Rozdílný
Rozdílný, mohoucí rozdělen býti, theil- bar. Nerozdílný, opak. — R., jinačí, ne- podobný, verschieden, unterschieden. Věc rozdílná jest. V. Nebyti sobě rozdílným a odporným. V. R. smysl. Dch. Věčně r., ma- teriell v., dobně r., formell v. Nz. Říkání pak při tom na r-ných místech r-né jest. Sš. P. 764. Ti dva jsou nerozdílná ruka (dobří přátelé). Us. Msk. Slova v tisku rozdílným písmem psáti. Knst. — od čeho. Šelma jedna od druhé rozdílná. Br. Listy od stebel r-né. Us. Tč. Na ten čas nehrubě jsou od sebe r-ny. Žer. — čím. Osobou ovšem syn od sebe rozdílen jest. Sš. J. 182. — v čem. Milosť v moci jedna a jen v kolikosti r-ná. Sš. Sk. 170. Lidé v obyčejích a mravích náramně r-ní jsou. Ler. — čeho. Růže má v sobě částky sebe rozdílné. Byl. — R., rozličný, všelikého druhu, verschieden, manig- faltig, mancherlei. V. Neb sú byla r-ná diela Kristova, že lačněl, žieznil, plakal atd. Hus. III. 68. Vyslechna r-né hříchy. Kom. Obraz různými (rozdílnými) barvami potáhnouti. Kom. — R., široký, rozložený, aus einander gesetzt. Poručník té odpory r-né a dovedné položenie opětoval, gründliche und aus ein- ander gelegte Darlegung der Einwendung. Ms. Bel. 19. — R., exsors, extra sortem. Aqu.