Předsouvání
Předsouvání, u. P., kladení souhlásky před jinou hlásku v násloví. — a) Nemi- lujíc v násloví samohlásek čeština předsouvá jim hlásky j, v, h: já m. az, jehně z jahně proti strsl. agne a lat. agnus, jablko proti něm. Apfel, vejce vajce m. ajce., sr. něm. Ei. voj m. oj, vos m. os, harcíř z lat. arca- rius, halapartna z strlat. alabarda atd. Obecná řeč předsouvá nejraděj v: voko, vokno atd., též h : hapatyka, hulíce. V/ J, V, 11. b) Před náslovnou souhláskou předsou- váme h ve: hnízdo proti lat. nidus a něm. Nest, hroch m. a v. roch, hvozda v. vozda, hmožditi od koř. mozg, hřešiti (v roz-h-ře- šiti) m. řešiti; b v: blízati v. a m. lízati, breptati m. reptati, botka v. votka m. otka; s před skupeninou tr: střemcha, střešně v. třešně m. třemcha = črěmcha, třešně = čerešně z lat. cerasus, střída, stře}), střevo, stříslo v. tříslo, střenový m. a v. třenový, střízlivý, cf. třezv? (Ht.); n v: nutr m. utr, ňádro m. jádro; r v. s: rmoutiti, smutek, rdousiti; v ve: vlaštovka, cf. strb. lastovica; p v pštros proti něm. Strauss (Ht.) — Bž. 48. Vz H, B, S, N, R, V, P. Vz Předsuvka.