LibozvukLibozvuk, u, m., Wohlklang. L., zvuk uchu lahodící, sluchu příjemný. S. N. Libo- zvuk tomu chce, aby slova nejen rhytmicky za sebou šla a jak nejblíže k sobě přísluší, vedlé sebe kladena byla, ale též aby stejné hlásky, na př. sykavky příliš se nehroma- dily, ač-li sama věc toho nevymáhá. Hro- madění hlásek stejných můžeme se vyhnouti dílem samým slohem rhytmickým, dílem ji- nakou vazbou mluvnickou. Čeština má tolik druhotvarův (na př. již, už, juž; přítelkyně, přítelka; máť, matka; najmul, najal; uklí- zení, úklid; jenž, který) a mnohá substan- tiva dvojího rodu (choť, hosť, přímluvce atd. m. a f. ) jakož i v přestupování jich z jed- noho sklonění do druhého (hosť, i, ě, a; podlé Kosť, Hráč a Páv), tolik výhod, že třeba jen poněkud se rozhlednouti a nebude nesnadno obejíti všeliké drsnosti a nejasno- sti. Mk. V hudbě slove l., jinak konsonance takový poměr 2 tonů, který cit úplně spo- kojuje a touhy po jiných tonech nevzbuzuje. Vz S. N.
