Brk
Brk, u, m., pl. brky; gt. pl. brkách šp. m. brkův, vz: -ách; brko, a, n., pl. brka; brček, čku, m. Brk ve východ., brko více v středn. a západ. Čechách. Mk. Kiel, Schwung- feder, Schwinge. B. anglické, hamburské n. kalené n. neprozračné, holandské n. pro- zračné, tažené. Kh. Huse brk vytrhnouti. D. Někomu brky osekati, sraziti (= pokořiti ho, vzíti mu úřad, moc, statek, — to, čím pýchal). Vz Úřad. Č. Stesal mu brkův nedospělých. Vz Nepřátelství. Lb. Vypršely mu brky (schudl. Vz Chudoba). Č., Lb. Má brka ( = jest čilý, čerstvý, ač starší). Us. Ještě mu brky neodrostly a už chce lítati. Nebo: Ještě má nedospělé brky. (Vz Mu- dráček). Č. Opadli mu brkové (skrotí). Opadla mu brka. Mt. S. Vytrhali mu brky, aby tak netýral. Brzy nepřátelským křídlům brky osekáme. Vz Skrocení. Č. Z brku někoho vyraziti = pomásti v řeči, zaraziti, Do řeči mu skočiti. Vz Odmlouvání. Ć. — Jg., Lb. Ze všeho brku vyražená paměť. Kom. Z brku vyražen. D. Z tvrdého brku lepši bude péro. Us.