Vyvříti
Vyvříti, vru, vři, el, ení; vyvírati = vy- vařiti se, einsieden, ein-, auskochen, ver- dünsten; vařiti se, zhůru vříti, aufsieden, aufkochen, aufsprudeln, aufbrausen; vřením vydati, heraussieden lassen, aussprudeln; vypustiti (něco zamčeného), heraus-, aus-, loslassen; se = vyvaliti se, mocí vyniknouti, mit Gewalt hervorbrechen; odejíti, odsko- čiti, vyskočiti, ab-, entkommen, sich aus- schrauben. — abs. Polívka všecka vyvřela. Ros. Vyvřelo jest vařenie. BO. V-la voda při ohni. Us. Až polovica vody vyvře, odstav hrnec. Us. Tč. Studánka vyvírá = prýští se. Na Slov. — co, koho. V. koho = vytevříti. Zlob., Šm. V. laji, psy = pu- stiti. Výb. I. 1121. 8. a 14. Poďme domů, aby nás nevyvřeli (ausschliessen). Us. Tč., Pal. Rdh. II. 95. Vliv a tlak, jakýž vyvíralo to Petrovo licoměrné jednání. Sš. II. 23. (Hý. ). — z čeho jak. Čím hrnec navře, z toho z těžka vyvře. Prov. odkud (kde). Pojednou voda vyvře ze země. Jg. Voda se v-la ze země. Us. Ten vyvřev se z boje (vyšed, odskočiv) utekl. V. Psy ze smečky v. = vypustiti. L. Na dně vyvírá se voda ze mnoha drobných pramenů. Bud. zahr. (Šd. ). Kdo pozde do domu chodí, to se z neho vyvre (ausschliessen); Z prs skal- ných vyvríva pramenek čerstvý; Voda ze žrídla vyvíra, zlosť ze zlých řečí; Ze stud- nice voda vyvíra. Na Slov. Tč. Že to od- puštění hříchů co podkladek a základ spásy od jediného milosrdenství božího vyvírá (se prýští); Jaký pak z toho následek se vy- vírá?; Z toho písmového výroku božího Abrahamovi učiněného vyvírá a odvětuje apoštol vším právem; Učení, kteréž od pravdy nevyvíralo. Sš. L. 29., 1. 86., II. 33., 206., (Hý). — co, koho kam, na koho, nač: svůj hněv. L. Psy na vepře v. (vypu- stiti). St. Skl. Když naň (vepře) vyvrú láji. Alx. V. v. 1622. (HP. 39. ). Vliv, jejž vý- chodní církev na Maďary vyvírala. Čas. kat. duch. 1882. 466. Ale jaký účinek vyvíralo seslání to (ducha sv. ) na jiné lidi?; To všecko musilo náramný vliv vyvírati na mysli všechněch; Muži ti nemalý na církev vliv vyvírali. Sš. Sk. 20., 34., 184. (Hý. ). — co kde. Přišli k jednej studničke. Voda v něj vyvjerala čistá ako krištál. Er. Sl. čít. 62. Na pravej strane od skaly vyviera studnička. Dbš. Sl. pov. II. 17. V mojej milej dvore studenka vyviera. Koll. I. 199. Slovo to, poslušen byl' náramnou v církvi působnosť vyvíralo. Sš. L. 47. Když naň (vepře) vyvrú laji v háji. Alx. (Vz nahoře). — jak. A tu vidí, že víno už do poly po- hára vyvrelo. Dbš. Sl. pov. I. 560. Evan- gelium moc svou vyvírá napravováním, uko- jováním a oblažováním lidí. Sš. II. 195. — co jak dlouho. Po věky budou slova ta nesmírnou moc svou vyvírati. Sš. II. 112. (Hý. ). — kdy. Vyvřela v pomsty hněvu výheň vzteků. Čch. Příkladové světců a světic božích veliký vliv vyvírali po všechna století. Sš. II. 305. (Hý. ). Otevři, sice v krátce vyvru tebe. Shakesp. Tč. V hněvu vyvře, co v srdci vře. Prov. Šd. — se = vyskyt- nouti se. Kde jsi se tu vyvřel? U Žamb. Dbv. — Dač.