Voliti
Voliti, 3. pi. -lí, vol, vole (íc), il, en, ení; voleti, volívati. — V. = chtíti, wollen, Willens sein; raději chtíti, lieber wollen; obrati jedno n. několik mezi jinými, vybrati, wählen, kiesen, köhien. Vz Zvoliti. Jg. — abs. Vol nevol, volme neb nevolme, volte neb nevolte ( = chtěj nechtěj. Vz Nucení). Č., V. Vůl něvůl. Na Ostrav. Tč. Vol nevol sednul člověk na kozla. Na mor. Valaš. Er. Plesnivý chléb vol neb nevol předce sme jedli. Ler. Vol neb nevol s ním jsme dále táhnouti musili. Har. II. 19. Mysl soudí, vůle volí. Prov. Šd. Volme nevolme, není zbytí. Sych. — co, koho. Pán volil věci tělu od- porné. V. Vetší počet krále volí. Sych. To já volím (= mám raději) než to. Na Ostrav. Tč. Raději dobrou smrť než mrzký život volil. BO. Ambrože biskupa (= biskupem) volte. Pass. 117. (Bž. ). Učiníš to, co on volí; Abychom hřiechu nevolili a což ty volíš, to ať volíme; V. nemámy, než což Buoh volí; A když volé, tehdy nehledí, aby ze všech najlepšieho v ctnostech volili; A že Bóh volí vše dobré, protož, ktož Boha mi- luje, ten volí a tak i miluje vše dobré. Hus I. 325., 357., 384., 462., III. 128. (Tč. ). — co komu. Jak po zahradě chodila, místo jablonce volila; Mládenec má vůlu, on si volit může, co mu srdce káže; ale panna ne tak, ona musí čekat, až jí synek zkáže. Sš. P. 455, 474 (Tč). Tu mě jest odvedl od práva tím kusem, že oni měli sobě v. dva a já dva; Že má sobě Boček jednoho ubrmana v. Půh. II. 391., 553. (Tč. ). Ale již zavržena jest moc lidu, aby požádal a volil sobě hodného kněze. Hus I. 461. — čeho: volitelů, šp. m.: co. Brt. — co, koho čím, kým (kdy). V. někoho knížetem, Pass., starostú. Št. O obec. věc. 135. Bůh si čistú pannu matkú zvolil. Št. Kn. š. 71. V. ně- koho knězem. Dal. 95. Volivši chotěm syna božieho. Št. N. 19. Též Bóh má vóli, jíž volí, aby ty ďábla a hřiech pobil. Hus I. 325. V. někoho losem. V. Václav byl volen římským králem ještě za svého otce zdravie. Let. 2. Karel, markrabie moravský, volen jest římským králem. Scr. II. 450. Tedy ho biskupem volili, Pass., králem. Pass. — koho za co: za krále, za faráře, D., za kníže, Háj., za předsedu. V. za družičku. Er. P. 156. V-li Kazimíra sobě za krále. Pal. Dj. IV. 1. 5. Aby nikdo nebyl volen za biskupa, komu není 30 let. Ddk. IV. 34. Sobě pannu za manželku v. Reš. V. si ně- koho učitelem n. za učitele, ale ne: co učitele. Brt. — kam: do rady. Rk. V. ně- koho v konšelský úřad. 1529. Mus. 1880. 493. V. někoho v česť (v čestný úřad). Alx. 1097. Taký buď volen v prelátství. Hus I. 462. — co, koho z čeho, odkud. Z toho jedno si vol. Us. Správce z lidu v. Kom. Zvolili ho ze sebe za vůdce. Kn. poh. 401. Vol ze dvého; Vol ze dvého jedno sobě. Kat. 2698,;, 3201. Matku z nějakého stavu sobě v. Št. N. 9. — mezi čím.. Mus. — koho jak. Někoho z vůle jednostejné v. Háj. Dobře volil. Us. Dch. Jedněmi hlasy někoho v. (jednohlasně). Bck. II. 2. 177. I volili sme sobě hadčí s obú stran s přivo- lením a s radú urozených pánuov. List z r. 1447. Vol přítele po své mysli. Č. M. 229., Pk. Vz V. k čemu. — kde. Krále na hradě pražském v. Pr. Biskup tamní býval pokaždé na sněmě volen. Ddk. III. 60. — si kdy. Hodují a mládež si při hudbě volí (= hoví, přejí si); Nic nepijí ani nejedí, ani sobě při hudbě nevolí. Kld. Mor. poh. 131. — proč. Ó běda jim, kteříž sobě dóstojenstvie v kře- sťanstvie volé pro rozkoš, pro lakomstvie, pro pýchu a kteří sě o ně vadie a súdie. Hus II. 364. — koho nač (s kým): na cí- sařství, Karyon., na české království. Dač. I. 59., Žer. Záp. II. 77. My s nimi máme jiné k sobě v. na těch umrlých místo. Arch. I. 67. V. někoho na něčí místo. — k čemu: k posouzení podaných prací. Konšely k úřadu v. Mus. 1880. 553. Dobrým úmyslem bez přichýlenie tělestného měli by v. několiko dobrých k biskupstvie; Volen k dóstojenstvie k biskupskému neměl by býti ten, kterýž menších úřadóv spravovati se neučil; Jediný sám Bóh od věčnosti volí své, kteréž ráčí, k spasení. Hus I. 460., 462., II. 231. (Tč. ). — v čem. Otpoví dač móž v tom v. (vůli míti), že musí naň žalovati. Kn. rož. čl. 118. — na jak dlouho: k úřadu do života. Mus. 1880. 553. Členové sněmu zemského volí se na šest let pořád jdoucích. — s inft. Já s tebou více bydleti nevolím (nechci). Ros. Raději volím zemříti, nežli... Br. Volil by někdo plný dčber blech hlídati, nežli jednu všetečnou dívku pod svou stráží míti. Sych. Volím mládencom byť, volím šabľu nosiť. Ht. Sl. ml. 239. Volím tobě to všechno dáti; Já s tebou volím býť raději na nebi; Neplač, neplač, milá máti, třetího dne volím vstáti; Volím já jít domů a ráno skoro vstát; Něchcu iść (jísti) ani pici, volim sobě lehnuci; Nechtěl sem tě zarmútiť, volil sem jabka zkusiť. Sš. P. 34., 18., 50., 398., 85., 788. (Tč. ). Všetko sa minulo, čo ma (mě) malo (mělo) těšiť, volil by som radšej na tom svete něžiť; Volila by som byť jeho žena vlastná. Sl. ps. 120., 372. Sedum let čekať, tebia nedostať: radši si volím synka vychovať. Čes. mor. ps. 188. On už to volí hevaj u vás nechati. Slez. Šd. Volím důma zůstať než se trmáceť. Na Ostrav. Tč. Zajisté já v ne- štěstí lvem býti volím nežli v štěstí slimákem. Koll. I. 205. Jednak volil po královsku vjeti do Jerusalema. Sš. L. 184. Duchovenstvo volilo raději na vždy ztratiti hodnosti své. Ddk. II 240. Věcí prv neslýchaných raději slyšeti nežli jich zakusiti volili. Ler. Volili raději s nepřítelem jistý pokoj učiniti, nežli nejisté vítězství za drahé peníze kupovati. V. — aby. V., by měla obec biskupa. Hus I. 478. Zatracenec měl by v., aby raději ta pravá pomsta byla, než aby on netrpěl. Hus* I. 227. Volil bych si raději, abych... Jel.