2. Lepý
2. Lepý (lep, a, o, strč. ); lepě; lat. deco- rus. — L. = tenký, útlý, něžný, štíhlý, vy- záblý, ohebný, biegsam, dünn, zart, fein, schmächtig, schlank. Jg. Lepé sosny. Ráj. — L. = čistý, pěkný, sličný, sauber, nett, rein, fein, schmuck, hold, schön. Žena stojéc po lepém kroji rúcha, po růškách lepých. Št. Lepá Kublajevna jako luna. Rkk. 45. L. děva. Rkk. — L. = nenuzný, wohlhabend, es gut habend. St. skl. — L. = způsobný, vzdělaný, artig, fein. Lepě s něčím zacházeti. Ros. — L. = čestný, slušný, edel, ehrbar. Dal. Protož než se jich otvinu, lepý jsem (lépe mi), že ot nich pohynu. Mus. — L. = způsobilý, hodný k něčemu. Aby byl kůň k běhu lepý a způsobný, geschickt, tauglich. Háj., Pohád. 1626. — L. = dobrý, chvalitebný, gut, löblich, brav. Jg., St. skl., Dal. — Jg.