Živý
Živý; živ, a, o; kompar. živější. Živo, skr. gív, ´gíva, lit. gívas, armen, keal vivere, lat. vivus. Schl., Mkl. aL. 271. — Ž. = ro- stoucí, cítící a samovolně se pohybující, le- bend, lebendig. Má pět dětí živých a šesté umřelo. Us. Živ zůstaneš ty i tvůj dům. Br. Živé i mrtvé, bylé i nebylé spraviti (pře- souditi, vz Kleveta). To je jak živo (pravda, toť se ví). Mor. Vck. Co len živé, chcete (= všecko). Mt. S. I. 113., Sb. sl. ps. I. 113. Ž. bytosť, vz Bytosť. Živý inventář (dobytek), lebendes Inventar. NA. IV. 111., Dch. Hm, už som živého tvora dávno neviděl. Er. Sl. čít. 50. Krev mi už hrôzy sedá: ja mám ležať v hrobe živa? Č. Čt. II. 92. Živu který = málokdo. Mor. Knrz. On posledný podal mu živému ruku. Phld. IV. 526. I budeme tajiti, jakoby byl živý, lidé se budú báti; Zajali ma, dobili ma, len leda živého nechali ma. Koll. Zp. I. 56., 325. A môžete radi byť, Je vás živých prepúšťame. Mt. S. I. 75. Řekl, živ nebo mrtev, abyste nám jej postavili. NB. Tč. 147. Má-li ten sirotek ještě živú matku. Ib. 200. Za živa se tam dostal. Kom. L. 84. Apoštol sebe mezi ty počítá, kteříž dne soudného živi dočkati mají. BR. II. 582. a. Ovšem i žádného ne- necháš živa, ale ztepeš mečem. BO. Tu mi měl spraviti a od každého živého člověka odvaditi; Ale mám naň listy i živé lidi. Půh. I. 237., 438. Vyznáváme tímto listem obecně prede všemi i před každým živým člověkem. Arch. IV. 42. Jeden člověk živ neosta. Alx. V. 500. Posly kázachu živy zahřiesti. Alx. Anth. I. 3. vyd. 36. Od polu živý. Hus II. 429. Umrlé hľadá (zárobky), doma živé kape (mizne). Pořek. Vz Doma 270. b., 271. a. — Ž. = subst., žijící t. člověk, der Lebende. Slýchal-li jest to kto živý? LAp., Ze ž-ých vyňatu býti, vyjíti (= umříti). V. Živí se všeho dočkají a mrtví doleží. Š. a Ž., Bž., Tč. Dání mezi živými, die Schenkung unter Lebenden. J. tr. Není ho mezi živými (= zemřel). Us. Pdl. Odkud přijde soudit živých i mrtvých. Br. Který svatý nebyl tři dni mezi živými ani mezi mrtvými (Jonáš) ? Pck. Ps. 109. Matka Ofka té doby také ještě dlela mezi živými. Ddk. II. 422. Na živém se vše zahojí; Smrť otvírá, co živý zavírá. Bž. exc. — Živu býti = žíti, leben, im Leben sein. Živ buď král! D., BO. Kdož jest dlouho živ; všichni chtějí dlouho živi býti. V. Nežádaje živu (živ) býti, hna (hnal) do boje. Troj. Srdce nej- prv jest živo a naposledy mře. Kom. Ne- chce to nic dělat a chce být dobře živo; Ať nejsem živ! Dch. Až budeme-li živi. Us. Šd. Hej, dokial som tuná živý, za teba, vlasť, som horlivý. Slav. 48. Počímkoľvek živá budem, vždycky teba ľúbiť budem, ešte aj v tom tmavom hrobe, aj tam verná budem tobe. Sl. spv. IV. 143. Pokialkoľvek živa budem, čierne šaty nosiť budem. Sb. sl. ps. II. 14., 50. Pokud ešče živa budu, černó pantlu nosiť budu, pod šátkem v le- líku za tu lásku, můj obrázku velikó! Sš. P. 181. Jenž jsi živ a kraluješ na věky věkův. Mž. 16. Kým som živá bola, ako mŕtva, tak som nechodila; po smrti po ži- vom chodím a živých (živé) nosím (jedla na plť zrobená). Mt. S. I. 134. Kým som živá, živých chovám; ked som mrtvá, mrt- vých nosím a od živých nosena bývam (jedla na máry zrobená). Mt. S. I. 135. Kým je živé, ani vidieť ho Nechceme; keď je mrtvo, aj prsty si od neho lížeme (prase). Ib. I. 135. Ani ťa ja nezabudnem dokelkoľ- vek živa budem. Koll. Zp. 45., 50., 74. Pro mne ti buď živ, jak ti libo. Svěd. Viem, že dán byl do Němec, ale neviem, živ-li jest, či umřel; Dokudž ještě ty osoby živy jsú. Arch. I. 186., V. 505. Dokudž by živ byl. Doniž jsmy živi. Půh. I. 194., 374. Nedaj mi Bóh živu býti!; Živ jest Bóh a živa jest duše tvá; Aby se otázala, bude-li syn jeho živ a po něm kralovati. Hus I. 94., 446. Živ buď, jak buď, jen Boha nehněvej. Tč., Hkš. — komu. Kriste, tobě živ jsem. Ojíř, Mž. 11. Což tehda nám jest živu býti. BO. Živ buď vlasti, přátelům, vzdají česť tvým popelům. Šd. — jak. Začli pěkně spolu živi býti. Tč. exc. Spadl s koně a byl málo živý. Šd. Som v svete bez sveta, som živá bez žitia. Sl. ps. 126. — kde. A (Kristus) jest život věčný, v němž živi budú na věky v radosti všichni vyvolení Hus I. 473. — s kým. S někým v míru a pokoji živ býti. Us. Pdl. Jenž s tebou živ jest a kraluje na věky věkův. Mž. 15. — jak dlouho. O dětech příliš záhy vyspě- lých a rozumných říkají: Mladý div — ne- dlouho živ. Dch., Tč. Bude dlouho živ (říkají o tom, o kom se mluvilo, že zemřel aneb komu zvonili hodinku). Tkč. Živ buď s man- želkou, kterouž jsi zamiloval, po všecky dny života. Eccl. 9. 9. Živa buď' na věky tvé slávy velebnosť (Bože). Kom. Ačby člo- věk byl živ za mnoho let. BO. Nesluší jemu déle živu býti. ZN. Věčně živu býti. Št. K. š. 28. Pívej pivo s bedrníkern, jídej úkrop s česnekem, budeš dlouho živ. Č. M. Ne- mnoho jídej, ne všecko zvídej, budeš dlouho živ. Č. M. Málo zvídej, moc nejídej, budeš dlouho živ. Jg., Lb. — kdy. Bude-liť po té ráně živ, to bude veliký div. Výb. II. 32. Ale už nebyl po té (potom) dlouho živ, brzo umřel. Us. Vck. — odkud. Spravedlný z viery jest živ. Št. K. š. 34. — čím. Tělo bude živo duší. Hus I. 20. — Ž. býti s ve- dlejším významem a) mravnosti. Kdo se zstaral, neboje se, ten živ bývá, nestydě se. V. — jak, čím. Ať jsem tak živ, jak chce Bůh můj. Mž. 3. Poctivě a řádně v stavu svém živi buďte. 1616. Právem býti živ. Vš. Jir. 7. Aniž naděje byla, aby pod řá- dem a právem živi býti mohli. V. Bez viery pravé skutci spravedlní před Bohem živi by nemohli býti; Milostí živa jest viera i naděje. Št. Kn. š. 34., 35. Jsou živi po vůli boží. Št. Tak buď živ, aby ...; Pak-li (papež) protiv životu Kristovu jest živ a jeho nenásleduje, tehdy nenie svatý, ale jest Antikrist zlořečený; Kdyby kněží měli býti živi, jako prve sú byli živi světí, málo by jich bylo; I pohané to držie, že ktož dobře v ctnostech živ, že pojde k Bohu do nebe; Ten není mrtev, ale jest živ věrú, sprave- dliv jsa; Spravedlivý z víry živ jest. Hus I 331., 352., 447., II. 182., III. 155. Neřádné a nečistě, chvalitebně, ctně, šlechetně, po- ctivě živu býti; s cizí manželkou zle živ byl. V. — b) Stavu duševního n. těles- ného. — jak. Je živa jen na lékách. Němc. II. 21. Podlé své libosti živ byl (nevázaně). Pam. Val. Meziř. 103. Vždyť jest ona jen na lásce svých dobrodinců živa. Ntr. VI. 236. A ty buď živ k svej libosti. Smil v. 1401. Člověk lenivý (hně- vivý) je psotně živý. Na Mor. a Slov. Tč. Od povětří nemůže nikdo být živ. Dch. Pro svú libosť živ býti chtěl. Št. N. 134. Člověk cel jest živ, když duše jeho v těle a milosť ducha sv. v jeho duši; ale odpolu živ jest, když duše živí tělo a milosť ducha sv. neživí jeho duše; Umřeli sú Adam a Eva na duši, ač sú živi byli ostali na těle a tak odpolu živi. Hus II. 336., 429. Bez starosti a péče živu býti, bídně. V. Bůh dej živi byli, jak by vínky vili. Pk., Šd. V stálé vádě, velmi dobře s někým živu býti; v otroctví živu býti. D. — komu. Sobě sami živi jsou. Kom. — kde jak. Lépe jest v boji zahynouti, než u vězení s hanbou živu býti. Flav. — čím. Radéji chci bolem živ býti. Mus. Ž. býti příjem- ným životem. Poďme, milá, dolinama, budem živi malinama; Není jenom člověk samým chlebem živ, je živ také slovem božím. Sš. P. 779., 34. Větrem živu býti nelze. Km. II. 332. Že ste jedno bitím živi. Žk. 176 Pokrm, jímž by jeho duše živa mohla býti zde i věčně na onom světě. Št. Kn. š. 6. Lichvou jsou živi. Št. 99. I životem bude živ a neumře; Člověk bude živ tělem smr- telným ; Netoliko člověk živ jest chlebem, ale každým slovem, jenž pocházie z úst božích; Bohatec nemluví tak z lásky, jiež jest neměl, ještě živ tělem jsa, ale mluví, boje se věččích muk. Hus I. 33., 61., 179., II. 248. — v čem. Živ byl v radosti věčné. Hus II. 213. — c) Vzhledem na potřeby tělesné, na živnosť. — kdy. Živu býti nelze tyto drahé časy. Us. — nač. Nemá nač živu býti. Smrž. Na fatku ž. býti. V. Aby takových se dotazovali, nač živi jsou. Er. Na ty peníze živ budu. Kn. poh. II. 121. Aby měl nač živ býti. Pal. Děj. IV. 1. 129. Je živ na hotový krejcar. Us. Aby na sv. Havel všecko dali, neměliby druzí nač živi býti. Arch. V. 474. — odkud. Nemá z čeho ž. býti. Sych. Z cizích mo- zolů ž. býti. Od čeho jste živ? Dch. An jest živ jen tvojich od almužen. Sš. Bs. 147. Půdu orejte pluhem, živi z ní a ne z loupeže buďte. Hol. Hoden jest pracov- ník odplaty, aby, kdož oltáři slúží, od oltáře živ byl. Hus II. 221. — čím. Kdo jest trošty (zbytky) živ, bude-li bohat, bude div. Prov. Nemají čím živi býti. Sl. let. I. 278. Čím bych živa byla než tiem, což tu ostalo? NB. Tč. 210. Čím král má živ býti, ano královstvie mnoho jest zabaveno. Arch. II. 211. Kostkáři lží jsou živi. Ctib. A arcibiskup, čím by živ byl, není opatřen. Arch. II. 235. Maje čím živ býti. Hus I. 417. Jímž živa člověčí hlava. Alx. 1107. — o čem: o chlebu, Us., o malém pokrmu. Pass. O rybách. Smil. O malém pokrmu živa byla. Pass. 407. Kteří o škodě zemské živi jsou. Pal. Rdh. II. 101. — kde: při dvoře. — jak. Živ býti z ruky do úst (denní prací), po pansku. Dch. Hubeně živu býti. Výb. II. 41. Živ byl prázdně (bez práce). Št. Kn. š. 32. — komu. Byl svému umění živ (= žil svému umění). Us.— Jak živ, co živ (ellipticky) = po celý život, zeit- lebens, sein Lebtag. Jak živi před tím na úřadě nebyli; Jak živ se tomu nenaučil. V. Jak živ (co budu živ), nepůjdu tam. Jak jsem živ, nevím. Us. Jak živ, jak živo to nebude, nebolo. Mt. S. Co živ to neudělám; Co živ sem se tolik nenazlobil; Jak živ tam nebyl; To jsem si co živ nepomyslil; Co živ to nezapomenu. Us. Dch. A to on tak hřešil, že jak živ a jak živ husi už chovať něbude, dyž se to má potratit. Slez. Šd. Tos jak živ neměl, neviděl. Us. Dbv. Jak živ a jak živ bych to neudělal. Us. Šd. Keď ťa raz hodím, ak živ viac nesta- neš. Sb. sl. ps. I. 115. Já sem si myslela, že mně dobře bude, že mně mojej kráse jak živ nebude. Sš. P. 495. Jak živa sem neviděla, by kramářka fúsa měla. Brt. P. 129. Kupec dal mi okusiti malvazí starého, jehož jsem ještě jak živ lepšího nebyl pil. Brt. S. 38. Jak živi jsme toho neslyšeli. Brt. Že nevyjdeš co živ z něho. Er. P. 480. Nebudu co živa viděti kochana. Vinař. Na mne jakási nemoc přišla, kteráž mi, jak jsem živ, nebyla. Arch. II. 136. Že ho do- kud' živi neuhlídají. Abr. To jak živ néni pravda. Mor. Brt. D. 304. Já jemu, jak jsem živ, nic dlužen nebyl; Já nejsem dlužen, jak jsem živ, nic. Půh. II. 157. — Jinak. Jaks ty živ směl korunu bez nás v Niem- cích přijíti? Dal. Kdo by to směl živ uči- niti. St. skl. Kam sě pode, živ nevědě. Výb. I. 142., Alx. V. Tehda Eustachius nevěda živ co činí, bral sě do dalekých zemí. Pass. 931. Nevěda živ co učiní; Nemajíc své panjé živa čím pochovati. Pass. 774. Ne- znám živo, kde šabla zkapala. Sb. sl. ps. II. 1. 144. Živý nevím, čo mám robiť, či vandrovat či sa ženiť? ženiť sa mi Nedo- volia, vandrovati nožky boliá; Mrzí tě, když počne stenať, živ nevíš, co máš s ňou dě- lať. Koll. Zp. I. 213., III. 280. Jenž směl živ to pomysliti. Paš. Cf. Jir. Nkr. 92., Brt D. 303.—304. — Ž. .Bůh = činný, nesmr- telný, der lebendige Gott. Jeden pravý, ž. Bůh. V. Pro Boha živého! pro živý Bůh! Us. Volal k živu Bohu. Na Mor. Brt. Pro- siti živým Bohem, um Gotteswillen b.; Kři- čel, volal bolestí k živému Bohu; Jak Bůh živý na nebi! so wahr Gott lebt. Dch. Že člověk k živu Bohu prosil. Km. Dajte mu pokoj pre Boha živjeho! Hrbň. Rkp. Ži- vému Bohu prisahám. Sb. sl. ps. I. 117. Rybári, rybári, pre Boha živého, či ste ne- viděli mojého milého? Koll. Zp. I. 388. Nenechávej že ma na Boha živého, dokáľ si nenajdem frajera iného. Sl. ps. 100. Ž-ho Boha jsem přijala (byla jsem u přijímání). Drsk. Že jsi ty syn živého Boha pravého. Výb. II. 22. Ž. Bůh = Parom, hrom. Slov. Hdk. — Ž. nebe. Pro živé nebe! Us. Dch. — Ž. duše = člověk, der Muttermensch. Ani živé duše (živého ducha) tam nebylo. Us. Darmo hľadá, nikde živého ducha, nikde ľudského hlasu. Dbš. Sl. pov. 34. Ani pro samopaš divú netrap žiadnu dušu živú; cíti duša i v vtáčku i v črviačku. Hrbň. Rkp. Zomdlieva Anička: iďte pre milého a on v nej zadrží sám ducha živého. Mt. S. I. 8. — Živé, ého, n. = čásť těla čilá, cítící, nerv, der fühlende, empfindliche Theil eines lebenden Wesens, der Nerv. Na živé, do živého komu přijíti (řezáním, bodáním, mr- skáním). Rány bičové jdou do živého; až do živého říznouti. D. Zabíjeti koňovi za živé (hřebíky podkovní). Dosáhl ho v živé; do živého se mu dosáhá (bije ho; nemile se ho dotýká. Vz Trest, Domluva, Nepřá- telství). Ď., Č., Lb. Do živého se jim do- sáhá (vz Bída). Č. Právě vás do živého dojme (bída). Br. Vítr tam až do živého províval. Koll. IV. 260. Bůh dlouho sho- vívá, ale pak do živého ranívá. Č. M. 7. Taková jízlivosť řeže do živého; Opravy do živého, tief einschneidende Reformen; Jíti do živého, einschneidend sein (nouze mu ide do živého). Dch. Ťal do živého. Brt. To jde do živa masa. Na Ostrav. Tč. Driapajte do živého, nepovie, kde mi brata podela. Dbš. Sl. pov. I. 11. Trefil mu do živého. Us. Zátur., Tč. — Ž. hlas. Živým hlasem = hlasitě, na hlas, V., ústně, mit lebender Stimme, mündlich. Štelc. Živým hasem učení vydati. Štr. — Ž. = k živému podobný, nach dem Leben, leibhaftig, so wie etwas leibt und lebt, zum Sprechen, täuschend. Ž. obraz ; živými barvami něco vymalovati. V. Jako živými barvami ma- luje (vypravuje, popisuje). Br. Zrcadlo živou tvář ukazuje. To je jak živo (= ovšem; přisvědčuje). Brt. D. 304. Živými barvami svůdce maluje. Br. II. 615. Ž. sopka. Lpř. Děj. I. 44. Náš panáček dělajú kázeň, živé obrázky hážú na zem; já na tu kázeň také půjdu, živý obrázek žádať budu. Sš. P. 474. — Ž. = čerstvý, patrný, čilý, jarý, čiperný, jasný, oživený, lebhaft, frisch, hurtig, rege, klar, pure. Jest všechen živý. V. Potěšení ž. a pravé; ž. rozmlouvání, pozorování. Br. To je živý chlapec. Ž. oči. V živé paměti Něco míti. Ž. lež (patrná). Živá to pravda. Živou mocí (věcí) nechce to udělati (žád- ným způsobem). Nechtěl tomu živou věcí svoliti. Sych. Ale z samé živé a neomylné naděje. Skl. I. 218. O živý svět bych toho neudělal; Živú mocíchtěł to měť. Brt. D. 303. Na Mor. Brt. Živé pohnutí, ž. snaha, představení, vyobrazení, ruch, částka města, účastenství; Toť živé jádro, das ist des Pudels Kern; Mám s tím živé (pravé) peklo, die leibhafte Hölle. Us. Dch. Ž. přednáška. Dch., Nz. V obchodě, na trhu jest živo, leb- haft. Šp. Ž. obchod. Lpř. J. Ž. ruměnec. Šml. I. 18. Proto mně to živou věcí nejde na rozum. Us. Kšk. Nechtěla živou věcí domů. Us. Co je na tom pravdivého neb živého. Světz. Je tu živo jako na pražském mostě. Us. Nechtěl mu živou mocí raditi. Us. Ž. soucit, obrazotvornosť. Us. Zábava jest v nejživějším proudu. Us. Ten člověk je živá kniha (kdo mnoho umí povídati). Us. Šd. Nemohl živou mocí slova ze sebe vyraziti. Us. Šd. Nedal bych to ani za živý (celý) svět. Hnšk. Ž. ulice. Posp. Je to ž. trest na toho člověka. Us. Kšá. Bylo tam živo jako za nejbledějšího dne, ač sotva kohout po druhé k ránu se ozval. Jda. Ž. důkaz. Šmb. S. II. 144. Ž. shon lidí, Tk., karakteristika, Tf., sen, Dk. P. 77., vzor, Nrd. VIII., víra. Mž. 102. Živou mocí na- léhal na nás. Km. Ž. příklad, uzardění, Osv. I. 56., 263., rozmluva, Hrts., slovo učitelovo, KB. IV., síla, Mj. 167., ZČ. I. 252., SP. II. 81., spojení. Anth. I. 9. vyd. VIII. V za- hradě počínalo živo býti. Osv. I. 261. Živé slovo působí, litera zabíjí. Osv. I. 376. Ve- selá tvár, skok živý, nikdo nebuď lenivý. Zátur. Jesu Kriste, živý chlebe. Výb. II. 15. Chci to úmluvčím listem prokázati i ži- vým svědomím. Půh. II. 498. Všelijaké při- jímá (Bóh), jenž k němu živú věrú jdú. Hus III. 156. Žeby tociš měl vieru živú, skutky dobrými oživenú; A ta (naděje) po- chází z viery živé. Št. Kn. š. 17., 29. Pán příkladný poddaným živé právo. Šd. exc. Lepší jedno živé slovo než sto mrtvých. Tč. Matka moje Slovenka, keď ma kojila, šest mi darov do mladých prsú vštěpila: spevavú reč, dobrotu, mravov rídzu čistotu, stydlivost, pracovitosť, živú veselosť. Krč- mery. Z toho povstala živá debatta šp. prý m.: z toho vzešel hlučný spor a: Řeč-ník došel živé pochvaly šp. prý m. došelhlučné pochvaly; oppositum od živý jestprý mrtvý, ale mrtvé pochvaly se zajisténikomu nedostane. Zde znamená živý tolikco čerstvý, jarý, čilý a je tedy dobře polo-ženo; srovnej předcházející příklady z do-brých spisov. vedené. Živá hlava klobúka(kloboučka) dobude (dobývá) = si pomůže.Ms., Lb., Kmp. Č. 142. — Ž. tráva = po-sečená a ještě neuschlá, ne seno (čerstvá),frisch. Puch. — Zívá voda, ž. pramen = nestojící, tedy tekoucí, lebendes, fliessendes W.Reš., Dch., Šd., Němc. III. 275., BO. Ž. amrtvá voda (v pohádkách). Vz Voda živá. — Ž. strom, vz Strom, Sbtk. Rostl. 13.—16.,98., 106., 141., 142., 183.—184., 185. — Ž.uhel (uhlí) = řeřavé, glühend. V. Uvrhl naž. uhlí. BO. Uhlí jest ještě živo. Km. Ž.uhel přiložený k jiným i mrtvé (uhlí) ob-živuje. Km. — Ž. stříbro = rtuť. — Ž. vlas= strunovec obecný, gordius aquaticus. VzFrč. 74., Vlas. Ž. vlas = teninký červíčekve studánkách; když ho vypije ovce, do-stane motolice. U Uh. Brodu. Brt. — Ž. vlasje ve víčkách očních a obrácen do oka.Vytrhne-li se a dá-li se na ruku, mele (hází)sebou. Na mor. Val. Vck. Jak se vyhání ž.vlas z oka? Vz Kv. 2885. 346. Z. vlas =kokotice, rostl. Vz Mllr. 39. — Ž. plot =z rostlin, keřový plot, lebendiger Zaun,Heckenzaun. Us. Pdl., Tč., Dch. Hoden jezpod živého plota huby jiest (exerementa,hovna). Na Slov. Zátur. Ž. plot = dennířípa, psí řípa, plané víno, psí víno, posed,osech, sviňský kořen, bryonia, die Gicht-,Hunds-, Ross-, Stick-, Zaunrübe, wilde Rübe,der Hundswein, die Zaunrebe, die Gicht-,Rogwurzel, rostl. Mllr. 26. Ž. plot, lyciumbarbarum, rostl. Let Mt. S. VIII. 1. 8. — Ž. oheň = síra, der Schwefel. Ž. ohňa květ = sírový květ. Němc. III. 266. Od čierného prachu zčernali sme, od živého ohňa osmahli sme. Č. Čt. I. 149. Nejvíce navštěvovány jsou v Uhrách lázně v Starém Budíně ,tu- recké, kde voda vře živým ohňom. Pokr. Pot. 128. — Ž. maso = čerstvé v těle, das Fleisch vom lebenden Leibe. Žeravýma kliešťama živé mäso z neho trhali. Dbš. Sl. pov. I. 221. Ž. maso = divoké, z rány vy- růstající, wildes Fleisch. Brt., Kšá. — Ž. jazyk = od lidu mluvený; opak mrtvý, jako ku př. latinský. — Ž. prádlo (žehličkou ne dosti uhlazené, hrbolaté, vlnaté. To se stane, když ku př. žehlička již studená byla). — Z. rtuť (tekutá, neumrtvěná); ž. síla (pů- sobící pohyb); ž. síra (nestrojená); ž. skála (nezvětralá, nepotřebující žádných podpor). Ba celé vrchy niektoré sú čirá, meravá, živá (t. j. samá) skála. Hdž. Čít. 206. Oj, strašné väzenie, nie múrom múrané, ale do živého brala (skály) vyrúbané. Č. Čt. I. 207., Chlpk. Sp. 16. Divín zámek nevezmete, neb živú skalu strielate. Sl. let. I. 282. — Ž. vápno (nehasené), Vys., žíravé, der Aetz- kalk. Mj. 43. — Ž. střela = blesk. Slov. Hdk. — Ž. kosť (mrtvá), naběhne-li nahoře na ruce (v prohbí) nebo na noze tvrdá boule. Chytá-li prý kdo kozu za rohy, tož mu naroste. Pomoc od ní: Za pozdvihování v kostele třikrát rukou n. nohou šústnústnazpátek o lavici. Na mor. Val. Vck. — Ž. vítr, der Passatwind. Dch., Ves. II. 29., S. N. — Ž. kůže = na těle živém. Cf. Živé maso. Lebendige Haut. Šp. — Ž. déšť. Ves. I. 89. — Ž. kousek, krapka a p. = malý, klein. Na Mor. Je toho ž. kapka, živá troška, Brt., krapka. Šd. Zůstala nám toho vína ž. krapka; Mám mouky živou trochu, blutwenig. Km., Šd., Je toho ž. drobek. U Polič. Kšá. — Ž. = červený, ve- selých barev, rostl. Ž. šátek. Němc. I. 254. U Domažl. Jrsk., Nl.