Já
Já. Cf. Mkl. aL. 267., Bž. 48., 149. Já již v strč. vedlé jáz. Gb. Vz doklady v List. filol. 1880.116 Nemaje ke mpně žádné viny. Půb. I. 242., 243. a j. Se mpnú. Půh. 1. 255. Mně (ně) dat. i akkus. v dolském nářečí. Brt. D. 1. 52. Také v Čechách. Místy akkus. mě, mne na Mor. místy ňa. Slibovals mně, že ňa vezmeš. Brt. P. 83 Skloňba zájmena já v Opavsku, vz Brt. D. I. 136., na Z lip- sku, vz Brt. v Mtc. 1878. 17; na Dolní Bečvě, vz List, filol 1887.378.; na Lašsku: ja, jo; gt. mňa, mně, mne, ma, mě; dat. mi, mně, mne, mni, mě; akk. ma, mě, mne; lok. mně, mne, mni, me; instr. mnu, mnum; pl. my, nas, nam n. nom n. num, nas, nas, nami, nama, Brt. D. I. 118 ; na vých. Mor., vz Brt. v Osv. 1884. 57. Obšírný článek Duškův o skloňování zájm. já v ústech lidu česko- slov. vz v List. filol. 1883. 407.-410. - Pro mne a za mne, meinetwegen. Us. Sd. Mnozí za nás (za naší paměti) nemněli. Št. Kn. š. 10. 16.