Pazour
Pazour, u, pazourek, rku, pazoureček, čku, m., končitý pazneht ptačí n. zvířecí. P., prodloužený, špicatý a obyč. i zahnutý nehet, objímající úplně poslední člen prstů mnohých ssavců; p-ry ptáků slovou drápy (také p-ry menších ssavců). S. N. Klaue, Kralle, Zehe, f. P. ptačí, V.; p. nehet úzký. Ssav. P-ry vraziti, zatíti; p-ry se držeti, D., koho rozdrápati, Aesop, rozsápati. Kom. Do pazourů něco popadnouti. Sych. Ukázal p. (tajnou zlosť, zlý úmysl). Jg., Č. M. 529., Lb. Vz Lstivý. Lišku po ocase, lva a med- věda po pazouřích poznáš. Jg. — P., prst (přezdívka). Na Mor. a v Čech. Brt. Ten musí ve všem své p-ry míti; musí do všeho své p-ry strkati (o dotíravém a všetečném). Us. Hý. — P. česnekový, Knoblauchzehe. D. — P., křesací kámen, vz Bř. N. 185., Schd. II. 125. Pazourkem o ocel udeřiti. Feuer-, Flintenstein, m. Us. — Pazourek kočičí, lo- tus corniculatus, gelber Schafklee. P-ky bílé, coronilla varia, bunte Kronenwicke. 1786. — P., a, m. = surovec, ein roher Mensch. Na Mor. Brt.