Vítr, gt. větru, větřík, u, větříček, čku, větérek, rku, m. V., gt. větru, vz í, vok. větre a větře (je-li vítr zosobněn). Mkl. Mimo nom. a akkus. sg. krátí se ve všech ostatních pádech a v celém plur. í v ě. V. od vě (vě-ji), vz Tr., Šrc. 124. —120. Vietir. Ž. wit. 1. 4. Zastr. a posud na Mor. větr; na Slov. vetor. V. = silné hnutí vzduchu, der Wind, na rozdíl od větříčku, die Luft, das Lüftchen, a na rozdíl od bouře a vichru, jenž jest násilné jeho pohýbání, der Sturm, die Windsbraut. Jg. V. veliký, bouřlivý, V., mořský, příjemný, mírný, tichý, lahodný, teplý, ostrý, silný, tuhý, drsnatý, studený, lední, Us., palčivý, sžíravý, osuhlý (sy- chravý), ve Slezsku, Š., sněhový, Dch., palavý (palčivý), slez., Šd., ražný (= silný, prudký), na Mor., Šd., foukavý, Bern., pod- zimní, Kom., sušný, suchý, malý, odporný, zpáteční, Šp., passátní, vz KP. III. 361. V. horský, ssací, periodický (pravidelný), ná- hodný či neperiodický, vířivý, buran, slabý, neznačný, řádný, silný, samum (v. jedovatý), harmattan (v. lojový), chamsin, solano, si- rocco, taifun n. tyfon, hurrikan, dešťonosný. Stč. v Mtc. lidu č. 16. str. 86. 100., 92., 99., Zmp. 583., 585., 587., 588., 599., 605., 612., 642. V. dle pravidelnosti: a) nepravidelný: or- kány atd., b) pravidelný: mořský, zemský, passaty buď severových. n. jihovýchodní. Tl. 126. O větru vůbec a o jeho původu vz KP. III. 360., 361. V. nejslabší: vánek, potom větřík, vítr, vicher malý, vicher silný, orkán. Tl. Dělá se v.; je bez větru, es ist windstill. Větrů píseň. Čch. Bs. 21.. Ve větru plášť těsněji přibaliti; neslyšel jsem zvoniť, vítr to zanášel; vítr prudký, že by člověka porazil; v. nám to donášel; býti pod větrem, in der Lee sein. Us. Dch. Déšť s větrem a vichrem; bouří se větrové; bouře větru; moře zbouřené od větru; moře větry naduté; větry se zmítati. V. V. dělati ru- kou, šátkem, vějířem. Us. Když se povětří hýbe, povstává odtud v. Koll. Bůh větrů n. nad větry. D. Studení větrové váli. Vrat. V. věje, dme, čiší, dmýchá, šumí, fučí, fičí, fouká, táhne, duje, se tuží, Hučí, se tiší, se utišil, utichl, ulehl, přestává, přestal, se točí. Us. V. mračna k sobě táhne, V., na mne věje, D., z kniežeckých lesóv věje, Rkk. 60., se dělá, se zdvihá, se strhuje, D., buří přes vlasti, Rkk. 15., žene, Har., korábem za- hrává, Sych., prach do povětří sebou bere, prach žene, D., v listí šepce. Č. Tuhý vítr přestáti, Us., vystáti. Bern. Jak vítr zavál, oheň se zňal. Sych. Byl v. Us. Bohdej ho byl vítr zanesl! Us. Vítr se napravil, obrátil, počal (přestal) váti, se proměnil, se mocnil, bouří; síla větru (větrná) Šp. Vítr prach s obličeje země smete. Ž. wit. 1. 4. Místo bouře vetérec tam hraje. Hdk. C. 39. Nech prší prudce, jen leje, nech vítr píská, hrom bije, já odtud jít musím. Ps. slez. Šd. Už je po větře; tu je trochu za větrem; za lesem je za větrem. Us. Tč. Proti větru scáti = marně se namáhati. Us. Tč. Fouká-li silný vítr, někdo prý se oběsil. Us. Má vlasy do větru (rozcuchané). Us. u Jižné. Vrů. Není mu honiti se za větrem (nepo- třebuje pracovati). U Polič. Kluk se dal do větru (= utíkal). Mor. Valaš. Vietor bude zpievať a žalosť zavievať. Na Slov. Tč. Duje vietor, duje, z dola poťahuje. Sl. ps. 181. Studený vetríček na moju tvar veje; Duní vetor, duní v tom zelenom gruni, pase va- lach ovce v otrhanej huni. Sl. ps. Tč. Kde slunce nehreje a vetor neveje. Na Slov. Němc. Kde ani slnko nedosvieti, ani vetor nedofúkne. Mt. S. I. 90. Vz Plavba v S. N. Lg. Jde mu pod vítr, hoví mu a má proč. Bart., Bl. 297. Hněvati se naň, je jako láti vetru, že mi srazil klobouk. Vítr se lámal s hukotem o rohy panského domu; Zmi- zel, jakoby jej vítr smetl. Šml. Dostali jsme se za vítr (zbavili jsme se nouze). Jnda. Je tu vítr jako na Vyšehradě = prudký. Us. u Litomyšle. Bda. Bodejž do toho zlej vítr zavál. Er. P. 407. Vystavte mě za dveře, nech mě větr prověje; Dyž bude, můj synu, větříček fúkati, to ťa bude, synu, máti kolébati; A ty tvoje černé vlasy po dunaju větr plaší; Tichý větr po- fukuje, už sa vojsko pohybuje; Liboce se, liboce listeček zelený na lúce, ešče by se libotal, dyby ním větříček fukotal; Větr-li to fučí, lebo voda hučí, lebo sa šohajek se svú milú účí (loučí) ?; Fuč, větřičku odpoledne, shodz jabličko lebo ze dvě; Větříček ovéjá, slunéčko ohrjévá: Stodo- lenka prázná, větr do ní věje, kerý dobrý galán, zdaleka se směje; A to jedno (ja- bučko) je červavé, fúkne větr, ono spadne; ono spadne, odgúlí se, mé srdenko zarmútí se. Sš. P. 22., 140., 165., 173., 280., 304., 438., 518., 553., 784. (Tč. ). Již se vítr o něho točí (smrť mu hrozí). Bart. 30. My jsme odporného, oni pak pohodlného větru uží- vali. Ler. Vítr, kde chce, věje a hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud přichází aneb kam jde. Sš. J. 46. Když loď nemohla čeliti větru. Sš. Sk. 281. (Hý. ). Vetry ho i tam hnaly, kde by si nebol zažiadal; Upravil ho k tretiemu bratovi, čo bol kráľ nad ve- trom; Otvorenýma dverma zaveje na krá- leviča tichý vetrík; V poli sa všetko ve- trom hýbe. Dbš. Sl. pov. I. 130., 141., 171., 502. (Šd. ). Kteraký jest tento, že moře i vě- trové poslúchají jeho?; Ač vietr čije, avšak nevie, kde sě počíná, ani kde se skoná, a dme, kam chce. Hus II. 48., 234. (Tč. ). Deště v říjnu měsíci, silné větry v prosinci; Odkud fučí v. na den zvěstování p. Marie, odtud fučí až do Jana. Kda. Je li večerní záplava červena, budou větry. Brt. Dují-li větry v advente, bude příštího roku ovoce, neboť takto se stromy pojímají; Pofukuje-li v. na boží tělo u prvního oltáříčka, obilí bude v penězích hned po novém; pakli u druhého, zpeněží se nejlépe před vánoci. Na mor. Zlínsku. Brt. Při silných větrech dávají na práh díži, koště a hřeblo, by vě- třice neuškodila stavení. Mus. Je-li trvalý a silný v., říká se, že se nepřítel tlačí do země. Mus. 1854. 546. Větrové na konci února zvěstují úrodný Rok. Tč. Lehké mysli na větru staví a takové zámky též vítr svalí. Hkš. Jižní v. přináší krátké a prudké
bouřky, vítr východní zřídka přináší déšť.
Tč. Když je větr v adventě, to se stromy
honcují; Velké větry v adventě, mnoho
ovoce na gruntě. Ve Slez. Šd. Honí větry
po poľu = nic nedělá; Pes štěká a vítr
odnáší; Tresť se neklátí bez větru; Větru
nelze udusiti. Šd. Je-li jasno na sv. Mau-
ricia, bývá v zimě mnoho větru. Prov. Tč.
Vz Větríček, Vicher. — V. s ponětím směru,
mit Bezug auf die Richtung. Čtyři hlavní,
úhelní (Kom. ) větry: východní, vzchodní,
od východu, ranní; západní, od západu; po-
lední, od poledne, jižní, od jihu; půlnoční,
od půlnoci, severní, od severu. V. poboční,
stranní. Vítr mezi východem a polednem
(východopolední, východojižní). V. V. mezi
polednem a západem (polednozápadní, jiho-
západní), severozápadní, severovýchodní.
V. nešporní (africký). Br. Tah větru. D.
Větry mořské, Seewinde, odzemní, Land-
winde. Nz. Viz, od Tatar zlý jde viater.
Hdk. C. 313. Zaduchaj, vetričku, z půlnoci
a zroň mi jabličko jedno, tři; Zavěj, vě-
třičku z dunaje, shoď mně jabličko lebo
dvě. Sš. P. 438. Dolní v. = jižní. U Olom.
Sd. Veje vetor, veje a to všetko od hor.
Na Slov. Tč. Severní větr (polák) v červnu
je dobrý, ale nesmí býť tuze studený (říkává
se, že věje žito do krajiny). Ve Vsacku. Vck.
V. puolnoční jest studený, polední horký.
A protož skrz vietr puolnoční hruozy, stra-
chové a protivenstvie se znamená. Hus III.
56. Studený v. ze strnisk duje. Us. Tč. Na
boží narození ráno soudí se z větru, jaký
bude rok: východní v. přináší válku, zá-
padní mor, půlnoční hlad, toliko polednový
zvěstuje rok dobrý; Odkud vane vítr na
boží narození, odtud chodívají mračna až
do Jana Křtitele; na Jana se pozoruje pro
druhou polovici roku. Na mor. Zlínsku.
Brt. Korouhvička po větru se obrací. Vítr
protivný, pohodlný, dobrý. Ptáci letí proti
větru. Po větru, s větrem. Plátno po větru
natahovati. V. Po větru jeti, jíti, plouti.
V. z zadu. Za větrem. Ticho od větru. D.
Patř, odkud v. věje. Jak v. věje, tak plachty
obracují. Na Slov. Kam v., tam plášť (o ne-
stálých). V. V. západní (vlhký), jižní (teplý),
severní (studený), východní (suchý; v létě
teplý, v zimě studený). Tl. Duje-li vítr proti
lodi, sluje protivný v. a loď pluje do větru;
fouká-li vítr šikmo od předu, sluje přído-
šiký v. a loď pluje k větru; přichází-li od
strany do pravých úhlů s kýlem, slove širý
v.; duje-li šikmo od zadu, slove zádišiký
v., duje-li přímo od zadu, slove zadní v.
a loď pluje zadním větrem n. po větru. — V. s ponětím rychlosti, nestálosti, nejistoty, marnosti, mit Bezug auf die Schnelligkeit, Unbeständigkeit, Unsicherheit, Vergänglich- keit. Běží, co by ho vítr nesl. V. Běží jako vítr. Us. Nad v. rychlejší. Přijel jako na větru. Kat. Žer. Do větru pouštěti (nepo- zorným býti). Slova mimo uši s větrem pu- stiti (nedbati jich). Br. Větry dělati (chlu- biti se). Do větru mluviti. D. Neštěbetají jen tak do větru (ptáčkové). Na Mor. Brt. (Mtc. 1877. 145. ). Rána do větru. Us. Dch. Peníze na v. vyhoditi. Šml. Premihla ako vetor po- medzi nich. Mt. S. I. 109. Větrem se živiti,
od větru živ býti. Kdo se větrem krmí, ne-
utyje. L. Do větru bouchati, třepati (nadarmo).
Bern. Vítr lapají, vodu měří. D. Slova na
v. sází. Vš. Byl-li kdo bit a pak utíká, praví
se, že dostal větr. Na mor. Valaš. Vck. Má
oči jen ve větru; Je všecka jen do větru.
Us. Němc. Nár. bibl. IV. 37. Jim dobytek
žere, jako by na v. házel (rychle). U Solnice.
Frch. S větrem co přišlo, s větrem rádo
mine (Cf.: Mnoho hluku, málo tuku; Mnoho
vůně, málo pečeně). Dbv. exc. Kdo na větry
pozoruje, zrna nerozsívá. Na Mor. Tč. Kdo
větrů šetří, nebude síti, a kdo oblakův, ne-
bude žíti. Pk. Starosti foukl do větru jako
kotouče z dýmky (nic si jich nevšímal). Šml.
Kdo se po větru točí, tomu napadá prach
do očí. Vz Moc. Lb. V. vzíti = na útěk se
dáti. U Jižné. Vrů. Slova u v. padla, lépe:
byla marna, byla na vítr sazena. Km. Po-
časí po větře poznáš, otce po dítěti. Prov.
Tč. Při dobrém větru na bouři pamatuj.
Šd., Hkš. Co se větrem nastavuje, větrem
hyne. Pk. Na makovičce korouhvička podlé
větru se obrací; Po větru korouhev točí.
Vz Nestálý. Lb. Ne jeden v. vždycky věje
(ne vždy štěstí); Po větru se obrací (ne-
stálý); Jak vítr věje, tak slunce hřeje; Vítr
od Dunaje, Dunaj za ním (jižní vítr přináší
déšť); Jiný v. věje (štěstí jde buď k lepšímu
n. horšímu); Do světa bouchati, do větru
třápati (vz Tlachal); Vítr v. noci po ulicích
honiti (toulati se); Vítr jak duje, tak plachty
obracejí (každý za štěstím. Kam v., tam
plášť); Utíká, jako v. (vz Útěk); Po všech
větřích se rozejíti (rozprášiti se, v nic obrá-
cenu býti); Vše to šlo, hnalo se za větrem
(zmizelo, jako statek, přízeň. Vz Zmizení);
Ofoukl ho šťastný vítr (vz Štěstí;; Větrem
se živiti (na fatku se živiti. Vz Mlsný); Ně-
komu větru nahnati (Vz Strach); On to vše
jako v. mece (zhola nedbá); Pohrůžky něčí
po větru pustiti; Slova na v. sázeti (vz Ne-
dbalý, Nevšímavý); Větrem podšitý; Větry,
tuky dělá; Mnoho jsem já takových větrů
viděl (o pyšných); Spravils to jako v. mouku;
Spraví on to, co v. pastuší chalupu (vz Ztře-
štěný, Chybování); V. za vodu ručí (oba
nejistí. Vz Podobný, Půjčka); Stín lapá a
v. honí; V. do čepíce chytati; Oheň na váze
a vítr loktem měřiti (marnou práci konati.
Vz Marný). Přijel jako na větru (vz Spěch).
Č. — V. = povětří, vzduch, die Luft, der
Wind. Volnosť větru. Nechoditi na vítr. Us.
Duch a vítr do sebe táhnouti. V. V. oblevný,
mrazový, Rk., suchý, vlhký, dobrý, nedobrý,
zlý, teplý. Šp. Je jako na větru (veselý,
čerstvý). U Žamb. Dbv. Blázen je jak me-
chur (měchýř) vetrom naplněný. Na Slov.
Tč. Plíce krm větrem, žaludek zemí, kůži
vodou, srdce ohněm a dobře bude. Prov.
Tč. Je jako v. v pytli. U Žirovnice. Vlk.
Hospodář má páchnouti větrem a hospodyně
dýmem. Prov. Šd. Stavitel musí k dílu svému
pouštěti i slunce i v., aby se vysušilo a
ztvrzovalo dílo jeho. Us. Tč. Služky by
krmila nejraději větrem (dává jim málo jísti).
Us. Němc. Je-li člověk celý den na větře.
Us. Komínem větru naháňal. Sš. P. 680. — V. v hutnictví = vzduch, který se měchy do peci n. výhně žene; u horníků = vzduch v dolech. Zlé větry v dolech jsou: švub, dušák, bicí větry. S. N. V. do peci pustiti, zavříti; Větry špatné v dolech dusí; Vítr do dolů vésti; Větry šachtami dobře táhnou; V. dobrý, čerstvý (nezkažený, v dolech) Vys., dušný, mdlý, požárný, špatný, hřímací či třaskavý, zdravý, zlý. Hř. — Přenes. Měv více větru = volnosti. V. Spoléhaje na vítr dvorský. Skl. II. 7. Poznal, že v. se obrátil. Stnk. Než nadchnutý súc zlým větrem s hne- vem a s hrozbou od nás vyhledával. Sl. let. VI. 153. Když větrové náruživosti a příbě- hové zevnější naň doléhají. Sš. I. 42. Po- dme-li větřík přiezni, raduje se, chlubí se; ale podme-li větřík utrháme odtud, odkud dýmal větřík chvály, tehdy ihned se k hněvu obrátí. Hus II. 17., 18. (Tč. ). — V. = dech, duch, Athem, m. Studený i teplý v. z jedněch úst vypouštěti. Prov. Vz Lhář. Č., Lb. Vě- trem zapuditi, odehnati. V. — V. = pára, der Dunst. V. Vychází smradlavý vítr z té jeskyně. Jg. — V. = čich, čuch, die Witte- rung, Luft, der Geruch, Wind. Pes má živý v. L. Pes béře vítr, větrem = větří; Pes má dobrý v.; Větrem bráti, hledati. V. dobrý či čelní foukající od té strany, od které má přijíti zvěř; Pes bere hořejším nebo spod- ním větrem, když hledaje nos do výše zvedá aneb k zemi snižuje. Šp. Ucítil vítr, ale neví odkud. Vz Nepozorlivý. Č. — V. = zpráva, návěští, die Nachricht, Kunde, der Wind. V. míti, dostati. D. — V. v žaludku, die Blähung, der Wind. Má větry, trápí ho větry; prášek pro větry. D. Vítr ze sebe pustiti, větry pouštěti. V. Nadmutí větrem. Větrů plný (nadutý). Zaražené větry (v těle), ver- schlagene Winde. Dch. Větry se mu spustily, zarazily. Us. Šd. Vdychujú deťom do úst, aby sa jim vetry pohly (= pohnuly). Let. mtc. sl. X. 1. 47. — V. zlý ho obešel = ranila ho mrtvice, der Schlag. Na Mor. Jg. Zlý větr ho ranil, se oň pokoušel. U Vsetína. Vck. Zlý v. ho přešel. V Uher. Hrad. Tč. Po- střelen zlým větrem. Bdl. — Pozn. U Rych- nova n. Kn. lid skoro všecky nemoci na vítr svádí a táže-li se kdo, čím ochuravěl nemocný, odpoví se mu z pravidla: Dostal zlý vítr. Ft. — Větry u vrat = křídla, die Flügel. Us. — V,, osob. jm. — V. španěl- ský = pokroutky. Hsg.