Stěžen
Stěžen, žnu, stežeň, žně, m. (na Slov. stažen) = strom žezelní, žezl, -der Mast-, Schiff-, Segelbaum, Mast. Strsl. stežer?, srb. stožer. Vz Stožár. Sr. lit. stagaras, stegeris, Stengel. Mkl. aL. 11., 12. Příp. -erb, Mkl. B. 90., a -?u?. Mkl. B. 109. S. je buď o jednom kusu nebo ze dvou až tří k sobě nastave- ných dílů se skládá. Nejdolejší díl stežně — vlastní to stežeň — sedí vždy pevně v trupu, pohyblivé pak díly slovou tyče (Stangen), do- lejší prostě tyč, hořejší pak zpodní a svrchní brámová tyč (obyčejně bývají obě z jednoho kusu). S. na přídě slove prední s. (horvat. prveno jedrilo, Kpk., Fockmast), za ním je hlavní s. (horv. veliko jedrilo, Kpk., Gross-) a v zadi je zadní s. (Besans-). Je-li loď o dvou stěžních, jmenuje se hlavní s. ten, který je vzadu. V lodi o několika s-ích zo- vou se stežně pořádkem čísel řadových : první, druhý atd. Kpk. S., který šikmo z hořejšího čela (vz Loď) nad samým klou nem vyniká, slove čelní s. nebo čelen (Bug- spriet). Skládá-li se s. ze tří dílů, slovou tyto díl dolejší, prostřední a krajní. Vítr s. zlámal. S. postaviti. Koš na stěžni. D. Na vrcholu s-žnů jest hromosvod a korouhvička. Kpk. — S., stožář ve stohu, die Ruthe. D.