2. Česť
2. Česť, cti, (dříve gt. česti), cti, česť, v cti, ctí, ť. Gt. cti m. čsti (starší spisovatelé tak i psali. Bs.), vz čs. Česť pak m. čet-ť, t před ť v s. — Č. = a) přednosť někomu od jiných daná. Ehre, Vorzug. Věc cti se tý- kající. D. To je proti cti, se ctí (ctně). V. Pokládám sobě za velikou česť, že jste ke mně zavítali. Dělám si z toho česť. Čest si beru, česť si dávám, šp. m. kladu si za č., pokládám si za česť; jest, bylo, bude mi ke cti; dovolím si navštíviti někoho. Os. Cf. Klásti si něco za hanbu. Kom. Dobude, dojde s tím cti. Velikou č. toho míti budeme. Troj. Veliká č., na královský banket pozván býti. L. Někomu č. činiti, dáti. Největší č. a chválu dáti. V. Cti hodný. V. Cti milovník. Kom. Bohu č. vzdáti; Bohu ke cti a slávě. Br. Chválu a č. Bohu dáti. V. Bohu ke cti předkládají. Br. Mějte otce a matku v česť (ctěte je). St. skl. Ublížení na cti; měšťan ze cti (vz Čestný); úraz, uražení na cti; nad ctí zapomenulý; někoho cti zbaviti, ze cti zloupiti. J. tr. Mají toho č. a chválu. Dal. Ten úrazu na své cti míti nemá. Vz Nářek. Er. U veliké cti býti; č. ztratiti; cti opět nabyti. Ta č. mi nepřináleží. Komu č., tomu č. (má býti dána, do chomouta nehodí se než sláma. Nebo: Komu č., tomu č.; pastu- chovi (pastýři) trouba (hůl).) = ustup, kdo komu povinen. Jg., Č., Lb. Kdo cti nemá, jinému jí nedá. Lb. Jedna č. druhou stíhá; Chceš-li cti nabyti, nesmíš na jednom místě žíti; Lépe jest se ctí umříti, než s hanbou žíti; Tesť miluje česť a zeť dary. Pk. Chtěl tu methodu opět ke cti přivésti šp. m.: Chtěl jí opět váhy a platnosti dodati. Km. Nechval kmotře hodův, až z nich pojedeš se ctí domů. Pulk. Ne tomu č., komu ji dáváme, ale tomu, kdo ji dává. Božskou č. někomu proukazo- vati. D. Kdo č. rozdává, (tomu) téhož se dostává. Č. Cti (chvály) se nenajíš. Č. Ne- nechal na něm cti za halíř. (Ulál ho, pohaněl. Vz stran přísloví: Hana.). Č. — b) to, co přednosť a vážnosť působí, was Jemanden einen Vorzug, Ansehen gibt: a) veřejný úřad, hodnosť, důstojnosť. Ke cti (k úřadu) přijíti, povýšenu býti, na nejvyšším stupni cti a slávy státi; K veliké cti někoho přivésti, povýšiti, jemu pomoci; Žádosť cti a pový- šení. V. Č. někomu odníti. Pr. pr. Ze cti (z veliké cti a slávy, V.) spadnouti, vypad- nouti (= úřad ztratiti). Cti a hodnosti dojdu. D. Dej bože tomu č., kdo ji umí snést. Pk. Česť nravy (mravy) proměňává. Alx. — b) Prokázaná šetrnosť skutkem, znamení vážno- sti. Ehre, thätliche Hochachtung. Někomu ke cti n. na č. něco činiti; č. jemu prouká- zati, prokázati, učiniti, dáti, vzdáti, ukázati (náležitou č.); velikou č. někomu dělati. V. Ke cti někomu něco učiniti. Chč. 300. Č. komu prokázati. Alx. Mou osobu ve cti měj. Er. P. 485. Poslední č. proukázati (k hrobu doprovoditi). Kteří pro vlasť hrdla složili, č. se jim činí. Kom. Na č. něčí oběd dávati (jemu ke cti). L. Neníť prorok beze cti, než v své vlasti a v domě svém. Br. Slouženo devět mší na česť jemu. Rkp. Ta kaple je ke cti svatému Klimentu posvěcena. Háj. Kladúc na hromady na česť božcóm (oběti) Kat. 1212. — c) Obecná vážnost, založená na zvláštních vlastnostech někoho. Allgemeine Hochachtung. Č. velikou míti. V. Ve cti býti. Po cti toužiti, bažiti, o č. státi. Žádosť cti, dychti- vosť po cti. Po své cti jíti, kráčeti; chvály a cti vyhledávati, žádati. Po cti a chvále dychtiti, jíti, státi, mříti; hořeti žádostí cti a chvály. V. Cti chtivý, milovný, žádostivý. D. Všecko činiti pro č. a chválu. V. Ve cti někoho míti. V žádné cti někoho neměti. V. Chudoba cti netratí. Prov. Cesta ke cti. D. — Česť = přednosť, vítězství. Sieg, Preis, Ehre. Jg. Často nad mnohem málo lidí česť vzalo. Dal. — d) Dobré jméno mezi lidmi, dobrá po- věst, poctivost. Ehre, Ruf. Jg. Na cti někomu utrhati, ublížiti, dotýkati ho, dotknouti na dobré cti, ze cti oloupiti. V. Utrhati cti (komu), ublížiti cti něčí. Na ublížení cti mluviti. Na dobrou č. někomu sahati. Alx. 1109., V. Na cti uražený, dotknutý. Zjevný nářek cti. Bez pohanění a nářku cti. V. Loupežník cti lidské. V. Č. něčí zlehčiti. D. Učinil jest nám zápis pod ctí a věrou. Rkp. Na svou č. a víru přiříci, slíbiti. V. Svou č. zastávati, zachovati, opatrovati, ztratiti. V. Na cti zmařilým, beze cti býti. Cti navrácení. D. Měl řeč tak hanlivou, že na vás cti za peníz nezůstavil. Solf. Pomluvač ze cti loupí. Br. Člověk beze cti. V. Jest beze cti, co pes bez ocasu. Vz Nestyda. Lb. Pk. Velikou č. o sobě slyšeti. V. Na cti koho trestati, ká- rati. L. To vám slouží ke cti; na č. dáti, držeti. Nt. Česť svou zvrátiti. Kat. 1676. Česť s rozkoší nesedí na jednom stole. Alx. 1099. Česť ohraditi, die Ehre verwahren. Vz. Gl. 21. — e) Poctivosť, mravopočestnosť, sluš- nosť. Ehre, Anstand. Jg. Pro č. něco učiniti (že to slušno). D. Č. a kázeň chovati, zacho- vati. V. — č. = panenská nevinnosť. Ehre, Unschuld. Jg. Č. dívce odníti, vzíti; o č. ji připraviti. Přišla o č. Ze cti panenské ob- loupiti. V. - c) Pronešení dobrého úsudku o jiných. Günstige Aeusserung über Andere, Ehre. Jg. Jedna č. druhou stíhá. — Č., do- bročinění, jakožto důvod, šetrnosti. Ehre, Beweis der Achtung, Geschenk. Jg. Ctí a darem dáti někomu něco (knihu). Sych. — U kupcův. Přijmouti směnku pro česť. Rk. Den Wechsel honoriren. Reš. — U vojínův. Č. komu činiti, praesentiren. Us. — d). Či- tedlnosť cti, úsudku jiných o někom. Ehre, Gefühl für Ehre. Jg. Č. v těle míti. Cti prázdný. V. — e) Č. = úcta, banket na něčí česť. Ehren-, Gastmal. Jg. Prositi někoho na č. k sobě. L. Býti u koho na cti. L. —