Pelun, pelyn
Pelun, pelyn, u, pelunek, pelynek, pe- luněk, pelyněk (na Slov. polyněk, na Mor. polének, polýněk), ňku, m..peluň, ě, pelun- ka, pelynka, y, f., v již. Čech. polyně, Kts., chlebníček. Šp. Artemisia absynthium, Wer- muth, Beifuss, m. Čl. 101., Kk. 165., FB. 43., Schd. II. 283. Cf. strany přípon: Prk. P. 28., 29. Pelynek. BO. P., bylina horká. Kom. J. 326. P. obecný, chvoštitný, ladní, Černo- býl, mořský, úzkolistý, klasatý, římský n. pontický, panenský (šedivek). Jg. Kdož tobě pelynek sype, syp jemu zase hořec. Jg., Č. Šp., Lb. Vz Msta. Dosť p-ku hrstka ke zka- žení nápoje bečky. Č. M. 31. Hrsť pelynka zkazí nápoje bečku. Pk. Slova jeho hořká jsú nad pelynek. Výb. I. 514. To pivo je sám polének, jako p. (hořké). Mor. Hý.