Líce
Líce (strč. líco), e, n., ne: f., tedy se sklo- ňuje dle, Polel a ne dle, Růže´; líčko, a, n.; coll. líčí. Líce od lik (líčiti) = facies, tvář. — L. tvář od očí až do brady (V. ) n. lépe díl tváři mezi okem, uchem a ústy (Ros. ), jahoda tváři, políček tváři, der Backen, die Wange, das Antlitz, Gesicht. Líce zmalovati (líčiti). V. V líce udeřiti, bíti (po- ličkovati). V. Políček v pravé líce mu dal i nastavil mu druhého. Kom. Dá-liť kto políček v líce pravé, podaj mu i druhého a ktož sukni vezme, přidaj mu i plášť. Vš. III. 23. V smutném líci před kým státi. Alx. 1128. Člověk dvojího líce. Č. Slzy na líce padají. Syr. Slzami líce močiti. Troj. Slzy se mu po lících lijí. D. Líce jmieše ovsěm bielé, na lícech ruměnci ktviechu. Rkk. 39. Raněn v levé líce. V. — U myslivcův, Anschlag, strana hlaviště n. příklad (Kolben), která se k líci přikládá. Šp. Ručnice nemá dobrý líc. Us. Z líce měřiti, Záv., Šm.; do líce vzíti (ansetzen), D.; v líci býti (im Anschlage liegen, ručnicí už mířiti), D., Šm., Rk., Šp.; zbraň do líce vzíti; zbraň k líci přiložiti. Šp. Do líce! (n.: založte! setzt an!) Šp. Ústa k líci a meč k boku. Prov. — L. slunce, měsíce, hvězd. L. — L. = osoba, Person. Nepatří na líce sudí (nehledí na osoby). L. — L. obřitná, der Arschbacken. D. — L. a líc, e, m. = pravá, lesknoucí se strana a jako tvář jedné každé věci ku př. plátna, sukna, kůže, die Haar-, Glanzseite. Jg. Sukno je na líci hladké, na rubu drsné. Ml. Toto jest líce (líc), toto rub (na Slov.: opak; polsky: nice). Na líc obrátiti, ne na ruby. Us. Líc neb vrchek listu. Rostl. Líce dáti někomu = podobu, tvárnosť. Jg. Líc k nám, líc na východ = tváří k nám, na východ. Us. Dej kámen do líce (lege den Stein in die Flucht). Šp. Líc drobný (eine feine Narbe). Šp. L., přední strana zdi; první, pravá strana tiště- ného archu (Schöndruck); jedna z ploch plechu pily; plocha kruhu kola palečného n. líčníku, v které palce nabyty jsou. Vys. L. hladká kladiva. Bahn. Techn. — L., rusky a srbsky = obraz; corpus delicti, staroněm. blinkender Schein. Odtud: líčiti, dolíčiti, pro- bare, Beweis führen, überführen a obličný zločin, t. j. lícem dovedený. Mus. XI. 86. Na líci uchvátiti = při činu samém někoho postihnouti. U Římanů čtyřikrát nahraditi musil zloděj na líci uchvácený. Sš. L. 181. Na líci postižený. Sš. J. 279. Vz více v S. N.