1. Med
1. Med, u, medek, dku, m. Medb, lit. medus, skr. madhu, pol. miod, lat. mel, řec. tah, /UO-v, strněm. meto, Meth. Schl. Der Honig. M. v plástech, D., jarý, Aqu., ne- propouštěný, přepouštěný, sumovaný (střed, Seimhonig), D., panenský (jarý, porojkový = od mladého roje; též nejčistší med, Jung- ferh. ). M. picí (medovina, na Slov. medovec) = med vodou rozředěný a ukysalý; m. mi- livský, s pepřem, s bobkovým listem, hro- zínkový. D. M. polský, pýrový, růžový, zkyslý, čerstvý, převařený atd. Us. Med br- šený = plásty medem naplněné, vrchem vo- skem zalité. V Zlinsku na Mor. Brt. Dlouhý kus medu: dužina. Šp. M. divokých včel, m. brtní. Šp. M. datlový, vz Kk. 120. M. plástovati (lesen). Šp. Včely plásty medu dělají. Kom. Častokráte nejsladší med obrací se nám v nejlítější jed. Val. Buňka na m. M. dělati, strojiti, vybírati. Koláče s medem. V. M. přepouštěti, šumovati. D. Sladký, břitký jako m. V. Jakoby m. lízal (úlisný). Č. Ústy vynášeti med a v srdci ukrývati jed. V. V ústech med, v srdci jed. Č. V ústech (na jazyku) nosí m. a stred a v srdci chová šalby jed. Č., D., Lb. Vz Lstivý. Natříti někomu hubu medem. Vz Naděje. Sych., Č. Ulnul co moucha na medu. Mus. Mažeš mi rty medem a kydáš mi dehet v ústa. Č., Lb., vz Lstivý. Poujal mu medu co včelám (skrotil ho. Vz Skrocení, Nepřátelství. Lb. ). Č. Jest sršeň bez medu (o člověku doma hrubém). Lom. On medy a cukry rozdává. Kom. Snísti něco jako s medem. Us. Víc jedu než medu. Na Slov. Jako na m. běžeti. Us. Upadla mu sekyra do medu. Vz Štěstí. Č. Pod sladkým medem tráví lidé lidi jedem. Č. Kdo rukama med míchá, prsty oblíže. Šp. Na sv. Jakuba klape na med huba. Hrš. Žádaje medu rozleješ pivo (jedno pro druhé pokazíš). Vz Zbytečný. Lb. Jen jsem si jednou zadudal, jakoby mně m-u dal. Pís. — Vz o m-u v S. N. — M. v bot. míza květová, z které včely med dělají, strdí. — M. z majek (šťáva, Saft). — M. nebeský, ros mellitus, Himmel- honig. — M. kočičí, žlubenika. Jg. — Vz Včela.