Odpraviti co, koho
Odpraviti co, koho: žebráka (odbyti), Us. Bkř., koledníka, Hrb. Obr. 201.; mši, požehnání, mor. Rgl.; zločince lépe: popra- viti. List. fil. 1883. 318. Us. Keď muž přijde z krčmy, len poste! o-ví (odestele). Koll. Zp. II. 98., Němc. VII. 157. On slúchá slovo boží právě tak, jako odpravuje (= ledabylo odbývá) modlitbu a panštiny. Zbr. Múd. živ. II. 40. Ty hody dokonce otpravivše (ukon- čivše). Hr. ruk. 205. — čím čeho (proč). Aby pro čelní a nejtěžší zavinění byli hlavy odpravení; Má býti mečem hlavy odpraven. NB. Tč. 102., 104. — co, koho kam. Pod- daní dávky své do kassy zemské o. (= od- vésti) povinni budou 1660. Soud. záp. opav. O-viv je do Betlema. Sš. I. 32. — koho kde (= popraviti): na náměstí, ve vězení. Us. Pdl. — zač. Budeme o. za dušičky (obřady konati). U Nezamysl. Bkř.