1. Vrabec
1. Vrabec, vrabčisko; vrabě; brabla (mor.). Vrablec. Ev. olom. 25. a j., Bhm. 29. Cf. Čiřík, Hlb. II. XXXVI., Kram. Slov., Brm. II. 2. 338. nn., Mkl Etym. 394. b. V. žlutokrký, fringilla petronia, Graufink. Sl. les. V. cviriká, čičiriká, čviliká. Mluva vrabce, vz Vrabčí (dod.) Je tam vrabců až černo (mnoho). Us. Kd. V. štěstí domu při- náší. Vz Zbrt. 64. V. jest domácí ptáček, zpívá sobě jako žáček. Kol. ván. 115. Plat- nější jest v. v ruce než sto řeřabóv na lúce. Ezp. 401. Lepší v. v hubě než holub na dubě. Obz. Vrazí-li v zimě v. do okna, ohlašuje prý nouzi a bídu. Kšť. Aby vrabci obilí neškodili, dává někde hospodář na strašáka podbradek z mrtvého, který je plaší. Kšť. Pomoc od nich. Vz NZ 1. 338.