Býk
Býk, a, m.; mladý býk = býček, čka, m., býče, ete, n. Der Stier. Býček vykleštěný: výřezek, běhoun, bulík. Šp. býčátko, a, n., junec. Šp. B. od bu (bučeti). Šf. B., stádník, buják. Šp. B. řve, bučí, byčí, řičí. Kom., Rkk. B. a) vysoko nahý: švýcarský, tyrolský, polský, chebský, český; b) nízkonohý: an- glický, dánský, uherský, vlaský. B. indický (větší, menší, dvojhrbý), africký, evropský. Jg. Býka připustiti, pouštěti. Us. Kdo chce chytiť býka, musí jiti po zadu. Šp., LB. Jako Býk sj počíná (nestoudně; ? chlipném). Ros., LB. Člověk jako býk (zdravý, silný). L. Béře vše jako b. na rohy. Sk. — B-y = pohrabačky, Rechen. — B. = znamení nebeské. — Dal mu býka = ránu, einen Stoss von hinten; ze zadu někoho lbem udeřiti. L. — B. Vz Nástroj (ku krocení divokých býkův. Cn.)