Koza
Koza. Cf. KP. III. 290., Šrc. 68., Kram. Slov., Rk. Sl., Mkl. Etym. 136. K. bezoarová. Osv. VI. 552. K. jména: bělena, sivaňa (má sivou hlavu), červenka, sněhula, popelka, uzděná (brňavá), babuša, závija (zavijastá, s černou hlavou), kakuša (kol očí černá), bosula (přepásaná černým pasem), krytyša (má nějaký fléček, už je přikrytá), droběna, srna, liška, zajaňa (jak zajíc šedá), harvaňa (havraňa, černá jak havran), stračena, ma- kovica (strakatá), švadlena (pěkně strakatá), votyča (má rožky jak vidlička) = vidlica, šutka = šutaňa (bezrohá) = šutěna, cabruša (má bílé dlouhé chlupy, jimiž se po zemi cabře, šubře), líza, šupěna, čomyla, čožika, maňa. Km. 1885. 103. (Brt.), Brt. D. 319. K. bečí, mečí, mekoce, stuká. Laš. Brt., Tč. K. se prčí, je skotná, oprčila se. Brt. D. 325. K., která rohov nemá, více mléka dává. Glč. II. 226. Prč (tak se k. odhání)! U Nov. Města na Mor. Brt. Hoj, cic, koza, kozina! daj nám sýra, gazdina, ak nám sýra nedodáš, slabých chlapóv vychováš. Sl. sp. 52. Černá k. trče nebo netrče a bílá k. nebo netrče nebo trče (obě trkají. Cf. Jeden za 18, druhý za 20 bez dvou). Val. Vck. K. ostřeji vidí než jiné zvíře. GR. Stydí se jako k. v zelí (nestydí se). Us. Bda. Je s ním řeč jako s kozou na ledě (žádná). U Rychnova. Dhn. Kdyby koza delší ocas měla, všem by oči vyrážela. Brt. Paní mámo, poďte sem, k. mele ocasem (posmívají se mazlíčkovi, který se pořád mátky dovolává).Proč koza nežere, když ji šaíář uhlídá?Protože uhlí nežere; Pásl bych já kozy,ale mne to mrzí, dyž každá kozička ocashore drží. Us. Brt. Jož só koze nasyceny(říkají dětem, když byly pláčem něco vy-nutily a plakati přestaly). U Bohusl. Neor.Je zle, k. dojí krev! V Kunv. Msk. Zatrojník táhl by kozu do Šternberka. U Olom.Sd. Koza pět měsícóv malé nosí, stromómvelmi škodí, někdy dvě i tri kozlence, štyryzridka splodí; Kolko rokóv k. žije, z rohóvsa poznává; K. capa žalovala, že stromyobjédá, straka vránu, že bez stydu na mr-šiny sedá. Glč. II. 227, 246. Na stromnachýlený i kozy skáčí; Réva a k. vodynemilují; Svedeš jen jednou kozu na led.Bš. exc. Dětské říkadlo: Ide k. do Kra-kova, podkovama křeše, za ňú ide krásnápaní, hřebeněm se češe. Česala se hřebe-něm, mazala se ščetkú, namazala hubu me-dem, aby měla sladků. Km. 1886. 637. K.mekoce: Meee! čert ně (mě) bere do kabele!Na Hané i koza s kozlem jsou povahy ha-nácké, flegmatické, k čemuž se výborně hodínářečí hanácké. Koza totiž nemohouc sedostati na hrušku, povzdychla si toužebné:Debe bel hák! Domnívalať se tolik dvornostido kozla, že se dovtípí a hák odněkud při-nese. Ale ten dělal se nerozumě a ne-hýbaje se z místa přisvědčil toliko flegma-ticky koze: Debe bel, bel be! Km. 1886.407. Hra na kozu. Vz Brt. Dt. 174 — K. = sopel, ozhr, der Rotz. Vyžeň kozuna pastvu (vytři si nos). U Litovle. Kčr. — K. = necudná žena. Mladá k. ľúbi sol, staráuchytí ju aj so solničkou. Slov. Rr. MBš — K. = hloupé odrostlé děvče. To je hlúpá, stará k. Brt. Mlsná k. (děvče). Brt. — K. = podstavek. K. pod lešení, der Rüstbock; k. k navalem piva na vůz, der Bierbock, Schrott- bock, Suk; rožňová, die Bratspiesstütze. Lpř. Sl. I. 476.; k. = tesařská stolice. Vchř. K. = klády mostové (na nichž most leží) NA. III. 173., 166. K. v tělocviku, vz KP. I. 461. K. měřická (stahovací), der Ver-ziehbock. Hrbk. — K. Žnec na koze. Vchř.,Jsk., Bkř. Cf. Hóser, Janovač. Tys vzalmalou kozu, musíme za tebe dotahovati(malý kus práce na poli, na louce v zahraděatd.); Zůstaň na své koze; Ona nebyla ještěna své koze (nebyla posud na poli atd.);Séci do kozy = séci obilí, vedouc kosuv obilí tak, že sečené obilí se klade navedlejší obilí ještě stojící; pak se odebíráa klade na pokládky; opak toho jest sécido pokosů nebo na pokosy. Tu se kosa vedez obilí ven a sekáč dělá sám pokosy. NaHané. Wrch. — K. Hra na kozu. Hoch seshrbí a na jeho záda jiní skáčí. Vz Mtc.1879. 169., Brt. L. N. I. 63. — K. = po-dlouhlé červené jablko. Mor. Brt. — K, ca-pella, hvězda. Vz S. N. — K., die Garn-winde. Ssk. — K. = dudy, der Dudelsack.Ssk. — K. mostní = zbraň, splž, ledovník. — K., y, m., os. jm. D. ol. III. 147., Žer. Zap. II. 185., Sdl. Hr. III. 187., IV. 227. — U koz v Praze. Tk. II. 154.