi hrušky srážeti (dříve umřeš). Vz stran přísloví smrť. Č. — Staré kosti = staří lidé. Ten nedožive staré kosti. Vz Staroba. Č. Pochoval tu starou kosť. Lb. — Boží kosti, dušičky, žemle, na dušičky pečené, die Ort- semmel. D. — K. = kostka. Na Slov. — K. hladicí (slonová atd. ), das Falzbein. Us.