Kmín
Kmín, ciminum.V MV. pravá glossa. Pa. Byl. 15. stol. Cf. Mkl. Etym. 117., Rk. Sl. K. černý planý (černucha obalená), nigella damascena; černý domácí (čeRnucha domácí) n. sativa. Rstp. 18, 19. Halucha, vodní k , oenanthe phellandrinum. Rstp. 725., Slb. 595., Čl. Kv. 339. K. krámský (šabrej obecný), cuminum, der Kreuzkümmel. Rstp. 749. K. polský, carvi; zahradní, ameos, Byl. 15. stol.; český, cyminum domesticum. Mr. Cf. o k. Slb. 583., Schd. II. 301., KP. III. 266., Čl. Kv. 337., Kram. Slov., Slov. zdrav., Mllr. 160., Rosc. 158., S. N. — K. To je jen kmínek (krátké, slabé obilí). Us. Štf. — K. = lhář, podvodník a p. Také na Mor. a na Slov. Brt. On je taký k. jako druhý jeho kamarád a žid jako žid. Ntr. IV. 82. Kmín a šmál je, známe ho. Hdž. Šlb. 36. — K, ves u Vltavotýna. Blk. Kfsk. 351., Rk. Sl.