2. Leb
2. Leb. Cf. Bž. 72., 75., 101., Schd. II. 326., Slov. zdrav., Mkl. Etym. 177. Ve lbě. BO. L., scranium, má krajiny: čelní, regio frontalis, temenní, r. parietalis, týlovou, r. occipitalis a skráňovou, r. temporalis. Stff. v Enc. paed. I. 268. Rány na lbi. Vz Výb. II. 458. Nepřestane, až kterýsi dostane v leb (až mu dám pohlavek). Slez. Šd. Výše lbu uši nerostou. Č. M. 74. Kdo lehce uvěří, hned se v leb udeří. Lpř. — L., os. jm. — L. Jan, farář. 1609. Jg. H. 1. 2d. 591., Jir, Ruk. I. 446.