Prvotní, -tnýPrvotní, -tný, který z počátku byl, pů- vodní, ursprünglich, Ur-, Stamm-, Grund-. P. církev, hřích (prvopočátečný), V., hmota, spis (původní). D. Za p. časů, Ros.; p.jazyk (kořenný), dějiny, hlen, listina, obyvatel (prvobytel, Šf.), kořen, látka (prviny), obraz, plod, plození, slovo, svět (prasvět), výroba, význam, malba, text (prvopis), výkres. Nz. P. slova, vz Slovo. Čeština již v nejstarších památkách navracuje se k p-nému o: vítě- zový. Bž. 17. P. pramen, bahno! Dch. P. samohláska, vz Samohláska. Stav, povaha p-né círke; Tudy p. milosť od Boha jim daná byla milosť pokání; Uštědření p-né milosti; P. člověka stav; P. článek víry naší; P. pád satanův. Sš. Sk. 32., 52., 134., L. 182., J. 15., 48., 152. (Hý.). P. osoby (Hauptper- sonen) se nezavázaly. CJB. 381.
