StahováníStahování, n. S. (contraktio) jmenuje se ve zvukosloví zákon, podlé kterého dvě neb tři sousedící slabiky v jednu splývají; děje se tím způsobem, že se pomezní jich sou- hlásky vysouvají a zbylé samohlásky bud! v náležitou dvojhlásku n. dlouhou samo- hlásku slučují, bud jedna z nich též se vy- sune a druhá náhradou dlouží. Tak na př. z řec. trojslabičného ú |- t |- óai vysutím » učiněno Iv |- * \ <xi a stažením t -4- «t — dvojslabičné kvy. V češtině stal se zákon tento pravidlem skoro bez výjimky zvláště tam, kde j mezi dvěma samohláskami stojí: tu se nejprve j beze stopy vysulo, pak předcházející samohláska seslabovala, až ko- nečně také zmizela jsouc takřka vsáknuta do samohlásky následující, která pojavši ji do sebe stala se dlouhou a jen někdy tak dalece vlivu jejímu podlehla, že od ní buď změkla neb stvrdla. Tak vyvíjela se ku př. slabaja - slabaa — slabá, slab?-ji — slab?i — slabý; božaja (= bohjaja) — božaa (= boh- jaa) — božá (bohjá) — boží. Čeština stáhla tímto způsobem jednak mnoho kmenův a jednak mnoho koncovek ohýbacích a roz- různila se tím znamenitě od ostatních ja- zyků slovanských. Příklady stažených kmenů jsou: bázeň m. bojazeň, kázeň m. kajazeň, pás m. pojas, lázeň m. lijazeň, státi m. sto- jatí, vláti m. vlajati, vévoda m. vojevoda atd. (Souhláska pomezní se samohláskou prvou se odsula. Vz Gb. Hl. 128.). Koncovek ohý- bacích dotklo se toto s. ve sklonění zájmeném, smíšeném, jmenném a v časování. Tak moje, tvoje, svoje ve středním rodu a skláněné dle toho dvoje, troje staženo v: mé, tvé, své. dvé, tré; v rodu ženském m. moja, tvoja, svoja — má, tvá, svá; v genit. mojeho — mého, dat. mojemu — mému, akkus. žen. moju — mú — mou, vedlé přehlas. moji; nomin. pl. moji — mí, moje — mé (žen.), moja — má (střed.), gt. mojich — mých atd. (Souhláska pomezní se samohláskou prvou se odsula. Vz Gb. Hl. 128.). — Ve sklonění smíšeném tvrdém slab? -/- ji, slaba -/- ja, slabo -/- je a měkkém bož? -/- ji, boža -|- ja, bože -/-je skloňují se oba prvky, totiž i při- pojené zájmeno ji, ja, je i jméno přídavné, toto dle vzorů tvrdých anebo měkkých jmen podstatných, a žádný pád nezůstává v češtině nestažen, na př. gt. sg. slabajeho — slabého, dat. slabujemu — slabému, gt. pl. slab?jich — slabých a taktéž: božejeho — božého — zúž. božího, božujemu — božému — božímu, bož?jich — božích. Vz Přídavný. — Ve sklonění jmenném vykonáno s. v no- minativech množ. zakončených v -é a í a ve jménech středních v í. Nominativní množ. koncovka é a í povstala z nestažené pří- pony -ija, kterouž se druhdy hromadné jméno tvoří: přátelé kněží, nejprve přehla- sováná v -ije, pak stažená v é a konečně po měkkých kmenech zúžená v -í. Jména střední v -í končila se v -ije a skloňovala dle Polje; stažením, přehlasováním a zúžením pak všude vyvinulo se -í, nom. zbožije — zbožie — zboží; gt. zbožija — zbožia — zbožie — zboží; dat. zbožiju — zbožiu — zbožii — zboží atd. — Sloveso podlehlo těmto proměnám při kmenech otevřených, když souhláska j proti hiatu mezi samo- hlásku kmenovou a příponovou vložená se vysula. Tak na př. ku kmenu děla má býti v 2. os. sg. připojena koncovka osobní -š (-si) sponou e (vz Spojný): děla-e-ši, ale proti hiatu vkládá tu veškerá slovanština j: dělaješi nebo dělaješ, z čehož má čeština: děláš; umě-je-ši = umíš. — Kroměj vysouvají se v obecné češtině také retnice b, p, v a v jednom případě též l a slabiky se pak stahují tím způsobem, jaký nahoře jest vy- ložen; tak povstalo obecné třá z třeba, kdák z kdopak, cák z copak, prý z praví, pral z pravil a ďál z dělal. — S. ve věto- sloví, když se výrok věty podřízené anebo souřadně připojené buď v přiměřené jméno aneb v náležitý přechodník aneb v příčestí promění; tak se stahují dvě věty v jednu. Kdo bydlí na Urálu, počítá se za Asiata = obyvatel Urálu počítá se za Asiata. Kdo jest moudrý, dovtípí se = moudrý se do- vtípí. Napomínám a pravím = napomínaje pravím (vz Transgressiv). Gb. (S. N. VIII. 959. Vz také Gb. Hl. 126.— 128., 132., S. N. VIII. 650., Km. 1876. 741., Bž. 15., 26. až 29., Gb. Příspěvek k historii českých sa- mohlásek str. 19. Spis musejní). — Mezi češtinou starou a uovou jest v tom ten rozdíl, že ona má mnohem více nestažených forem nežli tato a mezi nimi také takové, které čeština nová vždycky stahuje, ku př. mojego, v hněvě svojem, trojeho, ďuša moja, moju drahú. Zdá se, že počet nestaženin v strč.' oblíbených patrně se umálil asi do polovice 14. století. Zvláštní staženiny byly: zabí, pí, zalí m. zabije, pije, zaleje atd. Gb. — Dvojhlásky se stáhly v jednoduché samo- hlásky dlouhé: ia a ie v í, iu v í, uo v ů; při ia a iu stalo se stažení prostřednictvím přehlásek ie a ii. Gb. — S., das Zusammen- ziehen. Podvlíkačky na s. (jiné: na knoflík). Us. Dch.
