-li, -liž
-li, -liž (z: li-že), od slova předcházejícího vodorovnou čárkou se odděluje, aby se hned vidělo, že není příponou příčestí ku př. se- jmuli = sejmuli (oni) a sejmu-li (já). Zdá se, že vzniklo z libo, ljubo. Mkl. S. 168. Jest 1. moci tázací a klade se; a) v otáz- kách jednoduchých, přímých, hned po slově, na němž přízvuk otázkový jest, lat. ne, denn, wohl. Přijde-li pak? Toto-liž ti řekl? Při- šel-lis až ku pokladům sněhu? a poklady krupobití viděl lis? Tak-liž odpovídáš jemu? Dávno-li tomu, co byl u nás? D. Pěkná-li jest? Byla-li tu? Mkl. S. 168. Dlouho-liž, pane, na takovou zlosť dívati se chceš? Kom. Proč? že-li bezbožní na mne natáhli své luky? Kom. Slyšíte-li, co se tuto mluví? ještě-li tak nestydatí budete i těmto důvo- dům odpírati. Štr. — b) V otázkách nepří- mých. Pověz mi, budu-li já déle živ než ty ? Optej se ho, viděl-li to? — Zde se k -li zhusta tázací zda připojuje. Zda-li jste ne- čtli? Dlouho meškal, zda-li by kdo tu práci na sebe vzíti chtěl. — c) V otázkách dvoji- tých přímých a to v prvém členě, v dru- hém členě pak jde: či, nebo, čili (či nic, čili nic, či ne, čili ne). Byl-li kapr mlíčník čili jikrnáč? Sych. Co činiti, brániti-li se či poddati? Lidské-liž věci čili boží předklá- dám? — d) I když otázky dvojité závislé jsou. O čase budoucím nevíš, dočkáš-li jeho čili nic. Dobře-li se či zle ta věc zdaří, po- chybuji. Mkl. S. 168. Nevím, čemu se mám více podiviti, vaší-li chytrosti čili zlosti. Štr. Nu táži se vás, ta vrchnosť byla-li jest řím- ské strany aneb jiné nějaké. Koule. — Pozn. Čeština novější oblibuje si způsob německý, kladouc věty tázací výrokové bez spojek -li, zdali. Vz Brs. 99. — Vz Věta tázací. — 2. Jest moci podmiňovací, lat. si, wenn, wo- fern. Pojí se a) s indikativem, když děj, který pokládáme a na kterém výrok hlavní zavěšujeme, bez všeho účastenství jako věc skutečnou vynášíme. Zk. Podmínka se klade za skutečnou, výsledek jest jistý. Niederle Řec. mluv. §. 899. Jsi-li dobrý, pojď mezi nás, zvíš, kdo jsme. Svěd. Udělá-li ti to pro mne, zvím, jestli přítelem. Br. — b) S kon- ditionalem, když k možnosti ukazujeme, že by se o věc usilovati mohlo, něm. wenn, gesetzt dass, im Falle dass. Zk. Podmínka se klade za očekávanou, výsledek jest jistý; někdy klade se podmínka za prostě pomy- šlenou (připuštěnou), výsledek jest možný. Niederle, tamtéž §. 900., 901. Vyšel-li by oheň a chytilo by se trní a shořel by stoh n. stojaté obilí, nahradí ten, kdo zapálil to, co shořelo. Budu-li ty peníze kšaftovati, tehdy bych je dala po přátelých svých. Svěd. Vz více příkladů v Zk. Skl. 467. a násl., Zk. Ml. II. str. 62. — Pozn. 1. -li zavěšuje se na ač, jest, pak (ač-li, jest-li, jest-li že, pakli, pakliže). T. — Pozn. 2. Ve spojení jestli že ukazuje se s větším důrazem ke skuteč- nosti. Jestli že vody průtoku nemají, dmou se. S konditionalem. A jestli že byste co prosili ve jménu mém, toť učiním. Spojka že se nyní zhusta vypouští. — Pozn. 3. Po spojkách -li, jestliže, jestli neklade se v zá- větí žádná spojka, nebo tedy, tehdy, tu, tož, avšak nikdy: tak. Budeš-li hledati, najdeš (tedy najdeš; ale špatně: tak najdeš). — Pozn. 4. Pakli, pakliže, něm. wenn aber, lat. sin, sin autem, táhne se na předcházející: jestliže aneb -li a stojí m. jestliže pak (opak-li). Zk. Klade se často chybně m. -li, jestli. Vz Pak-li. — Pozn. 5. -li m. čím. Vz Čím — tím.