Umyti
Umyti, umyji, umyju (v obecné mluvě: umeju), umyj, -myje (íc), yl, yt, ytí; umý- vati, abwaschen. — co. Ruka, ruku myje (umývá). Prov. D. Všecko tělo u. V. U. ná- dobí, stoly, pokoj atd. Umývaj svoje bílé líčka. Sš. P. 725. Keby ja vedela, kde ja budem bývať, chodievala by som lavičky umývať. Sl. ps. 210. Ty nežity, jichž ni- žádný člověk nechtěl sě dotknúti a umyti, psi tiší líží. Hus II. 242 Stála Kačenka u dunaja, bílé noženky umývala a ked jich ona umývala, hořce, žalostně zaplakala. Sš. P. 157. (Tč. ). - co čím: tvář čistou vodou. Kom. Rosičkú se umývá. Sš. P. 162. Jož toho mládenca do hroba dávajó, jeho né- miléší vodó homévajó; Zbéšovský děvčátka, pěkný voči máte, jenom mně povězte, čém je uméváte?; Co kravička nevypije, tým sa Terezka umyje, aby byla pěkná bílá; Vínečka se napijem, voděnkó se umyjem; Pásla husičky pode mlénem, umévala se černobélem, aby byla pěkná bílá, aby se chlapcům zalébila; Jedna druhé povídá, čím se kerá umývá; Jenom mi povězte, čím se umýváte; my se umýváme studenú voděnkú, co je na potoce. Sš. P. 79., 412., 527., 651., 757., Česko-morav. ps. 58., 60. (Tč. ). Mlíkem se umyju. Er. P. 140. Slzami nohy jemu umývala. BR II. 227. Kdo se umývá blátem, zamaže se. Neosoží ti umý- vat ruky otrubami, jestli nevíš dobře držat jazyk za zubami. Na Slov. Tč. Sestřička umyla si očka vodou a bratříček ji utřel rukávem od košilky. Bes. mlád. Umývach své nohy smetanú. BO. — co, se kde. Prýščí se studená vodička z kameňa a v ní se umývá panenka Maria. Sš. P. 34. Umyjte se po tváři, neb jste ušípáni. Kol. vánoč. Pilat umyl ruce přede všemi lidmi. Pass. 298. — co komu. U. si ruce. Us. Podaj, děvče, podaj vody, umyjem si svoje nohy. Sš. P. 3. I vy máte druh druhu umývati nohy. SŠ. J. 215. — kdy. Při slunce vý- chodu umyl poutníkům nohy. Ddk. IV. 298. My je (oči) uméváme jedenkráte v roce studenó voděnkó, co je na potoce. Sš. P. 412. — se. Musel bys se umyti (musel bys raněji vstáti). Prov. Bern. Děvečka se u-la, vodička se zkalila, voda se se zkalila, že pannó nebyla. Sš. P. 355. Néni hezčéší pa- nenky v celé dědině, jak ta naša Marjána, dyž se umyje. Sš. P. 660. Umyjte se a čisti buďte, odvrzte zlosť myšlení svých od očí mých. Isai. 1. kap., Hus II. 5. — se od čeho (kde). Neumyješ se od toho! Vz Vy- hrůžka. Č. V nichž jsú se umývali od svých nečistot. Chč. P. 78. b. Ve své krvi ode všech nečistot nás omyl. Chč. 613. — se odkud kde: nad medenicí z nalévadla. Kom. U. se v lázni. V. — se kam = krásti z něčeho, do něčeho se dáti. V Jg. Slov. dle Č. špatně m.: umíti. Vz toto. Kráva umyla se do zelí. Us.