Vějíř, e, vějířek
Vějíř, e, vějířek, řku, m. = věječka, vě- jidlo = náčiní, jímž obličej před sluncem se chrání aneb čerstvý vzduch na obličej se věje, der Fächer, das Waderl, Wädchen. Vz S. N. Tanec s vějíři. Us. Dch. Poněvadž jednotlivé stavebnosti dvoru těsně k sobě přiléhají, obdrží celek jakýsi způsob v-ře. Ddk. IV. 137. V zahradách rozkládá se ně- kolik v-řů datlové palmy. Svět. Tč. — V. = věječka, die Wurfschaufel. V. MV. nepravá glossa. Pa. — V. = list kapradinový. Vz S. N. — V. = silurská zkamenělina, Bron- teus. Us. Zkr.