Vlídný, vlidný
Vlídný, vlidný (v-lid-ný, Pk. ); vliden, dna, o; vlídňoučký. V. = přívětivý atd., freundlich, human, leutselig, höflich, mensch- lich. Vz Vlídně. Vlídný, vlidný V. Na něco vlídným okem pohlížeti. Us. Dch. Šla de- putace česká děkovat za čestné a v. cho- vání se k nim. Pal. Děj. III. 3. 70. Více nežli sečí, získáš vlídnou řečí. Prov. Km., Šd. — ke komu. Laskav a vlíden buď ku všechněm. Kmp. Č. l16. V. všude dojde. Berg. V. odpověď atd. Us. — komu. Buď nižším vlídný. Kom. — čím. Kdo slovy jest vlídný nejsa k tobě z srdce upřímný, též ty podobně mu čiň. Kom. Katon pouč., Ros. — s kým. Jsú se všemi lidmi vlídní. Ms. (Č. ).