Hlíza
Hlíza (na Slov. hluza), hlízka, y, f., na- běhlosť na těle n. na některé vnitřní částce, die Drüse, das Geschwär, Apostem. Hlízy malé: nežit, vředy, výměty, furunkule; zlé hlízy: karbunkule. S. N. Hl. morová, Pest- beule. V. Hl. mu naskočila, se vyrazila, se provalila, propustila, rozpustila, vyvrhla. Jád. Hlízy v kostech, jatrách a na slezině. Jád. Hl. týlní nepaměť přivozuje. Rkp. bib. Hl. žebrní, plicní, čelní, hrdelní (hrdelnice, otok hrdla, záškrt), rační n. rak. Jg. Než já se naději, že jest jměla hlízu v hrdle. Břez. Na hlízu morní scepeněl. V. Žižka hlízou jsa postřelen, umřel. Jg. Když pak k Soběslavi přitáhli, tu se Žižkovi hlíza vyvrhla a v úterý před sv. Havlem umřel jest. Bls. Hlíza neb vřed v lůně: vyčisť to a ukroť mízkou z ja- hod psího vína. Volk.